Z pohledu Caitlin:
Ten déšť mi byl úplně ukradený. Čas se zastavil, vítr přestal foukat a auta, objíždějící park utichla.
,,Miluju tě."opakoval Justin.
,,I já tebe."
Pak mě doprovodil k pokoji na hotelu. Ku podivu si mě hned nezval k sobě, což jsem cenila a popravdě ani nečekala.
,,Dobrou noc, krásko."pravil a znovu a políbil.
,,Děkuju."pravila jsem.
,,A za co?" zasmál se.
,,Za to, že si mi dneska uspořádal oslavu. Za to, že si mi dal ten náhrdelník. Za to, že si mě vzal do toho domu. Za to, že jsi."
A další polibek:,,Já děkuju tobě, ty moje Gabrielo."
Naposledy jsem ho objala. Pak zamířil ke svému pokoji. Nic neříkal. Naposledy se ohlédl a zamával mi. Já se usmála a zamávala mu taky.
Z pohledu Justina:
Druhý den ráno nás čekala poslední zkouška před ruským koncertem. Já a Caitlin jsme se náš vztah rozhodli zkrývat. No a navíc....Selena si pořád myslí, že spolu chodíme. OMG!
Aby toho nebylo málo, doma to začalo být pěkně zajímavý. Tím "doma" myslím táta a máma. Ti dva se (alespoň podle mě) zase začali scházet. Jo, přesně tak! Máma ani táta mi sice nic neřekli, ale z mámina hlasu po telefonu a výrazu v obličeji táty, když si voláme mluví za vše. No super!
Ta rakovina se začala lepšit. Sice mi bývá špatně, ale doktoři mi nasadili nové léky. Chemoterapie i ozařování jsem odmítl. Bylo by patrné, že jsem nemocný a to já nachci. Ani tak kvůli médiím jako spíš kvůli Beliebers. Nechci je zranit.
Máma mi poslední dobou dost často volá. Tím "často" myslím každý den a tím "poslední dobou" myslím od té doby, co se dostala na povrch zpráva o mojí rakovině. Bylo fakt pitomý vědět, že umíráte a zároveň se bát každýho večera, kdy jdete spát. Co kdyż se ráno neprobudím?
Když jsem přišel ke mě do pokoje, zařinčel mi mobil.
Ahoj zlato,
Zítra hned po koncertě v De La Grande. Budu čekat. Mám pro tebe překvápko :*
Selena
Tak to už fakt né! No...aspoň to budu moct konečně ukončit.
Z pohledu Seleny:
Si jako vážně myslí, že mě jen tak odkopne? Moc dobře vím, že se tahá s tou děvkou. Jo přesně, mám svoje zdroje.
Napila jsem se brandy, kterou jsem měla na stolku a jakmile jsem polkla, hodila jsem se skleničkou o zem a ta se rozpráskla na miliony malinkých kousíčkou. A stejně, jako ta sklenička jsem se sesypala i já. Tohle mi dělal vždycky. Možná si myslíte, že na tom vinu nemá ale...
,,Ahoj Sel."pravil hlas, když jsem zvedla telefon.
,,Čau. Máš to?"
,,Jo, hned zítra to použiju. Neboj, bude to v pohodě."
,,Jen aby..."zašeptala jsem skoro pro sebe. ,,Musíme to skončit."
