Poberti a Ony

O samotě

Pár dní od toho co jsem to dostala bylo pro mě docela divný. Tvářila jsem se, že je to všechno už v pohodě ale pořád jsem to měla v hlavě. O Regulusovi jsem už nic nevěděla, chyběl mi, poté to album.. Bylo toho na mě nějak moc. V hodinách jsem nedávala pozor, před přáteli jsem dělala že se nic neděje. Nikdo nic nepoznal až na učitele, vše co jsem uměla najednou jak kdybych to slyšela poprvé v životě.
,, Co budem dělat po vyučovaní?"
Nějak jsem nevnímala kdo na mě mluví a ani co po mně chce.
,,Katty..?"
,,Katherino!"
,,Katherino Jean Leah Davis!"
V tom jsem se probudila z jakéhosi transu
,,Co?" odpověděla jsem Amandě
,,Ptala jsem se tě na něco, zase nevnímáš můžeš mi říct co se s tebou děje?"
,,Nic se neděje. Co si chtěla, byla jsem zamyšlená."
,, No koukám. Ptala jsem se co budem dělat po vyučovaní.."
,,Nevím Amando, asi budu na pokoji."
Poté mi ještě něco říkala ale už jsem byla zase mimo a nic jí na to neodpovídala.
Měli jsme ještě jednu hodinu a to hodinu obranu proti černé magii. V té jsem vynikala a tak jsem si řekla že když mám nastudováno, že na tu hodinu nepůjdu a půjdu si někam srovnat myšlenky.
Řekla jsem si že si projdu školní pozemky. Nakonec jsem skončila u jezera. Bylo tu nádherně, Lehký vánek mi motal vlasy a rozehnal mi všechny myšlenky aspoň na chvilku bylo to příjemné být sama a hlavně bez všech těch myšlenek, kterých jsem se nemohla zbavit.
Když už jsem se rozhodla od jezera jít pryč, řekla jsem si co teda budu dělat zbytek dne.. Nechtěla jsem s nikým mluvit, partu jsem nechtěla zatěžovat, tak jsem přemýšlela kam jít abych se mohla ještě na chvilku schovat, být sama mi pomáhalo se se vším zas a znova srovnat.

Když v tom mě napadla Astronomická věž, nechtěla jsem ale potkat nikoho a taky jsem nechtěla šlapat ty schody, tak jsem se přemístila.
Stoupla jsem si na kraj věže opřela o zábradlí a hleděla na tu krásnou krajinu okolo hradu, bylo to úžasné.

,,Katty? Všude tě hledáme.."

,, Reme.. "

,,Co tu děláš Katt.?"

,,Já jen.. Jen jsem chtěla být chvilku sama"

,,Katt, víš... víš můžeš mi říct co tě trápí?"

,, Nic Reme, jen je to všechno zase na začátku.."

,,Jak to myslíš?"

,,Ani nevím prostě všechno co se teď stalo.. Regulus, album..."

,,Přijde mi že Regulus ti chybí a že ti spíš více chybí to že jste byli spolu den co den. Když to řeknu blbě užívali jste si to dobrodružství, že je to tak?"

,, Víš Regulus byl tím člověkem kterého jsem brala jako staršího bráchu byl pro mě někdo kdo dost pomohl a jedině s ním jsem se nebála ničeho, nebála jsem se že vás ztratím nebo že ztratím Siriuse, přijít o Vás nebo o Siriuse byla bych úplně v koncích a nestála bych tady a byla někde na druhé straně kouzelnického světa a byla s Regulusem. Potřebuju si srovnat všechno v hlavě a nějak mi to nejde prostě je to všechno na nic."

,, Měla by si to říct Siriusovi, má o tebe strach a celý den tě nemohl spustit z očí, ví že se něco děje ale nechce na tebe tlačit. Od té doby co si nepřišla na poslední hodinu tě hledal snad všude. Má o tebe strach."

,, Jenže Reme, když mu tohle řeknu, bojím se aby si nemyslel že miluju Reguluse a to já nechci, víš jak to bylo minule a znova to nechci a další starosti fakt nechci"

,,Věř mi že on to pochopí. Je to přece Sirius. Máš tu Jamese, Lilly, Amandu a mě tak se neboj."

,,zkusím to"

,,  jeTu klid, viď Katty?"
Řekl s úsměvem Remus a já mu jen na to kývla. Jeho společnost mi tu  nevadila, chvilku jsme si pak ještě povídali.


Po Nějaké  době jsme šli do společenské místnosti a tam byla celá parta, všichni se vyptávali kde jsem byla a jak to že se vracím s Remem, na nic jsem neodpovídala jsem  se koukala na Siriuse který tam stal a koukal utrápeně.

,,Siriusi, mohla bych s tebou mluvit? O samotě"
Na to mi jen kývl a šli jsme do jeho ložnice.
,, Katty, co se děje..?"

,, nevím jak začít, víš,... Víš Regulus byl tím člověkem kterého jsem brala jako staršího bráchu byl pro mě někdo kdo dost pomohl a jedině s ním jsem se nebála ničeho, nebála jsem se že vás ztratím nebo že ztratím tebe, přijít o Vás nebo o tebe byla bych úplně v koncích a nestála bych tady a byla někde na druhé straně kouzelnického světa a byla s Regulusem. Potřebuju si srovnat všechno v hlavě a nějak mi to nejde prostě je to všechno na nic."

Sirius

Zůstal jsem nevěřícně koukat, byl jsem zklamaný z toho že se semnou necítí v bezpečí ale že s mým bratrem jo, nechápal jsem to, myslel jsem že je semnou šťastná..

,, Promiň Katty, mrzí mě že se semnou necítíš v bezpečí..."

,,Cítím, ale prostě je to takové jiné, nevím jak ti to mám vysvětlit všechny ty moje pocity jsou teď nerozpoznatelné jsem jen prostě ze všeho zmatená.."

,,Takže jestli to chápu dobře, tak ani nevíš jestli stojíš o mně.."

,,Víš Siriusi-"

,,Hlavně mi tu nelži, nebudu se snažit a něco mi nalhávat.. Měla jsi mi to říct hned a né že mě budeš tahat za nos.!"

Chtěla jsem mu říct že ho miluju a že o něj stojím a nechci ho ztratil ale bohužel jsem to nestihla, zmizel z ložnice jako vítr .

Pořád jsem měla v hlavě ten jeho zklamaný hlas, tak jsem pomalu vyšla z ložnice a šla do společenky kde stála parta

,,Měla by jsi mu to říct"
,,Vážně Reme, děkuji, teď si myslí že ho nemiluju, fakt skvělá rada"
Remus jen na mne koukal a já jsem se sebrala a šla jsem pryč nemohla jsem teď s nikým mluvit, tak jsem šla do knihovny, sednula jsem si k zadnímu stolku kde jsem se tenkrát začala bavit s Regulusem, nad tou vzpomínkou jsem si musela usmát, Nebelvírka a Zmijozel u jednoho stolu dobrovolně. Jediná šťastná vzpomínka pro dnešek.