Poberti a Ony

Přítel Peter 😎

Od doby co jsem se políbila se Siriusem se náš vztah zhoršil , v podstatě jsme se přestali bavit . Nějak mi to ani nepřišlo divný . Celé dny jsem byla zalezlá v knihovně nebo jsem byla někde s Amandou ale to bylo fakt vyjímečně byla taky furt někde zalezlá . Remus byl taky furt někde pryč ale občas jsme pokecaly ve společence a lily byla furt s Jamesem . No tak já jsem byla sama , docela mi to i vyhovovalo ikdyž musim přiznat že mi to ticho občas lezlo na nervy páč jsem byla  zvyklá na Siriuse který mluvil 24/7.

12.4.
,,Ježiš omlouvám se , neviděl jsem tě“  vůbec jsem neměla ponětí kdo do mě takovou silou strčil že jsem spadla na zem když jsem uviděla natáhlou ruku tak jsem se koukla na člověka ,který mi ji nabízí abych se postavila  . Peter .. jeden z Pobertů ..byla jsem všoku , málem jsem na něj zapoměla  ,,jsem v pohodě“ odpověděla jsem a s usměvěm jsem přijmula jeho ruku , když mi pomohl se zvednout tak mi pomohl i zvednout učebnice ,,kam jdeš?“ zeptal se mě s hlasem jako kdyby ho to fakt zajímalo ,, no ted jdu na přeměnování , kam jdeš vlastně ty?“ zeptala jsem se ho přívětivým hlasem ,,noo jdu tam taky“ já jen kývla ,,taak můžu jít stebou ?“ zeptal se mě Peter s usměvěm ,, jasně že jo“ ,,ale už pojď ať Mcgonagallka nenadává“ s usměvěm jsem mu odpověděla a oba s rychlým krokem jsme vyšli ku předu . Hodina probíhala tak jako vždycky někteří pomalu usínaly, pak tu byli poberti kteří furt vyrušovli no a pak ti jako jsem já , ti co si vše zapisovali a to jsem byla já ,Lily ,Remu a pár dalších . Po hodině se u mě zastavil Peter,,jdeš na oběd?“ ,,jo jasně“ s milím usměvěm jsem mu odpověděla ,,dobře tak já se zas připojím , tedy jestli to nevadí“ ,, v pohodě , budu ráda za tvoji společnost“ odpověděla jsem mu .když jsem mu pohlídla do tváře vypadal docela štastně, musela jsem se nad tím usmát . ,,tak pojd mám hlad“ řekla jsem mu s ušklebkem ,,jasně už běžim hladovče“odpověděl a zakroutil hlavou .Na obědě jsem si sedla na své obyklé místo, když jsem tam usedla najednou jsem si vzpoměla na svůj první den bylo to hezké , ten nervozní Sirius .. když v tom mě někdo vyrušil ,,hele si v poho?“ drkla do mě Lily ,,jo jasně , proč,“ zeptala jsem se se zaraženým pohledem ,,poslední dobou si jiná , trapí tě něco?“ Na Lilyinu otázku jsem se zarazila , jakto že si něčeho všimla když mě v podstatě výdá jen v pokoji nebo v knihovně. ,,jsem v podě Lil neboj se“ s falešným úsměvem jsem ji odpověděla natož jen ona kývla .Celej oběd jsem koukala do blba , přemýšlela jsem nad různými věcmi .. S holkama už netrávím tolik času jako kdysy , docela mi to chybí , vlastně mi chybí i James a Remus , dlouho jsem snima nebyla v prasinkách .Celý den byl po tomhle mým přemýšlení divný ,jako kdyby mi všichni četly myšlenky a radši se mi stranily .Měla jsem hodinu Staré runy, v tu hodinu jsem si položila hlavu na lavici a nevnímala nic , jen své myšlenky . Když hodina končila vzala jsem si věci a odešla jsem do pokoje s tím že si půjdu lehnout . Holky by měli mít ještě jednu hodinu tak mám chvilku klid .Najednou holky vtrhli do pokoje ,,nemáte ještě jednu hodinu?“ zeptala jsem se jich ,,odpadla nám“ odpověděla mi štástná Amanda která se právě rozvalila na svou postel ,,hele holky tak mě napadlo ..dlouho  jsme nikde nebyli jen mi tři .. co takhle něco podniknout?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase ,,Já souhlasím ,fakt jsme dlouho nikde nebyly , co ty na to Lil?“ řekla Amanda,, no .. já nevím .“ odpověděla Lily  a hned pokračovala ,,Ja a James..“když v tom jse ji skočila do řeči ,,Jsi furt s Jamesem! Mohla by sis na nás jeden den udělat čas! Až si vzpomeneš kdo tu byl dřív , zavolej!“naštvaná jsem bouchla dveřmi a pomalu jsem sbíhala schody do společenky kde jsem potkala Poberty když mě viděli tak mi stoupli do cesty ,,kam to pálíš katharino“zeptal se mě Remus s tím jeho sladkým usměvěm ,,pryč odsud“ odpověděla jsem mu trochu drsným hlasem ,,klid Katharino“ řekl s pošklebkem James ,,ty ! Ty mi jdi radši z cesty!“ odpověděla jsem naštavě když mi zaražení Poberti uvolnili cestu . Byla jsem srašně naštvaná na Lil , byla furt sním , skoro celý rok jsme nebyli jen my tři , a ted když můžem být jen my tak ji jen přednější James. Chvilku blouděním hradem jsem se rozhodla že půjdu tam kde mě nenajdou , šla jsem na astronomickou věž , tam nikdo nechodí , a tam taky můžu o všem vklidu přemýšlet a rozhodnout se co a jak dál . Potřebovala jsem se také uklidnit v čemž mi pomohli ty schody , kterých je nejmín tisíc .