Poberti a Ony

Trénink

Uplynulo už pár týdnů a á cvičila jak to šlo. S Regulusem jsme se hodně nadřeli
,,Vím že se chceš pomstít za rodinu ale co Sirius?"
udiveně jsem na něj koukala. To bylo snad poprvé co semnou normálně mluvil
,,Noo, co by...Strašně mi chybí ale má matka..."
,,Já vím ale ty jdeš do boje ve kterým můžeš umřít a kdo pak bude chránit tvé přátelé? Jestli umřeš Sirius se pohrne do boje hlava-nehlava .. už nebude mít Tebe nic ho nebude držet."
,,...Tak co mám podle tebe dělat? Chci bojovat a chránit své přátelé"
,,Bojuj ve vnitř"
divně jsem se na něj koukala vůbec jsem to nechápala..
,,No jakože budeš po tréninku v Bradavicích chránit své přátelé ale na ty bezpečnější akce budeš chodit nebo bys předávala informace Brumbálovi"
,,ach tak .. nevím trénink je ještě dlouhý , promyslím to"
Další dlouhé dny a tolik dřiny.
Už jsem byla rozhodnutá že budu bojovat ze vnitř.
Miluju svoje kamarády a prostě jsem si uvědomila že já to už teď bez nich nedávám natož aby když budu bojovat tak aby m v Bradavicích umřely a já tam prostě pro ně nebyla.
Od tý doby co jsme mluvili o mých přátelích jsme s Regulusem spolu moc nemluvili . V podstatě jen o tréninku.
Když jsme mezi sebou bojovali , tak jsem se zastavila a řekla
,,Jsem rozhodnutá
,,a jak Tedy ?
,,jdu do Bradavic"
,,čekal jsem to .. noo děláš dobře ale nemysli si že když půjdeš zpátky tak se něco změní. Budeš chránit své přátelé ale zároveň budeš hledat semnou"
,,Hledat??"
,,Viteály"
,,coo??"
Na to už mi Regulus neodpověděl. Asi ještě 2 hodiny jsme po sobě metali kletby a pak jsme šli zpátky celou cestu jsme mlčeli , vzpomněla jsem si kdy jsem naposledy viděla kluky.. strašně moc mi chybí ale nesmím to dát najevo. Večer jsem hledala v různých knížkách a hledala Viteál. Když jsem zjistila co to je řekla jsem si že to bude těžký a hodně moc, v tu dobu jsem se Začala bát.

Byla jsem už připravená bojovat ale to že se budu vracet každou chvíli zpátky do Bradavic ak na to jsem nebyla připravená. Bylo takový divný jako když jsem nastupovala do 1.ročníku.. Každou chvíli měl Brumbál zaklepat a já se rozloučit s Regulusem , jasně měla jsem o něj taky strach a chtěla jsem aby šel taky zpátky ale bylo to jak přemlouvat strom aby rostl někde jinde bylo to prostě nemožné. V hlavě mi furt běhalo ,, co když mě budou ignorovat když jsem se snimi ani pořádně nerozloučila.." a tak dál. V ten den jsem ani nevěděla co si mám vzít na sebe jak jsem byla nervozní .
Celou tu dobu , tu panovalo ticho když v tom se tu objevil Brumbál
,,Dobrý den pane Blacku, slečno Davis"
,,Dobrý den profesore"
pozdravili jsme oba na ráz
,, Jste připravená slečno.."
,,Ano"
,,tak jdeme"
řekla a natáhl ke mně ruku
já se otočila na Reguluse a šla jsem ho ještě obejmout
,,Opatruj se" řekla jsem mu
,,Jo ty taky.." řekl též a pohladil mě
já se jen mile usmála
,,Tak už běž.."
řekl a já jen pouhým kývnutím odešla a mžiku jsem viděla Bradavický hrad.
Bylo asi kolem 11 ráno takže se všichni učili.
Profesor šel semnou jen k bráně a pak šel do své pracovny a já si šla vybalit věci a kouknout se po hradě.
Po vybalení jsem se šla opláchnout namalovat a vzít si konečně nějaký jiný věci než kraťasy nebo tepláky.
Vzala jsem si černé leginy a černé tílko a nějaké tenisky.
Když už jsem byla hotová akorát jsem slyšela že zvoní tak jsem ještě chvíli počkala a když bylo po přestávce tak jsem se sebrala a šla se kouknout po hradu. Bloudila jsem hradem , rozhodla jsem se že půjdu na astronomickou věž a tak jsem musela přes půlku hradu no jenže než jsem došla zvonilo a lidi se vyhrnuly ze tříd. Už jsem viděla přátelé , jen jsem zůstala stát , slzy se mi hrnuly do očí . Když v tom mě uviděla Amanda s Peterem a rozeběhli se za mnou a já za nimi .. Bylo to tak krasný objali mě a když mě pustili oba brečeli , to jsem fakt nečekala , ani jsem se nestačila divit a už mě objímal Remus, James a Lilly byla jsem tak Šťastná že jsem je viděla. Ale pořád mi něco nesedělo , kde je ksakru Sirius.
,,lidi kde je Sirius , musím ho vidět
všichni se na mě koukaly jak kdyby se něco stalo..
,, Když jsi odešla , prvních pár dní byl smutný a pak se smál a pak to na něj zase přišlo .. nechce s nikým mluvit a je furt na věži málokdy se dostaví na hodiny" řekla mi Amanda
V tu dobu jako kdybych měla před sebou jen tu cestu na věž, rozeběhla jsem se na věž . To bylo poprvé co jsem ty schody naposledy vyběhla. Když jsem tam  doběhla zatavila jsem se , stál tam Zády ke mně.
,,Tichošlápku?"
,,Nech mě být Jamesi"
,,Asi nejsem úplně James ale tak jak chceš.."
otočila jsem se a chtěla jsem jít dolu když  to mě chytil za ruku a otočil mě
,,Katty.,,?" smál se a objal mě
taky jsem se začala sát a brečet strašně moc mi chyběl
,,jakto že si tady..? Ja myslel že tě už neuvidím.."
,,Protože jste mi chyběli .. Jo taky jsem si to myslela ale co bych pro vás neudělala že ?" řekla jsem mu s úšklebkem
,,tohle mi chybělo .. Miluju tě"
,,Já tebe"