Z pohledu Caitlin:
Ležela jsem na porodním sále.
,,Tlačte slečno!"povzbuzoval mě doktor už po sté, ,,brzy bude vaše dítě s vámi."
Kurva kolikrát mi ještě hodlá říct, ať tlačím? Do prdele vždyť se snažím! Kdyby mě Justin nedržel za ruku, nejspíš mu jednu vrazím.
,,Už Vidím hlavičku."nadskočila radostí sestra.
Justinovi řálily oči. Snažila jsem se přečkat tu ukrutnou bolest svírající mé tělo. Ale já se jen soustředila na své miminko. Na své sladké, přesladké miminko.
,,Chyběl si mi."
,,Ty mě taky."
,,Navždy?"
,,Navždy!"
Vzpomínky jsem měla stále ve svém srdci.
,,Pan Biber má rakovinu."
,,Justine máš rakovinu."
,,Já to věděl."
,,Já tě nikdy neopustím."
Bylo to jako věky, co jsem Justina poprvé spatřila. Kdy jsem s ním soupeřila o pitomou flasku Sprite a kdy jsem s ním poprvé seděla na střeše hotelu a koukala se s ním na svítící Eifelovku. Je to jako věky co jsem kvůli němu proplakala celé noci a trápila se den co den. Jako věky, co jsem si s ním dala první polibek. Všechno to ve mě stále je. Ale trápí mě, že vím, který polibek byl první, ale nevím, který bude ten poslední.
,,Ještě kousek slečno!" ach, zase ten doktor. ,,Už jsou vidět ručičky."
Justin byl tak....tak natěšený. Pevně mi svíral ruku a nepouštěl ji.
Nedokážu uvěřit, že je to víc než rok, co jsme s Justinem spolu. Nikdy bych si nemyslela, že za tak krátkou dobu se toho dá tolik zažít. Nikdy bych si nemyslela, že budu mít dítě s ním. Nikdy bych si nemyslela, že budu někoho takhle milovat. Nikdy bych si nemyslela, že můžu být takhle šťastná.
,,Ještě nožičky!"
Justin se usmál:,,Brzy budeme mít naše děťátko v náručí."
Byla jsem překvapená tím, jakou měl Justin radost. Bylo nádherné vidět, jak je starostlivý, milý a hodný.
,,Máte dítě!"rozkřikl se doktor. ,,Je to...."
Anketa:
Kluk nebo holka?
A jméno?
Do komentů :)
