Z pohledu Justina:
Druhý den už jsem byl ve studiu u Ellen.
,,V pohodě?"zeptala se Caitlin, když mě upravovala.
,,Nervózní."přiznal jsem.
,,Budu tady s tebou."políbila mě na čelo.
,,Já vím."
,,Navždy?"
,,Navždy."
O několik málo minut už si nás volala Ellen. Já a Caitlin jsme se na sebe ještě podívali a pak vystoupili na plac a sedli si na bílá křesla. A to všechno za jásotu přihlížejících.
,,A tady je máme." usmála se Ellen. ,,Vypadáte úžasně."
,,Děkujeme Ellen."oplatila Cait úsměv.
,,Jak jistě všichni vědí, máte miminko, malého Jasona Biebera. Můžeme ho vidět?"
,,Ale jistě že ano."přikývla Cait.
Asistentka donesla malého Jasona na plac. Všichni jásali a zběsile fotili. Asistentka položila Jasona Cait na klín.
,,No není ten malý sladký?"usmívala se Ellen.
Všichni kolem se rozkřičeli a tleskali.
,,Tak Justine,"založila si ruce Ellen. ,,Co je to slíbené překvapení, o kterém si mi včera vyprávěl?"
Nadechnul jsem se. Jednou, dvakrát.....ucítil jsem na své dlani něčí ruku. Podíval jsem se na Caitlin, která se na mě podívala pohledem jsem s tebou.
,,Víte...."pravil jsem. ,,Lhal jsem vám. Lhal jsem vám všem. Nejsem tak v pořádku, jak se snažím vypadat, čehož jste si asi všimli. Mám nemoc. Mám rakovinu."
Všichni vydechli zděšením a Ellen vypadala, že sebou sekne o zem.
,,Zjistili mi, když jsem na jednom z mých koncertů zkolaboval. A nedávno jsem se dozvěděl, že mi zbývá jen málo času. Podstoupil jsem několik chemoterapií a kromě vypadávání vlasů a nevolností se nic nezměnilo. Umírám. Umírám a už tady dlouho nebudu."
Všichni byli zticha. Po tvářích mi tekly slzy.
,,Ale..."posmrkl jsem. ,,můj život....můj život byl takový, jaký jsem si ho vždycky přál. Jen mě mrzí...že....že jsem tady nemohl být s Jasonem a s Caitlin. Že neuvidím Jasona vyrůstat."
Všichni diváci se rozbrečela a i Ellen si utírala slzy.
,,Nevím co na to říct."pravila Ellen. ,,Je to pro nás všechny šok. Caitlin, ty to víš jak dlouho?"
,,Od doby co měl Justin tu bouračku."
Rozhostilo se ticho. Všichni si utírali slzy.
,,Myslím že...že dnes bych se s vámi rozloučila."řekla Ellen, ,,Děkuji vám oběma za návštěvu. Snad se brzy uvidíme."
Když jsme odešli od Ellen, čekali na nás fotografové. Zběsile fotili a světlo nás oslepovalo. Klid jsme měli až doma. Bezvládně jsem klesl na gauč a rozbrečel se jako malá holka.
,,Nebreč."posmrkla Cait. ,,Nebreč nebo budu brečet taky."
Na twitter jsem napsal status V životě máme spousty přání. Teprve až umíráme máme jen jedno-být znovu zdraví.
Okamžitě se na mě vyhrnuli komentáře. Bylo hrozně to číst.
Nemohla bych bez tebe žít.
Prosím neumírej.
Brečím. Nechci tady bez tebe být.
Život bez tebe? Jak?!
Bylo to hrozné. Po tvářích mi tekly slzy.
Šel jsem ha Cait a Jasonem. Objal jsem je a s Cait jsme si s Jasonem hráli.
,,Půjdeme s Jasonem na procházku."navrhl jsem.
,,Dobrý nápad."usmála se Caitlin.
