Poberti a Ony

Cos mi to řekl?

Po dalším zklamání jsem se rozhodla byt zbytek roku bez další přítěži, myslím tím bez kluka.
Bylo to ze začátku těžké ale jak jsem se začala věnovat pouze sobě a škole bylo to čím dal víc lehčí. Mohla jsem si dělat co jsem chtěla, bavit se s kterýmkoliv klukem a nikdo mi nic nezakazoval a nepoučoval. Měla jsem najednou hromadu času a toho jsem využila. Nakoupila jsem si spoustu nového oblečení a také spoustu knížek které mám v plánu do konce roku přečíst.
Byla jsem volná jako pták a to se mi líbilo.
Chodila jsem s úsměvem, ve škole jsem si zlepšila známky , dokonce jsem se dostala do Křiklanova klubu.
Také jsem se Siriusem dělala na tom aby jsme zjistili kdo nám chtěl ublížit zatím ale bez výsledku.
Sirius byl teď můj kamarád nebo jsem si to aspoň myslela a brala jsem to tak, mohla jsem teď s ním řešit cokoliv aniž by jsme se pohádali, lepší už to byt nemůže. 
Uběhlo několik týdnů a byli tu Vánoční prázdniny. Všichni se z toho radovali ale letos nejspíš zůstanu v Bradavicích, nemám s kým slavit a užívat si pohody svátku. Nějak mě to netrapilo... nevím proč lžu sama sobě, trápilo mě to, strašně moc. Ukapla mi slza při vzpomínce na mou matku jak krásně vzdycky dokázala vyzdobit Manor a zahradu.
Blížil se vánoční večírek, všichni se na to těšili jen já jsem tak nějak o to nejevila zájem. Neměla jsem s kým jít a vlastně se mi moc nechtělo.
Máma mi vyprávěla, jak na tomhle večírku poznala tátu. Jako malá jsem věřila že i já na tom večírku najdu toho pravého, jenže už jsem tomu dávno přestala věřit.
Teď když si to tak vezmu z mého táty se vyklubal pěkný hlupák, sobec a já nevím co ještě. Nebyl to dobrý člověk, tak jak jsem si ho vždycky představovala, byl pravým opakem.
Dnes jsem měla službu, tak jsem si vzala knihu a šla si sednout do vyklenku okna. Po chvíli jsem se odtrhla od knížky a začala koukat na hvězdy, musela jsem se pousmát nad tím, kolik krásných vzpomínek mi proletělo před očima. Byla to nádhera.

L:,,Pořád sem chodíš?''

K:,,Je po večerce, běž do svých komnat Luciusi.''

L:,,Nemůžu spát..''

K:,, to je mi jedno, běž, než tě vezmu a půjdu tě nahlásit.''

L:,,Bývala si milejší.''

K:,,Jak ty ke mě, tak já k tobě''

L:,,Nic jsem ti neudělal!''

K:,,Poslední varování Malfoyi!''

L:,,Fajn, jen chci abys věděla, že jsi nikdy nebyla jen hračkou nebo druhou možnosti, já tě miloval a milovat budu.''

K:,,Ty kecy si nech pro nějakou, která ti to uvěří, a teď už běž''

L:,,Vážně si nemůžeme promluvit.?''

K:,,Až se přestaneš chovat jako hlupák tak klidně. Teď dobrou noc Malfoyi!''

L:,,Ale Katharino..''

S:,,Snad ti řekla ať vypadneš Malfoyi''

L:,,Ty se do toho nepleť Blacku!''

K:,,Tak a dost, Malfoyi okamžitě vypadni!''

L:,,Vždycky se mu podřídíš viď?!''

Tohle mě ranilo u srdce, jak tohle mohl říct. Nejsem ničí loutka. Jednam jen a jen za sebe. U Merlina!

K:,,Jednam jen a jen za sebe to si už konečně uvědomte! A teď mi oba dva zmizte z očí!''

S:,,Kathar-..''

L:,,Drž hubu Blacku!''

K:,,děla vám to dobře ? Když mi neublíží jeden tak to udělá druhej.-...''

McGonagallová:,,Co se to tu děje? Pane Malfoyi, Blacku, neměli by jste být ve svých komnatach? Nebo hodláte vzbudit celý hrad.?''

S:,,Omlouvám se paní profesorko, už půjdu.''

L:,,Já taky.''

McGonagall:,, nemyslete si, že vyváznete bez školního trestu. Zítra po vyučování v mém kabinetě. A teď se rozejděte do svých komnat!''

Po té co odešli jsem se šla projít po hradě. Bylo to krásný ticho ale ty myšlenky v mé hlavě tolik křičely, bylo to až k nevydržení.
Myslela jsem furt na to, co mi Lucius řekl.