Z pohledu Caitlin:
Nervózně jsem přešlapovala sem a tam. Nakonec jsem se rozhodla.
,,Mallettová, prosím?"
,,Ahoj Pattie..."kuňkla jsem nervózně. ,,Tady Caitlin."
,,Jé ahoj Caitlin." zavolala úžasem. ,,Promiň, nejspíš jsem si zapoměla uložit tvoje číslo. Tak copak potřebuješ? Snad né ten můj holomek?"
Najednou se mi na tváři objevil úsměv:,,Ne, o Justina nejde. Vlastně...vlastně ano, jde i najde."
,,Tak teď si mě dokonale zmátla."zasmála se.
Nádech, výdech...
,,Podívejte, Pattie,...."
,,Nevykej mi!"opravila mě mile.
,,Tak dobře. Podívej Pattie já....říká se mi to těžko a to zvlášť proto, že se mi dvě známe tak krátce, ale..."
Po tvářích mi znenadání tekly proudy slz.
,,Co se děje, zlatíčko?"vyjekla Pattie tak mile, jakoby to říkala moje vlastní maminka.
,,Já...." zajíkala jsem se. ,,Já...."
,,Hlavně pomalu." uklidňovala mě, ,,Nikam nespěchej."
,,Já...." zhkuboka jsem se nadechla a otřela si trochu slz. ,,Já....víš jak jsme se poprvé potkali a já tě omylem srazila na zem? V tu chvíli jsem spěchala do drogerie. A až dnes ráno jsem se tam dostala. Víš...koupila jsem si těhotenský test a....já....já jsem těhotná."
Na drát3 bylo asi pět vteřin ticho.
,,Jsi si jistá?"zeptala se konečně.
,,Byli tam dvě čárky."
A znova to ticho.
,,Poslyš Caitlin." pravila konečně. ,,Nevím, jestli ti to Justin říkal, ale já měla Justine hodně, opravu hodně brzo. Vlastně ve svých sedmnácti letech. Vím, jak se cítíš a chápu tě. Musíš být nejistá, ostatně se divím, že voláš zrovna mě. Řekla si to Justinovi?"
,,Ne."
,,Tak mu to asi za pět minut zavolej. Zrovna se dívám na přímý přenos v televizi. Za pět minut bude přestávka. Zavolej mu a řekni mu to. Měl by to vědět...."
,,Dobře."vydechla jsem.
,,Hlavně klid."uklidnila mě. ,,Pomůžu ti, když bude potřeba. Zavolej, jak to dopadlo."
Z pohledu Justina:
Byla přestávka. Najednou mi začal zvonit mobil.
,,Caitlin?"pousmál jsem se. ,,Už je ti to trochu líp?"
Z pohledu Caitlin:
Chtěla jsem to trochu obrátit ve vtip, ale moc to nešlo.
,,Jo je mi líp." řekla jsem nakonec. ,,Víš Justine...asi by sis měl sednout."
,,Co se děje?"
,,No...víš....já...já jsem si dělala těhotenskej test a...Jsem těhotná."
Bylo ticho. Dlouhé a předlouhé ticho.
,,Poslyš já ti potom zavolám."
A nic. Jen ticho na drátě. Sakra, proč musím vždycky všechno tak podělat?
