Příběh o Pobertech a jejich Rebelek .. Společně se pouštějí do dobrodružství a vždy drží při sobě, nebo ne..?
Po dokončení projde celý příběh úpravou chyb.
Počítala jsem s tím, že Sirius bude sledován nebo, že otec se mu koukne do vzpomínek. Bála jsem se, že Sirius ukáže i jiné vzpomínky,které by nechtěl. Později jsem zjistila, že Sirius je velmi mocný kouzelník a že dokáže odolat i větším náporům aby si uchránil vzpomínky, které nikdo nemusí vidět. I tak jsem byla ale celkem nervózní. Vzala jsem si kufr který jsem předtím upustila na zem. Šla jsem po schodech do svého pokoje ale najednou jsem se zarazila. Byl to ten pocit když tě někdo sleduje. Otočila jsem se a koukala přes okno ven před Manor, ale nikoho jsem neviděla. Pokračovala jsem tedy do svého pokoje. Tam jsem si kufr položila na zem a opět jsem šla do kuchyně dopít si kávu. Nejspíš už studenou. Přemýšlela jsem co celý den budu dělat. Po dopití kávy jsem začala uklízet cely Manor, Brett se později přidal. Byla to celkem fuška. Asi po hodině úklidu jsem si nachvilku sedla na gauč, když v tom mi na okno klepala zobákem sova, otevřela jsem okno a vzala dopis od sovy. Prohlizela jsem si obálku a mezitím dala sově trošku zrní. Sedla jsem si zpátky na gauč a otevřela obálku. Vůbec se mi to nechtělo číst.
Katharino, Mrzí mě jak jsem po tobě vyjel. Mám jen o tebe strach. Všichni ví, že jsi moje dcera a tím pádem jsi i ve velkém nebezpečí. Nechci,nemůžu o tebe přijít, když už jsem přišel o tvou matku. Vrať se. Otec
Rozhodla jsem se ho podusit, poslala jsem sovu zpátky k Otci a šla opět v klidu uklízet Manor, pak se půjdu osprchovat,obléct a namalovat a pak možná se vrátím. Bylo něco kolem půl páté večer a my už s úklidem byli hotový, šla jsem se tedy osprchovat. Ve sprše jsem byla něco málo okolo 20minut. Bylo to příjemné, vlasy jsem si zámořská do ručníku a šla se do svého pokoje obléct. Vzala jsem si černé triko, které jsem si poté stáhla na ramena a červenou sukni. Sedla jsem si ke svému stolku se zrcadlem a lehce jsem se namalovala, rozpustila jsem si vlasy, které jsem si vyfoukala aby byli suché. Do kufru jsem vrátila nazpátek malovátka a ten poté zavřela a vzala do ruky. Sešla jsem dolů a vzala si černé boty na podpatku. Sedla jsem si ještě do kuchyně a přemýšlela jsem zda už mám jít nebo ještě počkat. Bylo půl sedmé a já už tak nějak byla připravená se přemístit. Ocitla jsem se před zahradou Malfoy Manoru, brána se otevřela a já vešla do zahrady a přibližovala se pomalu k Manoru, bylo mi těžko, něco ve mě, mě nutilo se bát co tam na mě čeká. Nádech, výdech, zaklepala jsem tak potichu, že to nikdo nemohl slyšet, když jsem byla rozhodnutá zaklepat znovu, otevřel mi domácí skřítek, vešla jsem. Slyšela jsem hlasy a tak jsem nechala kufr v chodbě a šla se podívat oč jde.
LMatka:,, Lucius kvůli ní riskuje život!''
O:,,Děla to na můj příkaz. Nesmí se ji nic stát!''
LM:,,Ale tohle si neměl dopustit Tome!''
O:,,Nemůžu za to, že se do něj zamilovala.''
LM:,,Zničiš ji, on ji nemiluje a až se to tvoje dcera dozví Tome.... jsem zvědavá jak budeš reagovat.''
O:,,Je to moje dcera a Lucius ji neublíži! Nikdy rozumíš!''
LM:,,To je ale problém, Lucius si vezme Narcissu!''
Katt:,,Cože?!''
Katt:,, Co to má u Merlina znamenat?!''
O:,,Vysvětlím ti to.''
Katt:,,Jak jste mi to mohli udělat?!.''
LM:,,nechtěl ti ublížit Katharino.''
Katt:,,Lucius říkal jak jste rádi, že jsme spolu... Já dodržím co jsem slíbila, ale tohle vám nikdy neodpustím!''
LM:,,Katharino počkej.''
Katt:,,Víte co, bylo mi milejší když jste mi říkala ,,Má Paní'' měla byste v tom pokračovat!''
Otočila jsem se na podpatku a šla do ,,svého'' pokoje. V pokoji jsem už měla kufr. Seděla jsem u okna a koukala jsem se na zahradu, která byla sice nádherná ale cítila jsem se jak vězeň, přemýšlela jsem, jak jsem mohla byt takhle blbá a slepá.Nejhorší na tom byl ten pocit, ten který mi svíral žaludek, ten pocit jak moc to bolelo.Byla jsem zklamaná. Myslela jsem, že po tom všem co mezi námi bylo, bylo skutečné, že mě miloval, ale byl to jen poslušný kluk co uposlechl mého otce a dovolil se mi zlomit srdce. Bylo osm hodin večer, pořad jsem byla zavřená v pokoji.
O:,,Je večeře, pojď za námi.''
K:,,nemám hlad''
O:,,musíš jist''
K:,,Já nemám hlad !''
O:,,moc mě to mrzí Katharino.''
K:,,Taky mě mrzí, že jste měli v plánu mě takhle podrazit. Jako táta si mě zklamal''
O:,, jen jsem se snažil tě chránit.''
K:,,O to nejde, dovolil si aby mi zlomil srdce, věděl si od samého začátku, že jsem do nej zamilovaná a nic si neřekl. Mlčel si. A teď už běž.''
O:,,Katharino-..''
K:,,Běž už!'' Odešel, už jsem nebyla zklamaná ale naštvaná. Bylo to těžký ale zítra to zvládnu. Zítra to bude můj den.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
