Poberti a Ony

Moje co??

S Regulusem jsem najednou všechno vypustila z hlavy bylo to tak uvolňující.
K:,,Pořád to nedokážu pochopit..''

Ř:,, Musíš počkat''

Vzdechla jsem, nebavilo mě jak mají ostatní předmětnou tajemství vždyť se nějakou dobu známe něco jsme prožily a pořad samé tajnosti
celkem mě to už unavovalo,ale bohužel nic jsem s tím nemohla udělat.
Sice ten klid a hvězdy byli úžasný ale padla na mě únava a já už se skoro neudržela.
K:,, už půjdu, jsem unavená''

R:,,dobře, doprovodím tě..''

K:,,Děkuju.''

Když jsme procházeli zahradou začala jsem se cítit tak divně. Bylo to zvláštní, jako kdybych tam šla poprvé, jako by se mělo něco stát.
Vešli jsme dovnitř a šla jsem rovnou za otcem se mu omluvit ale že už jsem unavená.

K:,,Otče?''
O:,,Ano?''
K:,,Omluv mě, jsem už unavená půjdu si lehnout.''
O:,,Ano jen ještě počkej, chtěl bych vám něco říct.''

Otočila jsem se na Reguluse a zeptala se
K:,,Vám?''

Regulus jen pokrčil rameny, že netuší o co jde.
Sledovala jsem otce jak příchazí s Amandou. Absolutně jsem to nepobírala.
K:,,Co to má znamenat Otče? Co ona tu dělá?!''

O:,,Katharino, tohle je Amanda, už se znáte že. Amanda je tvá sestra''
Začala jsem se smát tenhle vtip se mu fakt nepovedl.

K:,,Jo jasně a Regulus je můj manžel, to bys nevěřil, ale už máme dnes své 30 výročí od svatby''

O:,,Nebuď drzá!''

K:,,Sakra, to není sranda.. vždyť to nemůže byt možné, jsme stejně staré! Takže ty si mou matku podváděl s nějakou bůh ví jakou..''

A:,,Jak se opovažuješ takhle mluvit o mé matce ?! Jak si můžeš dovolit takhle mluvit s Otcem?!''

O:,,Nechte toho obě! Je prostě celá matka! A to je to co na tobě mám rad! A ne tvou matku jsem nepodváděl. Je to složitější ale o tom jindy. Teď od vás očekávám slušné chování! Od obou!''

K:,, z toho mě vynech''

Vzala jsem Reguluse za ruku a táhla ho za sebou do svého pokoje. Když jsem zavřela dveře a sedla si, snažila jsem se probrat, myslela jsem si že tohle všechno co se děje je jen pouhý sen jen má fantazie ikdyž pěkné blbá.

R:,, Katharino klid, uklidni se''

K:,,Copak to jde?! Co se to krucinál děje?! To je jak zlej sen! Ty, Lucius, Sirius a ještě k tomu tohle? Co to má bejt.? To nemůže byt skutečný!''

R:,,Amandu budeš muset přijmout ať se ti to líbí nebo ne, mohl by byt z toho průser!''

K:,,Takže ty si to věděl? Věděl si že je to moje sestra a nic si mi neřekl?!''

Ten pohled mluvil za všechno, nemohla jsem uvěřit že mi lhal i v tomhle.

K:,, panebože jak se mi dokážeš podívat do oči? Jak? Nemůžu tě už ani vidět! Vypadni!''

R:,,Všechno ti vysvětlím!''

K:,,Vypadni! Vypadni už sakra!''

Odešel, proč mi všichni k sakra lžou?!
Shodila jsem ze sebe šaty a šla jsem se vysprchovat, jako kdybych měla ze sebe všechno, všechny ty lži a podrazy umýt. Kéžby by to šlo.
Vylezli jsem ze sprchy, odlíčila jsem se a když jsem na sebe koukala do zrcadla tak jsem si uvědomila že jestli nechci zažít další lži a podrazy, musím je od sebe odstřihnout.
Začala jsem si balit věci, když jsem si vzala ze země šaty, vypadl ten řetízek, vzala jsem ho do ruky a chvilku na něj civěla. Přemýšlení jsem zda si ho nechat, nechtěla jsem dopadnout tak jako minule. Řetízek jsem položil na postel, vzala kufr a přemístila jsem se do David Manor. Když jsem byla před Manorem, jako kdybych už mohla všechny emoce vypustit ven, už jsem prostě mohla. Strašně se mi ulevilo, když jsem byla daleko od toho cirkusu a mohla pustit všechny emoce. Chvíli jsem brečela, chvíli se smála jak mi to přišlo absurdní.
Po chvilce jsem zapečetila dům aby se sem nikdo nedostal a šla si vybavit věci.
Lehla jsem si na postel a jen tak civěla na strop , když v tom jsem slyšela venku hlasy.
Vylezla jsem z postele a šla dolu se podívat z okna.
Kupodivu jsem nikoho neviděla, ale pro svůj klid jsem okolí manoru začarovala aby se ke mě nikdo nedostal.

Nemohla jsem spát, nešlo to. Pořad jsem předešlé události měla v hlavě a nechtěli ven.
Šla jsem si udělat kávu a poté jsem chtěla jít za matkou, když jsem prošla obrazem a šla k altánku, sedla jsem si a čekala že se mi matka zjeví ale bohužel, ani na mé volání nereagovala. Byla jsem na vše sama. S pocitem že tu někde je a poslouchá mě jsem všechno řekla a doufala jsem že mi dá aspoň nějakou radu, nebo že aspoň vyslechne ale nic.

Ještě k tomu za 3 dny začíná opět škola a já nevím jestli jsem na to připravena. Nevím zda zvládnu chodit do školy. Vím že mám tento ročník už v podstatě ukončeny ale nechci abych vyvolala podezření, teď už všichni ví kdo jsem, teď budu na očích víc než kdy jindy a to mě děsí.