Z pohledu Caitlin:
Druhý den mi volala máma, že se dozvěděla o tom, co se stalo a že mě chce vidět. No jo, mámi, ale v téhle situaci se to dálo chápat ne? Chtěla jsem s sebou vzít Justina a představit ho našim, ale bohužel on má sto krát víc práce než já, takže musel zůstat ještě chvíli v Rusku.
,,Opatruj se."políbil mě na cestu.
,,Ty hlavně."objala jsem ho.
Pomohl mi s kufry a jel se mnou až na letiště. Byl tak milý, že mi nechal jeho soukromé letadlo. Když jsem už seděla na sedadle v letadle, zamávala jsem mu a pak jsme vzlétli.
Z pohledu Justina:
Ach jo! Škoda, že musela Cait odjet. Chtěl jsem s ní ztrávit čas. Alespoň, že jsem jí nemusel vysvětlovat tu večeři s Naomi. Možná by žárlila a to jsem nechtěl.
Přes den jsem byl ve studiu a kolem páté jsem se vydal domů, abych se mohl nachystat na tu večeři a rezervovat místo v restauraci. Ježiši, vždyť mě a mojí partnerce zachránila život, to si myslíte, že bych ji bral do nějakýho levnýho bistra? To sotva!
Kolem sedmé už jsem pro ni jel. Dala mi svou adresu, takže to nebyl problém.
Stála tam na schodech před bytem a já z ní nemohl spustit oči. Měla na sobě takové fialové šaty a vypadala D-O-K-O-N-A-L-E! (obrázek)
,,Ahoj."usmála se na mě.
,,A....ahoj."vykoktal jsem ze sebe v úžasu.
,,Co se tak zajíkáš?"zasmála se.
Zaváhal jsem:,,Já jen....Já jen, že vypadáš úžasně."
,,Děkuju, ty taky vypadáš skvěle."mrkla. ,,Tak jedeme?"
,,Jo jasně..." přikývl jsem. ,,Nastup."
Sedla si vedle mě a rozjeli jsme vztříc centru. Hvězdy na nebi ještě nesvítily, ale to nám nevadilo.
,,A jak ses dneska měl?"zeptala se mě.
,,Studio, studio, studio."zasmál jsem.
,,Aha."přikývla.
Konečně jsme byli u restaurace. Zavedl jsem ji dovnitř. Objednal jsem salon, jen pro nás dva. Sedli jsme a začali si povídat.
,,A jak ty to máš, co se týče vztahů?" usmál jsem se, když jsem pil skleničku šampaňského. ,,Žádný vyvolený?"
,,Ne."pokrčila rameny. ,,Ještě se neobjevil. Ale...všechno má svůj čas. Teď si chci užívat tyhle chvilky."
Křivě jsem se pousmál.
,,Proč ten křivý úsměv?"zasmála se.
Podíval jsem se jí hluboko do očí:,,Si zajímavá osoba."
,,Jak to myslíš?"
,,No...tak nějak všeobecně." řekl jsem. ,,Jsi...taková tajemná. Vůbec bych tě netipoval na svoji fanynku. Ty větčinou jen křičí a šílí, ale ty..."
,,Nezapomeň, že když jsem tě viděla poprvé, omdlela jsem. DVAKRÁT!"
Zasmál jsem se, až mi šampaňské málem vyprsklo na stůl.
Tenhle večer byl úžasný. Zasmál jsem se a vedli jsme i vážné debaty. Dokonale jsme si rozumněli.
Když jsme dojedli, navrhl jsem procházku. Autem jsme jeli až za město a dlouho se procházeli. Nevím proč, ale....měl jsem chuť ji chytit za ruku.
,,Nikdy jsem se necítila tak uvolněná," usmála se. ,,Je to krásnej večer."
,,Jo...to je..."kývl jsem.
Najednou jsme se zastavili. Podíval jsem se jí hluboce do těch nádherných očí.
,,Poslyš, měli bychom jít."řekla nakonec ONA!
,,Jo..."přikývl jsem.
Byl jsem ji za to v duchu vděčný.
Před jejím bytem se na mě podívala:,,Dobrou noc."
,,Dobrou noc."
Naklonila se ke mě a dala mi polibek. Přátelský polibek, na rty.
,,Ahoj!"zamávala.
,,Ahoj."usmál jsem se.
