Z pohledu Justina:
,,Sweetie ale já nemůžu zůstat."pravil jsem se slzami v očích.
Už nic neřekla. Jen mě objala a řekla:,,Ty jsi můj manžel."
Pak se rozplynula.
Z pohledu Caitlin:
Čekali jsme tam už tři hodiny. Před nemocnicí se už od doby, co Justina přivezli, tísnily novináři a moderátaři různých stanic. Na chodbě bylo ticho. Justinova maminka seděla celá skleslá s rukama propletenýma mezi sebou a čelo o ně opřené. Když jsem viděla, že je nervózní, přátelsky jsem ji chytila za rameno a ona se pousmála. Neumím si to představit. Její jediný syn umírá. Justine...
Po další hodině se najednou otevřely dveře. Stál v nich doktor a vyšel proti nám s kamenným výrazem.
,,Pattie Mallette?"podíval se na Justinovu maminku.
,,Ano," kývla, ,,Je Justin v pořádku?"
,,Není na tom dobře, paní Mallettová...."pravil sklesle doktor, ,, Zlomená tři žebra, pohmožděná ruka, vnitřní zranění a ryziko otřesu mozku. Teď je v takzvaném kómatu. Pravděpodobnost, že se probudí je velmi nízká"
Pattie se rozbrečela a klesla Scooterovi na rameno.
,,Můžeme ho vidět?"zeptal se Scooter.
,,Ano, ale jen na chvíli."přikývl doktor.
,,Půjdeš s námi Caitlin?"zeptal se Scooter.
,,Půjdu za ním až potom."kývla jsem a Scooter s brečící Pattie odešel Směrem k pokoji, který jim doktor ukázal.
Asi o deset minut později se Pattie i Scoot vrátili ke mně.
,,Křičí ze spaní tvé jméno, Caitlin." pravila Pattie, ,,Myslím, že by si tam s ním měla být."
Přikývla jsem a vešla do jeho pokoje. Při pohledu na jeho tělo ověšené přístroji a hadičkami jsem se rozbrečela.
,,Cait....Caitlin."
To bylo jediné, co z něj vypadlo. Přestože přístroj ukazoval, že srdce skoro nebije, stále žil.
Sedla jsem si na židli a rozbrečela se ještě víc.
,,Neumírej!"brečela jsem, ,,Neumírej mi, prosím. Potřebují tě tvoji Beliebers. Potřebuje tě tvoje rodina. Já tě potřebuju, Justine! Miluju tě!"
