Poberti a Ony

Zpátky ve hře

Po návratu do školy jsme byli odpočatí a plní energie. Kluci zase byli po škole potrestáni jako vždy. Já a holky jsme jen nad nimi kroutili hlavou.Dokonce jsem i zapomněla na ten menší problém s viteálem a Regulusem. Regulus mi sice řekl že se o to postará ale vůbec se mi neozval. Mám o něj docela strach a ani Sirius o něm nic neví. Byla jsem úplně myšlenkami jinde, jednou když měli kluci být v lese, jsem šla na věž, jedině tam jsem mohla přemýšlet a být chvilku sama. Byl to tak skvělý pocit, když mi studený vítr hladil tvář. Cítila jsem se fakt skvěle. Měla jsem, jak se říká, motýlky v břiše a taky pocit že je vše tak jak má být.Na věži jsem byla docela dlouho, baví mě koukat na hvězdy, prostě jen tak sedět a koukat se.Vzpomněla jsem si i na své rodiče a nad tím jsem se pousmála. Byly to dobří rodiče, dali mi do života docela hodně, i když už je tu nemám v srdci mi zůstanou. Chtěla bych být jednou jako oni, odhodlaná, loajální, umět říct ne a také umět bojovat za to v co věřím. Zatím jsem šla jen kvůli pomstě ale došlo mi že pomstou je nevrátím zpět, a že mám okolo sebe lidi které nechci ztratit. Vstala jsem s dobrou náladou, oblékla jsem se, vzbudila holky a společně jsme šli na snídani. Smály jsme se a prostě byli jsme šťastný. Dneska jsme měli obranu proti černé magii, učili jsme se kletby které se nepromíjejí. Kluci jako vždy zlobily a nedávali pozor, kromě Remuse. Když jsme šly pak na oběd zastavil mě profesor Křiklan že bych se měla zastavit u profesora Brumbála, na to jsem jen kývla a pokračovala v cestě na oběd, parta mi mezitím zmizela v dohledu tak jsem se je snažila dohnat ale marně, když už jsem došla do Velké síně viděla jsem je jak už se ládujou těmi dobrotami. ani chvilku jsem neváhala a přisedla si k nim a Začala jíst taky. po obědě jsme měli ještě dvě hodiny. Na lektvarech se nám moc nedařilo. Byli jsme rozděleni do skupin a měli jsme za úkol udělat lektvar Lásky. Když se to Sirius a James dozvěděli mrkly na mě a Lili a řekly
,,To bude pro Vás dámy" s Lili jsme se jim jen smáli. Později jim vybuchl celý kotlík a oni byli celý černí od kouře.  Na to jsme se všichni začali smát. Jejich láska až to jde cítit po celé místnosti. Po vyučovaní jsem se nenápadně odtrhla od party a šla jsem za profesorem Brumbálem. Dozvěděla jsem se že Regulus žije ale že to nevypadá moc dobře. ,,Dobrý den pane profesore, chtěl jste se mnou mluvit?"
,,Dobrý den slečno, Ano chtěl."
na to mi ukázal rukou ať se posadím.
,,Chtěl jsem s vámi mluvit o vitealu a panu Blacku."
,,Stalo se něco pane profesore?"
,,Pokud vím tak zatím ne ale pan Black je v ohrožení, Pán zla zjistil o co se snažíme. A to ohrožuje jak Vás tak i pana Blacka, no nejvíc pana Blacka"
,,Pane profesore, co teď budeme dělat?"
,,Pan Black mne požádal abych Vám předal tenhle dopis"
,, Co je v něm ?"
,,Nevím slečno, tenhle dopis je určen Vám"
,,Dobře, ale už jste zjistili jak ten viteál zničit, že ano?"
,,Nezjistili slečno, pan Black ten viteál schoval a ani já nevím kde se nachází."
,,Víc informací pro Vás bohužel nemám."
,,Dobře.. ale kdyby se ještě ozval, řeknete mi to ?"
,,Zajisté slečno."
na to jsem jen kývla a odešla jsi přečíst ten dopis. Šla jsem na astronomickou věž protože jsem věděla že tam teď nikdo nebude a měla jsem pravdu.

Milá Katty

Viteál jsem schoval na bezpečné místo dokud nezjistím jak jej zničit.
Je to velmi nebezpečné, pán zla zjistil že ho mám a obávám se že ví i o tobě. Ale pořád mám naději že o tobě nikdo neví. Chtěl bych tím říct aby jsi už o tohle nejevila zájem je to pro tebe velmi nebezpečné, Sirius by mi nikdy neopustil kdyby tě ztratil. A to ani já sobě.
Moc tě žádám aby jsi zůstala v Bradavicích a vedla život studenky jak má být. Přeci jenom bych tě chtěl ještě jednou vidět, rozloučit se, a chtěl bych aby jsi mi to slíbila do očí. Nikomu o tomhle dopise neříkej.
Zítra  okolo půl noci v knihovně,
omezený přístup.
Regulus Black

Spal to !

po přečtení toho dopisu jsem neváhala a okamžitě spálila. kousky které pomalu dohořívali odvál vítr. Stála jsem tam ještě dlouho abych to mohla všechno pobrat a sejít dolu za poberty s úsměvem na tváři a umět dělat jakoby nic.