Poberti a Ony

Můj Král

Ano, byla jsem naštvaná, mrzelo mě to, bolelo to.
Nevěděla jsem co dělat. Bylo to tak...tak příšerný. Sedla jsem si na parapet okna a koukala na zahradu. Doufala jsem, že budu silná a nějak to zvládnu, překousnu to...
Začalo se stmívat, tak jsem pozorovala hvězdy. V hlavě se mi promítalo tolik vzpomínek. Za tak malou chvilku jsem sním měla dost vzpomínek,bylo to neuvěřitelný, taky bylo neuvěřitelný jak rychle mě tenhle odporný člověk dokázal tak okouzlit.
Jak mi to mohl udělat.. Tak dlouho jsem se ptala až jsem na tom parapetu usnula.
Druhý den ráno jsem se probudila v posteli, myslela jsem,že jsem byla náměsíčná nebo že jsem si to jen nepamatovala.
Když jsem se rozkoukala, měla jsem na stole kytku a u toho dopis.
Jasně vážně si myslí, že si mě udobří kytkou? Že jen tak zapomenu na to jak mi zlomil srdce? Že si semnou jen tak hrál? Naivní.
Otevřela jsem ten dopis a začetla se.

Katharino,
Vím co jsi se včera dozvěděla. Vím, že jsem ti ublížil odporný způsobem, pochopím, když už se na mě ani nepodíváš.
Bal jsem se za tebou přijít osobně,Bal jsem se, že semnou nebudeš chtít mluvit,nebo mě aspoň vyslechnout,tak ti píši aspoň dopis.
Stále pro mě znamenáš všechno.
Narcissu nechci, chci jen tebe a všichni to ví, proto to matka tak udělala, aby ty jsi se semnou rozešla.
Pochopím, když tomu nebudeš chtít věřit,ale je to tak.
Miluju tě

L.

Tak, co teď jako? Je to provdá není? Už nevím čemu věřit, ano,chtěla bych mu tak moc věřit ale něco se ve mě brání.
Udělalo se mi špatně, letěla jsem do koupelny. Zvracela jsem.
Je to jen z těch nervů a z toho, že jsem ještě nejedla.
Seděla jsem na zemi v koupelně a čekala jsem kdy to na mě znovu přijde.

L:,,Katharino, co se děje?''

K:,,Mě je zle, strašně zle..''

Začal jsem znovu zvracet,držel mi vlasy. Ani jsem neměla sílu mu říct ať vypadne.

L:,,Budeš ještě?''

K:,,Už asi ne.. co tady děláš?!''

L:,,Pani,je ti lip a už mě vyhazuješ?V noci jsi strašně křičela a malém si spadla z okna, dal jsem tě do postele. Jen jsem se šel podívat zda už jsi v pohodě.''

K:,,Tys...tys měl strach?''

L:,,Jo měl, chodil jsem to kontrolovat každou hodinu.''

K:,,To je od tebe milé ale...''

L:,,Jo vím,mám zmizet. Jen včera si nic nejedla,tak jsem si dovolil ti přinést snídani. To co máš ráda''

Zvedl se a odcházel, i já jsem se zvedla, že si půjdu pro věci a dam si sprchu. Zamotala se mi hlava a já malé spadla na roh vany,když v tom mě zachytil.

L:,,Koukám, že až tak dobře ti není..''

K:,,Nevím co to semnou je.jen se mi zamotala hlava.''

Vzal mě do náruče a dal mě do postele, položil na mě táta se snídaní.

L:,,Káva s mlékem, tak jak to máš rada''

Koukala jsem na něj jak na zjevení,bylo to až divné co všechno si o mě pamatoval.
Dneska je ten ples a já jsem v tomhle stavu.

K:,,Luciusi, myslíš, že by jsi mi udělal nějakej lektvar aby mi bylo lépe?''

L:,,Mile rád.''

Odcházel

K:,,Luciusi.... děkuju''

Když jsem dojedla snídani, bylo mi lépe, pro jistotu jsem ale vypila i ten lektvar.

L:,,Koukám že..''