Poberti a Ony

T.

Nevěděla jsem co dělat, Sirius mě zradil. Regulus je zase někde v tahu a já tu už nemám nikoho. Jistě jsou tu holky ale jak by mohli pochopit to ze jsem dcera Pana Zla ? Jak jsem snima mohla mluvit když byli furt s Pobertama.. tolik otázek ale žádná odpověď a to naštve. Brala jsem si snad všechny služby co měli primusové abych nemusela být v blízkosti Siriuse. Lucius chodil po večer semnou, povídali jsme si. Jenže furt mi bylo zle z toho všeho že jsem se nedokázala ani koutkem usmát když sebou plácl na zem.
,,Luciusi, můžu se tě zeptat?''

,, Jasně povidej''

,, kdybych ti teď řekla co mě celou dobu doopravdy trápí, slíbíš mi že mě hned neodsoudíš?''

,, Slibuju Katharino, ať už je to cokoliv''

,, Víš, to co mě celou dobu trápí není ani tak Sirius a ani to že semnou mý kamaradi skoro vůbec nemluví.. Ale je to to co jsem se dozvěděla asi tak týden zpátky. Zvedla jsem se ze dna když mi umřela máma, ale pak na to mě poslali na dno znovu. Řekli mi o mem právem tátovi''

,, Ale tak buď ráda že mas tátu.''

,, Jo, byla bych rada kdyby to nebyl Voldemort! ''
Zakričela jsem na nej a on zůstal jen koukat, nahrnuli se mi do oči slzy, doufala jsem že aspoň on mi neodejde. Značila jsem se aby mě neviděl a tak jsem se otočila k němu zády. Chytil mě za ruku a odvedl mě do komnaty nejvyšší potřeby, byla tam zase ta postel. Bylo to krásný.

,,Možná si myslíš že se teď budu bát nebo něco takového, ale ne, Katharino mám tě rad a ty nejsi někdo kdo by chtěl ubližovat lidem, jsi lev a to si pamatuj !''

Lehl si vedle mě a Hladil  mě po vlasech, já jsem se k němu pritulila a samým vyčerpáním jsem usla v jeho objetí. Byl opravdu úžasný. Mohla jsem mu to říct a on se ke mě neotočil zády.
Ráno mě vzbudila krásná vůně.

,,Dobré ráno princezno.''
,, Dobré ráno, co to tu voní?''

,, Palačinky, ovoce a kafe. To vše jen pro tebe''

,, Vážně? Děkuju''
Asi jsem se červenala protože se blbě usmíval. Tohle pro mě nikdo nikdy neudělal. Byla jsem v rozpacích.
Podal mi jídlo do postele popřál mi dobrou chuť a dal pusu na tvář.
Celý den jsme strávili spolu, bylo to úžasné, úplně jsem zapomněla na všechno co mé srdce tížilo. Sešli jsme si na školních pozemcích a jen tak koukali na mraky a rikaly co nám to připomíná.

L:,,Hele sova!''

K:,, to je medvěd!''
A takhle jsme se dohadovali a smáli.
Dneska jsem neměla službu a tak jsem se rozhodla že dneska zkusim spát ve svým pokoji. Byla už tma a já ležela spokojeně na své posteli když v tom mi zaklepala na okno Sova, nevěděla jsem koho je ta sova ale otevřela jsem ji okno, vzala si dopis a bylo na něm moje jméno.

Diano Katharino Jean Leah Davis

Buď prosím o půlnoci na školních pozemcích.

T.

Přemýšlela jsem kdo by to mohl být, premyslela jsem kdo by mi to mohl napsat ale byla jsem zvědavá takže jsem se oblékla a potichu sešla do společenské místnosti. Čekala jsem než odboje půlnoc a sešla jsem dolu na školní pozemky. Cestou jsem nikoho nepotkala až u vyklenku kdy jsem se srazila s Luciusem.

,,Sakra Katharino, co tu děláš?''

,,Přišel mi dopis''

,, tobě taky ?''

,, kdo myslíš ze to je ?''

,,Nevím Katharino ale jsem zvědavý''

,, Já taky''

Pomalu jsme šli spolu na školní pozemky a stal tam muž vyšší postavy v černém habitu.

,,Zdravím dcero''

Zůstala jsem koukat jako sova. On on je tady jak se sem dostal ?! A proč je tu i Lucius?

,, Co chceš ?!''

,, klid dceruško, chtěl bych tě poznat a byt ti otcem, Tvá matka mi to nikdy nedovolila''

,, a ty se ji divíš ?!''

,, Já ji miloval ale ona přestala''

,, nevěřím ti ani slovo''

Zůstali na mě oba dva koukat. Stala jsem tam a nechtěla tomu uvěřit ze zrovna on stal predemnou.

,, Katharino, pojď jdeme pryč!''
,,Luciusi vem mě prosím ''

Omdlela jsem. Byla jsem v šoku a nevěděla jsem co dal