Poberti a Ony

Hlava nebo Srdce?

S Otcem jsem si dopisovala každý den. Úplně jsem kolikrát zapomněla co je to za člověka. Když jsem se to pokusila říct Siriusovi pokaždé mi řekl ,,zachvilku pujdem někam kde budem sami'' ale skutek utek. Šla jsem tedy za Luciusem, který si na mě aspoň chvilku čas udelal. V podstatě jsem byla furt s ním, bylo mi to líto, že si Sirius na mě čas neudělá a já pak musím jít za Luciusem. Bála jsem se toho že pak začne žárlit a to jsem nechtěla. Jen jsem aspoň 10 minut chtěla byt jen s ním. Víkend utekl jako voda a už bylo zase pondělí a škola. Zkoušeli jsme nová kouzla a moje moc je zvladala na jedničku ani jsem nevěděla jak a už mi to šlo, jako by ta moc vše chápala už sama a dělala to. Nebyla jsem z toho zrovna dvakrát nadšena, kolikrát jsem kouzla musela pečlivě opakovat a zkoušet ale od té doby co se ve mě víc a víc probouzí had mi jde vše od ruky. Bála jsem se toho čím dal tím víc a jediný komu jsem se mohla svěřit nebyl Sirius ani někdo z holek ale pouze Lucius. Od té doby co vědí, že já vím, že je můj Otec Voldemort semnou nejak ztrácely vztah.. Už mi nepřišlo že bych se Siriusem chodila a to mě mrzelo.

Lucius:,, Katharino?''

K:,, ano?''

Lucius:,, děje se něco?''

K:,, ano i ne...''

Lucius:,, jak to myslíš?''

K:,, Píšu si s Otcem den co den a rozumíme si, jsem s tebou a jsem moc rada že tu pro mě si přes den i noc.. ale prostě chybí mi parta.. vůbec semnou nekomunikujou''

Lucius:,, Tak aspoň máš Siriuse ne ?''

K:,, ten semnou taky nejak nemluví. Vůbec nevím co se děje..''

Zůstal na mě koukat a já se zahledela do země. Chtělo se mi brecet ale neslo to. Zároveň jsem byla rada za přítomnost Luciuse, měla jsem ho ráda. Zdálo se mi, že s ním jsem stastna ale když jsem chvilku s partou tak mi nejak divně. Nevím čím by to mohlo být ale bohužel bylo to tak.

K:,,Siriusi, muzu s tebou nachvilku mluvit?''

S:,, jo moment prosím''

Po 20mimutach

K:,, Tak se omlouvám že s tebou potřebuju mluvit a za to že tě tím obtěžuji!!!!!''

S:,, Co to do tebe vjelo?!''

K:,, U Merlina! Ty to nevidíš ? Úplně si mě odboural ze svého života, říkal si mi, že mě milujes, ale očividně ti nestojím ani za to aby jsi mi dal na 10 minut jen s tebou!''

S:,, neodboural, to ty jen furt chodíš za Luciusem!''

K:,, chodím ano ale kvůli tomu že ty si na mě čas neudelas! A teď jestli dovolis, už jsem měla byt dávno jinde, ale očividně tě to nezajímá! Měj se..''

Odešla jsem se sklopnou hlavou a slzami v očích. Prošla jsem půlku Bradavic a zamířila do Komnaty nejvyšší potřeby. Tam byla stará známa postel, tak jsem si na ni lehla a zkoušela se nejak uklidnit. Moc to nepomáhalo, alespoň jsem byla daleko odvseho. Najednou jsem cítila obejmutí a známou krásnou vůni zmijozelu.

Lucius:,, co se děje princezno?''

K:,, Sirius, ostatně jako vždy''

Lucius:,, to mě mrzí. Vím, že to teď bude znít hnusně, ale baví tě to furt? Promiň ale vidím jak se furt trápíš. Nelíbí se mi to, víš záleží mi na tobě strašně moc a tohle mě bolí. Když vždy zamnou prijdes cítím z tebe to zklamání. Nelíbí se mi že si to necháváš líbit zrovna ty.''

K:,, Bolí to,tak moc to bolí. Mas pravdu a já si to uvědomuji a moc dobře, ale jde o můj cit k Siriusovi, ikdyz teď se ve všech mých pocitech nevyznám, vím že bych si to bez nej nedokázala představit a to je to co mě strašně brzdí.. Kdyby mě jen slyšel jak tu mluvím...Chtěla jsem mu říct že jsem se sešla s Otcem a že si s ním píšu, ale copak mi dá chvilku abych se mu mohla svěřit?''

Lucius:,, no nedá jinak by si nebyla tu.. uvědom si to všechno a jednou se nerozhoduj hlavou jak ty to umíš, ale srdcem.!''