Kronika Rubavská [Modrý Kód]

-17-

Zahnuli kolem popelnic, kde stála sanita, za roh a o několik vchodů dál vkročili do kovových domovních dveří, které ani nebylo nutné odemykat, protože je někdo trošku přiohnul a už nedosedaly.

Vyšli po schodech do třetího patra a zahnuli za roh chodby. Pohled, který se jim naskytl nebyl zrovna pro slabé žaludky. Dva záchranáři zajišťovali muže ležícího uprostřed kaluže rudé krve, která byla všude na podlaze i na zdech a dveřích. Druhý muž ležel bezvládně na zemi, toho ohledávali policisté, ani tam nechybělo množství krve.

Při pohledu na tu scénu měla pocit, že i lehce zavrávorala, ale zastavila ji velká ruka, kterou ji Roman pevně chytl kolem ramen.

„Nepotřebujete pomoct?“ zeptal se a jeho přízvuk byl zase jednou slyšitelný.

„Nene, dobrý, v pohodě, Romane, my už jedem,“ ozvalo se od jednoho ze záchranářů, zatímco pečlivě pokládali pacienta na nosítka.

„Ty s tou zaraženou kulkou, to jsou moje dveře,“ prohlásila tiše.

„Tak to Vás budu muset požádat, abyste dneska strávila večer jinde, tohle je místo činu a potřebujeme jej nenarušit,“ oznámil jí policista, „Šlo nejspíš o přestřelku mezi místními drogovými gangy nebo jak to nazvat. Je to pro naše vyšetřování možná klíčové.”

„Hele, můžeš zůstat u mně jestli chceš, kdyby sis chtěla promluvit, tak... A nebo tě můžu doprovodit někam na hotel,“ nabídl Roman a jemně jí palcem přejel po rameni.

„Já budu v pohodě,“ otočila se na něho a pokusila se o co nejpřesvědčivější výraz.

„Stejně přespíš u mě,“ oznámil jí a nasměroval ji opačným směrem.

Docela dlouho šli noční Rubavou na jiné sídliště, zívla si, začínala se cítit unavená. Roman jí podržel vchodové dveře, výtahem se vyvezli do čtvrtého patra a on odemkl svůj byt.

„Nemám, obývák, jen tuhle předsíň, koupelnu a malou kuchyň. Takže můžeš spát u mně v posteli a já si rozložím  matraci,“ oznámil, „A nebo teda můžeš mít matraci ty,“ dodal ještě, když viděl její pohled.

„Dík, vážně moc, já si to nějak ustelu nebo tak, ať si můžeš jít dát v klidu sprchu, asi jsi toho měl taky dost.“

„No,“ prohlásil, když vešli na práh ložnice, „Matrace je támhle na skříni a deka na křesle, polštář si vezmi z těch v posteli...“

„Já se teda skočím umejt a pak se ti pokusím najít nějaký svoje oblečení, zatímco se vysprchuješ ty, ať nespíš v tomhle.“

Přikývla na souhlas, pověsila si bundu na háček a zatímco Roman zmizel do koupelny si podala židli, aby sundala skládací matraci z vysoké skříně v rohu pokoje.