Poberti a Ony

Kouzelné patro

Nechtěla jsem spát, protože jsem nechtěla aby mě slyšeli celý Bradavice.
Šla jsem tedy nepozorovaně do 4 patra, komnata nejvyšší potřeby, snad pomůže.
Objevili se staré známé dveře a když jsem vstoupila byla tam ta postel.
Lehla jsem si a zkoušela usnout, po nějaké době se mi to povedlo ale stále mě doprovázely noční můry.
Sny o tom jak jsem byla s Luciusem, na tomhle místě jsem měla všechno.
Sny o Siriusovi na astronomické věži kde jsem přišla o všechno.
Sny o Regulusovi, kde jsem byla šťastná.
Najednou jsem se ale zarazila, s Luciusem jsem měla všechno, lásku, péči, porozumnění a čas, milovala jsem ho ale stále mě to tahlo jen k Siriusovi.
Se Siriusem jsem měla samé trápení, neříkám, nějaké ty hezké chvilky tam byli ale nebylo to , to co jsem si přála. Jediný co mě brzdilo a co mě stahovalo zpátky dolu byla láska k němu.
Když už jsem si tedy řekla že budu sama, uvědomila jsem si, že tím pádem mě to bude táhnout k Regulusovi.
Věděla jsem že když budu se Siriusem, tak s Luciusem nebudu už ani kamarádka a to jsem nemohla dopustit, jemu jsem se otevřela jak nikomu jinému. Potřebovala jsem ho u sebe. Ale také jsem věděla že to nemůžu táhnout s obouma, nemohla jsem nakonec přijít ani o jednoho. Je to hrozně těžký říct si koho miluju víc a hrozně těžší bylo říct si s kým bych byla šťastnější.
Co dělat mám, když nemůžu být ani sama.
Už svítalo, tak jsem se rozhodla jít zpátky na kolej.
Když jsem došla holky ještě spali, oblékla jsem se, namalovala a šla si sednout do společenské místnosti. Když dlouho nikdo nešel, šla jsem tedy na snídani sama. Ani po tu dobu co jsem byla nasnidani nikdo nedorazil. Rozhodla jsem se dopsat dva svitky pergamenu jako domácí úkol na hodinu lektvarů. Šla jsem pomalým krokem do knihovny a sedla si úplně do zadu ke stolku u kterého sedím už od prvního ročníku. Našla jsem si pár knih a začal vypisovat.

,,Promluvime si?''

Zvedla jsem hlavu a stál tam. Zrovna teď, sama nevím co mu mám říct...

K:,,Noo.. dobře, posaďse''

L:,,už.... už je ti líp...?''

K:,,Asi ano..''

L:,,To jsem rád''

Civěly jsme na sebe jak dva pitomci a navzájem se na sebe usmivali. Ani jeden jsme nevěděli co říct...

K:,,Víš, Luciusi,chtěla bych-''

L:,,Já vím, bylo mi to jasné hned. Chceš zpátky Siriuse.''

K:,,Ne,Jo já nevím. Jsem celá zmatená.. jen... prostě chci říct, že teď bych potřebovala být chvilku bez kluka....''

L:,,Chápu, tak..nebudu rušit..''

K:,,promiň''

Zvedl se a odešel rázným krokem. Nechtěla jsem mu ublížit ale musel to pochopit, jsem a byla jsem v nelehké situaci a všechno to na mě teď spadlo a já nevím co dál. Věřila jsem, že tohle samé nebo možná ještě horší mě čeká se Siriusem.
Dopadla jsem tedy úkol a šla si odnést věci na kolej.
Když jsem přišla Amanda teprve vstávala ale ostatní jsem nepotkala.
Pozdravili jsme se a já zase zmizela.
Šla jsem na Astronomickou věž, dneska bylo krásné počasí, takže všichni studenti šli odvádět ven. Koukala jsem na jezero v němž se odráželo slunce, poslouchala jsem ptáky jak krásně zpívají a užívala jsem si té chvilky když na nic nemyslím.

S:,,Katty?''

K:,,Siriusi...''

S:,,Celou dobu tě hledám...''

K:,,Byla jsem na snídani a pak v knihovně..''

S:,, tak to jsme se musely minout...''

K:,,Asi ano.''

S:,,Promluvíme si?''

Ne ne ne ne zase tahle otázka, to nedopadne dobře.

K:,, emmm, ano''

S:,,To co se stalo...''

K:,, Siriusi, mrzí mě to. Nechci aby sis o mě myslel něco zlého, omlouvám se ti jestli jsem ti ublížila''

S:,,ne v pořádku. Já jen chci vědět jak to teď bude dal...''

K:,,chtěla, potřebuju být teď sama, bez kluka.. potřebuju si všechno urovnat v hlavě. Hlavně přijít na to, kdo a proč nám tohle někdo děla.''

S:,,Dam ti čas, počkám si na tebe když mě budeš chtít. A přijít na to muzem společně, jestli teda ovšem chceš''

K:,,Ano můžeme společně''

Obejmul mě bylo to krásný. Čekala jsem horší mnohem horší reakci ale tohle se mi líbí