Poberti a Ony

Kdo to bude příště?

Zbývá mi posledních pár dní než odjedu zpátky do Bradavic a tahle noční můra v Malfoy Manoru skončí. Byl krásný den, všude sníh a další padal. Zimu miluju, je to tak krásný až na to jaká je strašná zima ale i tak bylo to něco, co pro mě znamenalo hodně. Stavění sněhuláků s mámou nebo dělání andělíčku. Usmívala jsem se ale když už mi začínalo byt smutno, tak jsem se odtrhla od okna a šla se oblékat.Když jsem se oblékla tak jsem se šla namalovat. Bylo půl 9 ráno a tak jsem se šla nasnídat, už se těším až uvidím ten kyselej ksicht Luciuse.

T:,, Dobré ráno, už mas zabaleno?''

K:,, Dobré, zabaleno.?''

T:,, psala si mi, že tu zůstaneš jen dva dny''

K:,,Jo aha. No co bys řekl tomu kdybych tu zůstala do konce prázdnin?''

T:,,Budu rád.''

K:,, Dobře, už jsi snídal?''

T:,,Ještě ne''

K:,, Tak já nám něco udělám''

Udělala jsem nám palačinky a kávu k tomu. Seděli jsme a povídali si o všem možným. Poznávaly jsme se.

T:,,Co že jsi se rozhodla tu zůstat?''

K:,,Chci, chtěla bych s tebou strávit víc času, poznat tě.''

T:,,Tak dnešek bude jen náš ano?''

K:,,Slibuješ?''

T:odpoledne jsem jen tvůj, Slibuju''

Po nějaké době přišel Lucius, vypadal dost strhaně.

K:,,Vem si jestli chceš.''

L:,,Kdo je dělal ?''

K:,,Já''

L:,,tak to už nechci''

K:,,Aha, důvod?''

L:,,Co to včera mělo znamenat? Jsi jak malá holka, která neví co chce! Nejdřív se plazíš po mě a teď zase po Siriusovi, kdo to bude příště?''

K:,,Prosím? Tak tohle jsi přehnal. Nazdar!''

IKdyž jsem se urazila za pravdu, sice jsem polibila Siriuse, ale nechodíme spolu. Mrzí mě to, takhle to byt nemělo ale stalo se to.
Byla jsem na zahradě s knihou v ruce a přemýšlela jak to teď všechno bude, jestli si budeme hrát na dokonalou rodinku, jestli s Luciusem budeme dělat, že se neznáme. Hold se necháme překvapit osudem.
Když už mi začala být zima, odešla jsem ze zahrady udělat si horkou čokoládu. Pak jsem šla do pokoje.
Po chvíli jsem z venku slyšela zvuky, Koukla jsem se z okna. Všichni Blackovi?!

S:,,blbá zima, blbej snih''
Kopl do sněhu a uklouzlo mu to, musela jsem se začít smát. Přicházely další a další , když v tom jsem zpozorovala postavu mě povědomou, nemohla jsem tomu uvěřit, ten snad jde na popravu.!
Šla jsem pomalu dolu, všichni už byli s sále  až na tu jedinou postavu. Všude jsem se rozhlížela kde by asi tak mohl být.

T:,,Vítám vás moji věrní! Než začneme, někteří z vás ještě neznají moji dceru.
Diana Katherine Jean Leah Davis Riddle.'' Ukázal ať jdu k němu, byla jsem celá ztuhlá, někteří tady byli i moji spolužáci ve škole v Bradavicích.
Když jsem došla k němu tak si mě postavil k svému pravému boku. Byla jsem vyděšená co se bude dál dít. V hlavě se mi honili různý scénáře, ale jednoho jsem se bála nejvíc, bála jsem se toho, že ze mě nebo jednoho z mých kamarádů chce udělat smrtijedy. Když jsem se zahleděla do davu, uviděla jsem ty krásný havraní vlasy, ten krásnej úsměv, byl tu a to mě celkem uklidnilo, až po chvilce mě opět zneklidnilo to, že ten černovlasej Regulus nemá co dělat .