Poberti a Ony

Dar přátelství

Byla půl noc , pršelo a byla zima .Seděla jsem ve společence a přemýšlela co se to vlasně stalo ,jak mi to mohl udělat.. ptala jsem se furt dokola , ohěn u kterého jsem seděla pomalu dohasínal tak jsem přiložila , byla jsem tam  asi  do 3 rána .
Druhý den : Je 7:09 ráno a já jsem překvapivě vyspalá , šla jsem se tedy oblíct a namalovat , holky ještě spali tak jsem musela potichu , pořád jsem přemýšlela o tom všem .Když jsem byla hotová rozhodla jsem se jít na snídani , šla jsem hradem ,potkala pár lidí a s pár se pozdravila ale jinak jsem si nikoho nevšímala byla jsem ve svým světě. Potom co jsem se nasnídala tak jsem šla do společenky a tam potkala i Profesorku McGonagallovou , divila jsem se vždy tam byla jen když něco provedly poberti nebo když věšěla nějaké info na nástěnku ,,Dobré ráno paní profesorko“ řekla jsem ji a mile se usmála ,,dobré ráno slečno Davis“odpověděla mi profesorka  a odebrala se ze společenky já tedy přistoupila k nástěnce zda li tam něco není. Bylo tam ve zkratce
,,Dne 21.5 se umožní žákům Nebelvíru a Zmijozelu na celý den , výlet do Prasinek , jestli že nějaký žák poruší školní řád nebude mu umožněn výlet do Prasinek“

na cestu jsem se nějak moc netěšila , co tam asi tak budu dělat... Šla jsem si sednot do jedno z křesel , a koukala jsem do ohně byl tak zajímavý . Říkala jsem si ,,ještě že je sobota“ nad touhle větou jsem si vzdychla a otočila jsem se ,když jsem slyšela jak někdo jde po schodech . Byla jsem překvapená je 8:04 James už schází ze schodů . Potom co jsem ho uviděla tak jsem se otočila zpět , Slyšela jsem jak se ke mně blíží  až mi z toho naskočila husí kůže. ,,Ahoj...“ když mě pozdravil tak jsem se na něj rychle koukla jak kdybych se lekla ,on si mezitím sedl naproti mně ,,..Ahoj..“ odpověděla jsem mu nervozně ,, tak jak se vede..?“ v tu dobu jsem si říkala ,, vážně se na to ptá?“
pohlídla jsem na něj s tázavým pohledem ,, já vím , blbá otázka“ .. Víš.. jeho to mrzí a..“ skočila jsem mu hned do řeči ,, jo to mě taky , a těd mě omluv musím jít“ rychle jsem vstala a odešla pryč.Blížila se devátá hodina a já stále bloumala hradem , byl to divný pocit .. jakoo .. jako kdybych tu byla poprvé ,po nějaké době jsem si uvědomila že máme úkol tak jsem zašla do knihovny pro pár informací a hlavě jsem  si říkala ,,ta černá magie mě snad jednou zabije".                                   nad timhle jsem se musela usmát .ukol nebyl zas tak dlouhý ani těžký , teda aspoň pro mě . Jak jsem tak četla a zároveň psala tak mě nikdo vyrušil ,,Ehm .. můžu?“koukla jsem se na osobu ,která měla na sobě zmijozelský plášt , byl to Regulus Black . Koukala jsem na něj jako na zjevění ,,tak asi půjdu..“ ozval se po chvíli ,, nee , počkej , jasně že si můžeš sednout“ mile se na mě usmál a sedl si kousek ode mě .,,jasně , ty fakt musíš být na všechny hodná“ říkala jsem si v hlavě a přitom kroutila hlavou . ,, copak“ ozval se Regulus ,, alee něco mi vrtá hlavou“ odpověděla jsem mu s nervozitou ,,něco? Snad to není Sirius“ zeptal se a celou dobu na mě hleděl a čekal na odpověd ,,ten už mi starosti nedělá“ při týhle odpovědi jsem na něj je tak letmo pohlédla ,, tak jakto že tě snim někde nevidim , vždyt jste byli spolu snad 24hodin“ oba dva jsme se začli smát . Regulus měl pravdu , když jsem se na to tak zpětně podívala . ,,ticho! Jste v knihovně pane Blacku a Slečno Davis!“ zakřičela na nás knihovnice  ,,omlouváme se“ řekla jsem a knihovnice jen prootočila očima a odešla ,,helee .. nechceš jít už na oběd . Mám docela hlad“ v tu dobu jsem si pomyslela ,, to je asi nějáká nemoc u Blacků. Sirius měl taky furt hlad“ musela jsem se teda nad tim zas zasmát ,,ty si mi ale smíšek“ jen co to Regulus dořekl uculil se ,,alee psst“ lehce jsem se usmála ,, tak pojd mám taky hlad“ . Regulus mi nabídl ruku jako gentleman musela jsem se asi červenat bylo to hezký . Celou cestu do velké síně jsem se smála , byl tak vtipný . Všichni ze zmijozelu na nás koukaly ale mě to bylo jedno , prostě jsem se po dlouhé době smála a za ty pohedy nenávistný mi to stálo . Když už jsme stáli na prahu do velké síně pohledla jsem k nebelvírskému stolu a zůstala stát ,, děje se něcoů zeptal se mě , zněl celkem starostlivě , takže už jsem se nemusela bát že na mě něco chystá. ,,hele já už nemám hlad . Uvidíme se pak“ Regulus nestihl ani nic namítnout a já už byla pryč .Celou dobu na mě všichni koukali , bylo to až nepříjemný .. musela jsem zmizet .. Šla jsem tedy na Astronomickou věž ..když jsem vylezla těch nekonečno  schodů tak jsem se opřela o zabradlý a pomalu to vydýchávala . ,, snad vás něco netrápí slečno Davis“ tolik jsem se lekla , v mžiku jsem se otočila  uviděla jsem tam Brumbála. ,,pardon jestli jste se lekla“ s pořád vyděšeným výrazem jsem odpověděla ,, v pořádku pane prfesore“ už jsem se trochu uklidnila a čekala jsem co přijde dál . ,,chodívám sem přemýšlet a navíc je tu krásný výhled“ usmál se Brumbál ,, a co vás přivádí sem?“ nevěděla jsem jestli mu to má říct … ,,utíkám“  
,, predčím,  snad ne od slavných Pobetů“ usmál se a pohledl na mě ,,přesně před nima , myslela jsem že když to ví všichni tak vy taky“  Musela jsem se zasmát , protože v Bradavicích aby někdo něco něvěděl , to snad ani nebylo možný . ,,noo .. to je asi jediná věc , která se ke mně ještě nedotala“ Brumbál se lehce pousmál ,,Přátelé jsou velkým darem, ikdyž se nám občas nelíbí" .Zamyslete se nadtim“ …  když mi tohle profesor řekl nemohla jsem na to přestat myslet . Pochvilce Brumbál odešel ale ještě předtím se tak zarazil jako kdyby chtěl něco říct , ale neřkl .. A vlastně měl pravdu , je tu krásný výhled .