Z pohledu Justina:
Nemohl jsem tomu uvěřit. Stála tam, krásná jako vždy a já byl jen pár centimetrů od ní.
,,Č-čau."pozdravil jsem koktavě.
,,Tak?" zasmála se po chvíli ticha. ,,Jdeme někam?"
,,Jo...teda...." váhal jsem. ,,Mám zkoušku s tanečníkama."
,,A to to nemůžeš zrušit?" podívala se nechápavě Sel. ,,Vždyť jsme se tak dlouho neviděli, zlato."
To poslední slovo bylo...Bylo zvláštní. Nečekal jsem, že to bude takhle rychlý.
,,Čau Scootere. Jen jsem ti chtěl říct, že dnešní zkouška se ruší."řekl jsem do telefonu Scooterovi.
,,Jak ruší? Co to má znamenat Jayi?"dožadoval se odpovědi.
Na to už jsem mu však neodpověděl:,,Uvidíme se u večeře. Nazdar."
,,Tak jdem?"usmála se Selena.
,,Jo, jdem."přikývl jsem.
Z pohledu Caitlin:
To snad není pravda! Důležitá zkouška se odložila! A nikdo nám neřekl proč! Co to má znamenat?
Justina jsem celý den neviděla. Kde sakra vězí?
Z pohledu Justina:
Byli jsme se Sel v restauraci a povídali si o všem možném co se událo, když jsme se neviděli.
,,A.....Jak jdou přípravi na turné?"ptala se Selena.
,,No...zatím to vypadá dobře."
,,Nic víc?"
,,Ne."
Nakonec jsme se asi v devět večer rozloučili a spěchal do hotelu.
Když jsem dorazil na pokoj, našel jsem tam vzkaz od Scootera. Psal, že se hned zítra ráno musíme sejít a vzhledem k vykřičníkům, která stáli za větami jsem usoudil, že to rozhodně nebude milá schůzka. Musel jsem si jít provětrat hlavu na střechu.
Seděla tam ta holka, Caitlin.
,,Ahoj."usmála se, když mě spatřila.
,,Čau."odpověděl jsem jí a sedl si vedle ní.
,,Jakto, že si nedorazil na zkoušku?"
,,Měl jsem jiný plány."usmál jsem se.
,,Aha."přikývla a dál zírala na zářící Paříž.
,,Nemáš někdy pocit, že se všechny ty hvězdy na obloze proti tobě spinknou?"zeptal jsem se po té trapné chvíli ticha.
,,Jo, dost často." souhlasila. ,,Třeba zrovna nedávno. Věci a lidi se někdy zdají být úplně jinak, než jsou..."
,,Jako například?"
,,Jako například ty!" šokovala mě. ,,Než jsme sem přijeli, zdál ses mi jako rozmazlený fracek bez kouska srdce. A dneska? Sedím tady na střeše vedle tebe a vylívám ti svoje trapný pocity."
,,Proč by měli být trapný?"
,,Protože...." najednou se zasekla.
Hleděli jsme si hluboko do očí. Měla je tak krásné-hnědé. Nevěděl jsem, co říct a tak jsem do nich stále bez přestání koukal. Připadal jsem si...trapně!
Když už to vypadalo, že se....políbíme....vztala a řekla:,,Promiň, ale jsem fakt unavená. Uvidíme se zítra."
Seděl jsem tam a koukal se, jak odchází. Než však zmizela v těch dveřích, otočila se a usmála se:,,Justine?"
,,No?"
,,Dík za ten Sprite."mrkla a zmizela.
Vypadá to, že dneska budu spát sám. Anebo ne! Jdu na lov!
Nemusel jsem hledat dlouho. Za berem stála krásná černovláska, co se už nejspíš chystala odejít.
,,Nedala bys mi něco na povzbuzení?"usmál jsem se na ni vyzívavě.
Zvedla hlavu:,,Já už zavírám, nenalejvám."
,,Ale já nemyslel pití."
Na její tváři se objevil úsměv:,,To bude jedinej životabudič o půlnoci, kterej nebudeš muset platit."
Chytil jsem ji kolem pasu a přimáčkl kez zdi. Jo, dneska se všechno daří.
