Poberti a Ony

Paní,Paní, Katharina!

Byla jsem zase na začátku. Miluje mě pořad? Asi ano ale co chci doopravdy já, to byla otázka.
Ze všeho nejvíc jsem teď potřebovala vidět Reguluse. Bohužel jsem nemohla, nemohla jsem dopustit ho nějakým způsobem ohrozit. Otec se tohle nikdy nesmí vědět, zabil by ho.
Byl to další úmorný den, kdy mi vůbec nic nešlo a jen se celý den táhl. Bylo to až zneklidnujici, jako ticho před bouří.
Po hodině jasnovidectví jsem se šla převléknout do své ložnice, když jsem přišla byla tam sova.
Tuhle sovu jsem neznala.
Převzala jsem si od ní dopis, který byl od mého otce. To úhledné písmo bych poznala kdekoliv.

,,Katharino,
Doufám, že na prázdniny nic nemáš naplánované. Chtěl bych s tebou strávit Vánoce a doufám, že ty semnou také.
Co na to říkáš..?

S láskou

Otec.

P.S. Mám tě rád.''

Vahala jsem co mu napsat. Chtěla jsem s nim byt, aspoň s někým ale zároveň jsem nechtěla.

,, Otče,
Ráda příjmu tvé pozvání ale bohužel jen na dva dny. Zbytek prázdnin jsem domluvená s přáteli. Snad to chápeš.

Diana Katharine Jean Leah. ''

Lhala jsem mu, ale jen takhle dosáhnu toho co chci.
Vím že, když napíšu poté otci, budu moc přijet znova. Přece jenom mu věřím, že semnou chce trávit mnohem víc času.
Navíc to muže být i velice mile rozptýlení.
Šla jsem si zabalit věci. Vůbec jsem nevěděla co jsi mám vzít s sebou, chtěla jsem na otce udělat dojem, dojem takový, že vím z jakého rodu pocházím. Chtěla jsem být nejelegantnější jako ještě nikdy.
Bylo to velmi těžký, protože jsem měla všechno to krásný oblečení se kterým jsem mohla udělat dojem v Manoru.
Rozhodla jsem se tam cestou zastavit. Z ničeho nic mi po cestě do velké síně přilétl dopis. Byla to pozvánku na... Sakra, tohle zrovna teď fakt nepotřebuji.
Hledala jsem všude Luciuse, když jsem ho nemohla najít, zeptala jsem se pár zmijozelských zda neví kde by mohl být.
Po nějaký době mi bylo řečeno, že by měl jít každou chvilku na Nádvoří, rozhodla jsem se tedy počkat. Vlastně ani nevím co bych mu chtěla říct nebo spíš jak to podat.
Po dvaceti minutách jsem se konečně dočkala, byla jsem snad promrzlá až na kost.

,,Luciusi..?''

,,Katharino? Jsi v pořádku?''

,, Ahoj, jen jsem trochu promrzlá, ale to nic. Chtěla bych se zeptat na tohle pozvání..''

,,No a co s tím?''

,,Já jen že mi to přijde blbý vůči tomu co bylo mezi námi..''

,,O tom jsem chtěl s tebou mluvit... Víš matka byla moc šťastná když se o nás dozvěděla s Tvým tátou. Takže jsem tě chtěl poprosit jestli..''

,,Na jak dlouho..?''

,, Slyšel jsem, že přes Vánoce jsi u Táty, tak jsem myslel aspoň po tu dobu..''

,,Tak jo, platí''

,,Páni, to jsem nečekal''

,, Já taky ne, nechceš mě doprovodit na vlak?''

,,Mile rád Katharino''

Celou cestu jsem nezavřela pusu stejně tak jako on. Bylo až neskutečné, že jsem si s ním takhle povídala. Nechápala jsem sama sebe a i on vypadal, že je v rozpacích. Bylo to krásný, hlavně mi bylo skvěle .
Přesně tohle mi chybělo, byla jsem rada svým způsobem že nejsem ani s jedním ale i nadále se můžeme spolu bavit normálně.
U vlaku jsme se rozloučili a každý nastoupil do svého. Celou cestu jsem se usmívala a přemítala jsem si cely rozhovor v hlavě byla jsem prostě šťastná.
Cesta mi přišla poněkud krátká. Když už jsme přijely na konečnou, vzala jsem si kufr a s ním i Dark, nemohla jsem ji tam nechat. Byla jsem skoro rozeběhnutá že co nejrychleji vypadnu z nástupiště a stopnu si nějaký mudlovský taxík, který by mě odvezl přímo k Manoru. Když v tom mě někdo zastavil.