Z pohledu Justina:
Ta holka vypadala celkem mile i když odměřeně. Byla asi příliž zaujatá novinami a ne tím, jakej jsem. Ale to je mi teď v celku jedno. Sice jsem byl díky ní alespoň na chvíli v pohodě, ale rozhodně to nebylo nic, co by mi dokázala zpravit náladu úplně. Jo, přesně! Tím myslím tu zprávu od Sel. Pořád mi to nějak nešlo do hlavy. Něco ode mě musí chtít a já nevím, co to je. Měl bych se asi starat spíš o jiný věcy, jako je blížící se koncert a choreografie, ale já mám sto chutí zavřít se někde v pokoji a psát písničku-o NÍ!
Z pohledu Caitlin:
Jenny to všechno viděla. Sice to neslyšela, ale jen TO vidět jí asi stačilo, takže celou cestu zpátky na pokoj do mě hustila, abych jí pověděla, co se tam u toho "Spritu" vlastně dělo. Nejsem sice někdo, kdo každýmu vyslepiší úplně všechno, ale šlo o moji NEJLEPŠÍ kamarádku tady a tak jsem ji to všechno řekla.
,,To že řekl?",vykulila Jenny oči. ,,Řekl, že doufá, že se zase uvidíte?!"
,,Ne tak úplně. Řekl, že doufá, že bude nejaké příště!"
,,Není to snad jedno?"zasmála se Jenny.
,,Jo, je to jedno!",přikývla jsem. ,,Teda...ne to JAK to řekl, ale to, že je mi úplně ukradenej."
,,To já bych si nechala říct."kousla se do rtu Jenny, ale když viděla můj zlověstný pohled a vlastně, když si VŮBEC uvědomila, že má kluka, raději se pokusila stočit konverzaci někam jinam.
Z pohledu Justina:
Večer jsme zase cvičili. Pokusil jsem se při tom zapomenout na Sel, ale stále to nešlo. Jakoby už toho všeho nebylo dost.
Když jsme skončili cvičení, uviděl jsem jakousi upocenou sexy blondýnu stát s ručníkem u zdi. Zůstala tam jako poslední, takže byl vhodný čas alespoň trochu se odreagovat.
,,Nazdar krásko.",nasadil jsem svůdný pohled. ,,Víš, že s tím upoceným tričkem vypadáš sexy? Ale BEZ toho trička, by to bylo mnohem lepší."
Z pohledu Caitlin:
Večer jsem nemohla spát, protože jsem byla tak zlámaná, že to prostě nešlo. Někdy Jenny ten její tvrdej spánek fakt závidim. Vztala jsem z postele, nasadila si nějaký legínu a tílko a vyšla z pokoje.
Nevím proč, ale moje mysl mě vedla na střechu budovy. Byla jsem na ni tak nějak zvyklá. Tam jsem si sedla až na úplnný kraj budovy a koukala se na osvětlené město. Najednou jsem uslyšela kroky.
Z pohledu Justina:
Když jsem s ní ve svým pokoji skončil, okamžitě usnula. Já jsem ale spát nemohl a tak jsem ji tam nechal a odebral se z pokoje na moje obvyklé místo k přemýšlení. Miluju koukat se ze střechy na osvětlenou Paříž.
Když jsem ale otevřel kovové dveře, co vedli přímo na střechu, spatřil jsem někoho, koho bych tam rozhodně nečekal. Seděla tam a koukala na město. Ve světle všech těch budou vypadali její vlasy dokonale. Pomalými kroky jsem mířil k ní a když jsem viděl, že se neotáčí, sedl jsem si k ní a pravil:,,Taky tak miluješ noční města?"
Z pohledu Caitlin:
Vedle mě najednou seděl Bieber a promluvil na mě, ale tak, že se na mě ani koutkem oka nepodíval a jen sledoval mihotající se světla aut, velké budovy, svítící Eiffelovu věž a hvězdy na obloze.
,,Z domova jsem spíš zvyklá jen na hvězdy."odpověděla jsem a koukala se do jeho očí, které se na mě stále nedívali a v nichž se míhala městká světla.
,,Ty nebydlíš ve městě?"zeptal se udivině a ani tentokrát se na mě nepodíval.
,,Ne.",odpověděla jsem. ,,No vlastně...teď už chvíli jo. Dozvěděla jsem se o tvém konkurzu dost brzy po nastěhování do města."
,,Aha.",přikývl. ,,Tak to já už ve městě bydlím dost dlouho. Vlastně....od šestnácti. Stratford bylo jen malé nic."
,,Ty ses narodil ve Stratfordu?"
,,Je vidět, že vážně nepatříš mezi moje fanoušky."zasmál se Justin, avšak ani tentokrát jsme si navzájem neviděli do očí.
Seděl tam, s rukama za zády o které byl opřený a koukal po městě. Chvíli bylo ticho, ale já jsem najednou bezmyšlenkovitě ze sebe vydala:,,Od chvíle, co jsme sem přijeli si nějakej divnej..."
,,To je to na mě tak vidět?"zasmál se.
,,Myslím v chování. Jsi tichej a myšlenkama každou chvílu někde jinde."vysvětlila jsem.
,,To by si nepochopila."mávl rukou. ,,A vůbec...Já už jdu spát."
,,Počkej!"zvolala jsem. ,,Nechtěla jsem se tě dotknout."
Teď teprve jsem mu viděla do těch krásně hnědých očí:,,Neboj, nejde o tebe. Prostě o tom nechci mluvit. A pryč jdu proto, že jsem už vážně unavenej."
Tak jsem ho nechala jít, ale po pár minutách jsem taky vztala a odebrala se do svého pokoje.
