Z pohledu Justina:
Druhý den jsem koncert přesunul o týden dál. Necítil jsem se na to, abych předstoupil mezi lidi. Možná si myslíte, že nemám nikdy z ničeho a nikoho strach, ale tak to není. Bojím se jako každý člověk. Některé moje fobie jsou fakt divný. Například nesnášim kočky. A ptáte se proč? Odpověď je dětinštější, než ta fobie. Jednou se mi totiž zdálo, že mě jedna kočka sežrala.
Dokonce jsem nesnášel i Scooby Dooa. Brrrr!!!
Každopádně, teď jsem neměl strach ani z lidožravých koček nebo animovaných postaviček. Měl jsem strach ze střelců.
Z pohledu Caitlin:
SMS:
Ahoj zlatíčko :*
Přijďven, čekám ;)
Justin <3
Usmála jsem se. Rychle jsem na sebe hodila bílé šaty ke kolenům a vyšla ven před hotel.
Když jsem tam ale došla, nikdo tam nestál. Najednou mi někdo zakryl rukama obličej.
,,Baf!"
Otočila jsem se. Byl to Justin.
,,Ty si pitomec."zasmála jsem se a on mě na svou obhajobu políbil.
,,A kam půjdeme?"zeptala jsem se.
,,Nech se překvapit."mrknul a na jeho tváři se objevil, mě tak dobře známý pokřivený úsměv.
Nakonec mě vzal do luxusní restaurace. Že byla luxusní bylo vidět už z venku. Číšník, stojící u dveří, pokynul Justinovi hlavou a zavedl nás ke stolu.
,,Co si budete přát?"zeptal se nás.
,,Co nabízíte?"zeptal se zase Justin.
,,Dnes nabízíme převážně italská jídla," pravil čísník. ,,V nabídce je ale také specialita šéfkuchaře a naše proslavené "Bon Luidi", patřící mezi dezerty."
,,Já si dám špagety."rozhodl Justin a kouknul na mě, ,,A ty Caitlin?"
Nemohla jsem se rozhodnout. Tolik dobrot. Ale musejí být tak drahé.
,,Tak já si dám třeba to "Bon Luidi"."řekla jsem nakonec.
,,Budete si přát i nápojový lístek?"
,,Vinnou nabídku."kývl Justin a číšník odešel.
,,Líbí se ti tady?"zeptal se Justin.
,,Jo," přikývla jsem nejistě, ,,Ale je to na mě trochu moc nobl."
,,Ty asi nechodíš moc často takhle do restaurací co?"zasmál se.
,,Ne..." přikývla jsem. ,,Já mám radši takovou tu rodinnou pohodu. Nejradši bych se teď viděla u nás doma na zahradě, jak jím společně s mojí rozrostlou rodinou hamburgery, které ugroloval táta."
Justin se zasmál, ale úsměv mu náhle zmizel z obličeje:,,Takovou pohodu jsem nezažil už HODNĚ dlouho."
,,Můžu se zeptat, jak moc dlouho?"
Justin se zamyslel:,,Zpívat jsem začal v šestnácti, takže....asi ve třinácti naposled."
,,Ale vždyť jsem viděla tolik fotek, kde seš s kámoši."
,,To je jenom mediální přetvářka."zasmál se ironicky. ,,Je to jako v politice. Hodíš se mi-vítej. Nepotřebuju tě-nazdar. Jedinej pravej kámoš je Ryan. Scoot je mi spíš jako brácha."
,,Ale to není fér..."poklesla jsem. ,,Přišel si o svoje dětství."
,,Občas mě to mrzí..."pravil. ,,Ale kdybych teď nebyl tam, kde jsem, neměl bych svoje Beliebers, nežil bych si svůj sen a hlavně..."
Vzal mě přes stůl za ruku a propletl naše prsty:,,Hlavně bych nepoznal tebe."
Usmála jsem se. Pohodu bohužel přerušil číšník, co přinesl vinný lístek:,,Ehm...neruším?"
,,Ale vůbec ne."zasmála jsem se.
Jídlo bylo dokonalé. Bylo, jakoby ho vařili sami bohové. Justin se celou dobu smál a já měla pocit, že takhle nevypadá přiliž často. A právě v takových chvílích mě tolik trápí jeho nemoc....
Po jídle jsme šli rovnou do hotelu. Nastoupili jsme do výtahu. Bylo ticho a vládlo napětí. Už jsem to nevydržela a začala ho líbat. Justin se přidal. Přitiskl mě ke zdi a hladil mě.
Z pohledu Justina:
Vzal jsem ji do náručí a ona mi obmotala nohy kolem pasu. Ta holka mi čte myšlenky!
Z pohledu Caitlin:
Nakonec jsme skončili u Justina na pokoji. On je ten člověk, se kterým chci strávit zbytek života!
Z pohledu Seleny:
Byla už tma, když jsme dorazili.
,,Snad nechceš jít hlavím vchodem, baby."zasmál se.
,,Tak blbá zase nejsu."mrkla jsem.
Vzali jsme to zadní zdí, kde stála okna od pokojů. Čekala jsem, že před jeho pokojem v tuhle hodinu nejspíš čekaj ty jeho gorily, ale taky jsem čekala, že má vevnitř JI!
Přelezla jsem na okenní římsu rovnou k jeho oknům. Dostat informace bylo mnohem snažší než jsem čekala. Nejspíš nám přálo štěstí, poněvač okno bylo otevřené. Vlezla jsem dovnitř.
Ani nedovedu popsat, jaká byla moje radost, když jsem zjistila, že v jeho posteli leží jen ona. Nejspíš šel kouřit nebo chlastat. No jo, beztak se spolu před chvílí vyspali. Ona usnula což bylo pro mě dalším plus. Rychle jsem vlezla dovnitř a než se rozkoukala, měla na puse pásku a ruce obmotané lanem.
Z pohledu Caitlin:
Někdo mě chytil za ruce a já nemohla mluvit. Uvědomila jsem si, že příčina mojí němosti je lepijící páska přes pusu a že kolem rukou mám lanu. Na svém spánku jsem ucítila něco studeného,
,,Tak baby, a teď polezeš dolů, nebo ti mozkem proletí kulka."
Ten hlas jsem znala. Byl to mužský hlas, jen jsem ho nemohla identifikovat.
Snažila jsem se křičet Justinovo jméno.
,,MMMMM!"
To bylo jediné, co ze mě vyšlo.
,,Opovaž se zkusit křičet!"řekl ten hlas znovu a začali mě odvádět k oknu.
,,Vezmem ji po nouzovým schodišti."
Tak jak myslíte, že bude tenhle příběh pokračovat?
Kdo je podle Vás pan X?
Co bude dělat Justin?
