Poberti a Ony

Had a Lev

Další den byl pro mě jako každý den, plný pohledu od party a smutných pohledů Siriuse, chtěla jsem mu to vysvětlit ale nechtěl semnou mluvit.
Rozhodla jsem si že napíšu Regulusovi a budu doufat že se dočkám nějaké odpovědi, bylo mi jedno jaké ale potřebovala jsem vědět že tu pořád je.
Začala jsem se naplno věnovat škole, zlepšovat se ve všem.
Každé ráno jsem si šla zaběhat a tím si pročistit hlavu. Uběhl měsíc a odpovědi jsem se nedočkala postupně jsem si říkala že neodepíše, byla jsem plná obav jestli stále žije nebo jestli tím jak zamnou byl, že se tím rozloučil semnou úplně a tím doufal nebo věřil že na něj zapomenu a budu žít tak jako předtím než jsem ho poznala.
Byla jsem bez naděje, a tak jsem doufala že když zajdu za Brumbálem, že mi aspoň řekne něco co by mi pomohlo dát pryč z hlavy Reguluse. Rozhodla jsem se tedy že po vyučovaní za ním zajdu.

,,Profesore, mohla bych s vámi mluvit.?"

,,Jistě slečno ale ve stručnosti, musím na ministerstvo."

,,Dobře, mám strach o reguluse, musím vědět že žije."

,,No, když už jsme u toho, musím Vám něco předat."

,, je to dopis, co mi včera pozdě v noci přišel, dopis přišel mě ale přijde mi že dopis je určen i Vám slečno. Přečtete si ho až později."

,,A řeknete mi jestli žije?"

,,Regulus žije slečno ale je ve  velkém nebezpečí, nechtěl jsem vám to říkat, protože vím že jste stejně tvrdovhlavá jak vaše matka, bojovnice, která se nikdy nevzdá."

,,Celý kouzelnický svět je v nebezpečí profesore.."

,,Ano, hlavně v téhle době umíra spousta kouzelníku a já mám obavy že vstoupí v platnost starý zákon."

,,Starý zákon pane, jaký zákon?"

,,Teď se tím netrapte slečno, když už jsme u toho, omluvte mne prosím, už musím jít"

V tom se Profesor přemístil a já odešla z ředitelny s dopisem, který jsem si dala do hábitu, rozhodla jsem se ho přečíst někde kde nebude ani noha.
Po cestě hradem jsem potkala partu ale oči mi zůstali jen na Siriusovi, chyběl mi, ale měl svou hlavu a já jsem mu mohla říkat co chci ale pořád si myslel to své.
Šla jsem tedy na astronomickou věž a pomalu jsem si vytáhla dopis z hábitu, držela jsem ho v ruce, bála jsem se přečíst, bála jsem se co v něm bude napsané, váhala jsem , když mě vyrušil.

,,Katt?"

,,Siriusi..?"

,,Můžu s tebou mluvit?"

,,Jo jasně"

,, Víš, Já jsem to všechno pochopil špatně a za to se omlouvám, Remus mi to všechno vysvětloval, byl jsem hlupák.
Promiň."

,,Siriusi, mě to mrzí asi jsem ti to podala špatně..Nechtěla jsem to takhle."

,, ani já ne, ale jen jsem ti to přišel říct, vím že teď jsi se dala dohromady a žiješ zpátky školou a snažíš se opět po ránu běhat, vyčistit si hlavu."

,,ty sis všimnul..?"
Byla jsem překvapená

,,Jo všimnul, nemohl jsem z tebe spustit oči a halvně jsem nevěděl jak za tebou přijít a omluvit se. Ale teď už to víš, tak zase půjdu a nebudu tě rušit."

,,Nech toho, jak to teď mám pochopit..? Mám to chápat tak že jsi se jen omluvil ale už semnou nechceš mít nic společného..?"

,,Já jen myslel, že ty už semnou nechceš mít nic, po tom jak jsem se zachoval."

,,tak to ale není"

,, Takže jsme pořád spolu?"

,,z mé strany ano Siriusi"

,,z mé taky, miluju tě"

,,Já tebe"

Na věži jsme si všechno vysvětlily a dokonce i zasmály, na celý dopis jsem zapomněla a užívala jsem si ty chvilky s ním. Byla jsem ráda že je zpátky a doufám že už to takhle nebude vypadat nikdy.



Druhý den
Jako každý ráno jsem si šla zaběhat ale tentokrát šel semnou i Sirius, sotva jsme byli v půlce trasy tak už křičel že už nemůže a že má hlad. Musela jsem se smát.

,, dokud neuběhneš aspoň půlku tak na snídani nejdem."
,,cožeee???"
v ten moment jak když ho něco píchne a najednou běžel a ani si to neuvědomil a už proběhl celou trasu.
Když jsem ho doběhla šli jsme v klidu na snídani nebo spíš já jsem šla v klidu Sirius pospíchal. Konečně jsem měla myšlenky urovnané a byla jsem opravdu šťastná, úplně jsem zapomněla na ten dopis tak jsem se rozhodla že si ho přečtu hned jak se půjdu převléknout do hábitu.
Po snídani jsem se šla převléknout, poté jsem si sedla na postel a začala čist

Katherino Jean Leah Davis,
Možná si říkáš že mi tam něco chybí, ale nerad ti tak říkam.
Omlouvám se že ti odepisuji až teď ale dřív to nešlo, Málem chytily tvou sovu Dark, a tak jsem ji zatím nechal u sebe, snad to nevadí. Jsem v pořádku ale sama víš že kdykoliv se to může zvrtnout.
Tvůj dopis jsem četl, mrzí mě to ale bohužel ti nemůžu v téhle době pomoc. Chci tě požádat aby sis užívala každou minutu svých přátel, jestli vstoupí do platnosti starý zákon může se cokoliv stát, asi si říkáš co tím myslím, zatím ti to psát nebudu aby to nebylo předčasné a ty si nezmatkovala.
Doufám že všechno dopadne dobře,  tohle je asi pátý dopis co ti píšu, zbylé jsem zmuchlal a hodil do ohně, protože jsem na to nenašel odvahu, na to co jsem ti chtěl říct už předtím.

Cítím k tobě něco víc jak kamarádskou lásku ale zároveň míň jak kdybych měl být tvůj přítel. Snad to pochopíš co jsem ti tím chtěl říct. V Obálce jsem ti poslal dárek k narozeninám, vím že je to předčasné ale už jsem to nevydržel, když jsem ho viděl dokonale tě vystihoval. Hlavně jsem si vzpomněl jak modrý klobouk v prvním ročníku řekl
,,Jste lstivá jako had, ale bojovnice jako lev"
A měl pravdu, proto ti ho posílam

S pozdravem
R.B.

Po přečtení dopisu jsem vzala do ruky obálku a vytáhla řetízek, na něm vyselo srdíčko a v něm vyobrazení had s lvem, byl nádherný, pověsila jsem si ho na krk a řekla si že ho nikdy za žádnou cenu nesundám.
To co mi napsal jsem dobře pochopila protože v té samé situaci jsem byla a uvědomila jsem si, že jediného chlapa kterého budu milovat je Sirius a nic na světě to nezmění, ikdyž znám jeho minulost nemám o něm pochyby