Poberti a Ony

Tmavě Zelená🐍

Tati,
Kéžby by bylo všechno dobré.
Rada bych tě zase viděla. Víc už ze sebe asi nedokážu dát.

Tvá Katharina.

Možná by bylo líp kdybych odešla, možná by všem bylo lépe.
Sirius mě srazil na kolena, v mém srdci bylo prázdno, něco se ve mě zlomilo a já začala být tělem i duší pravý Zmijozel.
Všechny mosty k návratu byly v mé mysli spáleny. Všichni ať mě klidně nenávidí ale já se rozhodla, tentokrát udělám něco jen pro sebe, ať už se zničím nebo ne.

S:,, promiň''

K:,,cože?''

S:,, promiň''

Políbil mě. Proč u Merlina proč... odstranila jsem ho od sebe a začal se smát.

K:,, o co ti jde, hm?!''

S:,,chci se ti jen omluvit''

K:,, nenech se vysmát''

S:,,Katharino, co je to s tebou?!''

K:,,pochop, že já už s tebou byt nechci, nechci furt nějaká zklamání. Nedokážu byt s tebou, byt v tvé blízkosti. ''

S:,,Jen...jen jsem se přišel omluvit, ale víš co nech to plavat! Chováš se jak Zmijozel! Nepoznávám tě''

K:,,Jo asi to bude tím, že já jsem Zmijozel!''

Otočila jsem se na podpatku a odešla, nevím proč ale furt jsem se mu musela smát. Jsem Zmijozel a musela jsem to přijmout.
Klekla jsem si na zem kvůli obrovskému tlaku co zapůsobil na celé mé tělo.
Co to u Merlina je...
klečela jsem na zemi a nemohla jsem se zvednout, mlžilo se mi všechno před očima, najednou jsem nevěděla co mám dělat a co to je.

S:,,Prober se!!!''

K:,,Siriusi, co to děláš?''

S:,,Dokud se nevzpamatuješ nepřestane to!''

Cítila jsem tlak v mé hlavě, před očima jsem neviděla nic víc než jen mé vzpomínky, tohle dokážou jen mocní čarodějové.
Promítalo se mi snad všechno.
Rozbrečela jsem se u jedný jediný vzpomínky, a to byla ta, jak jsem se poprvé viděla se Siriusem. Moje srdce mi málem vyletělo z těla.
Lev bojoval ale marně, had byl tentokrát obřadu silnější.
Sirius ale odmítal dát hůlku do kapsy a nechat toho.
Vyčerpáním jsem omdlela a předtím jsem slyšela jen  expelliarmus.

Probrala jsem se v posteli. 
Nešli mi otevřít oči a tak jsem jen ležela a poslouchala zda tu semnou někdo není.

L:,,Za tohle zaplatí!''

Sev:,,Souhlasím, je to má kamarádka. Zastala se mě a takhle to dopadlo, Luciusi s tím se musí něco udělat.!''

L:,,Ano, musí! Za tohle ten všivej pes zaplatí, bude litovat dne kdy vstáhl hůlku na moji princeznu!!''

Sev:,,Něco vymyslíme, ale teď se ji věnuj. Bude tě potřebovat. Kdyby ji bylo špatně nebo tak, támhle jsou lektvary. Však ty víš jaký bude potřebovat aby ji bylo lépe. Kdyby něco, víš kde mě najít. Zatím.''

L:,,Severusi?''

Sev:,, no?''

L:,, děkuji, že jsi jí zachránil''

Pomalu a jistě jsem začala otevírat oči, cítila jsem jak se ve mě něco pere.
Snažila jsem se zapřít za ruce a posadit se, moc mi to nešlo.

L:,,Lež, jen prosím lež''

K:,,Luciusi... příšerně mě bolí hlava''

L:,,Na pij, Severus ti připravil lektvary''