No Problem? (5SOS)

Prostě to řekni

S Mikeym jsem se vydala za klukama. Luke i Calum už seděli na chodbě. Něco se mi na nich nezdálo. ,,Mikey, něco tu nehraje."  pošeptala jsem Mikeymu do ucha. Znervozněl.

Luke se na nás podíval a nám to hned došlo. Brečel, i Calum brečel.

,,Počkej tady!" přikázal mi Michael. Rozeběhl se ke klukům. Chvíli mu něco říkali, nerozuměla jsem, ale dostala jsem strach, když měl Mikey na krajíčku s brekem.

Došla jsem k nim a zatáhla ho za rukáv. Podíval se na mě, až mi naskočila husí kůže. ,,Co se děje?" zeptala jsem se roztřepaným hlasem.

,,Já-já. Nevím jak to. Říct." vykoktal.

,,Prostě to řekni!" naléhala jsem.

Mikey nebyl schopný mi to říct, sedl si na lavičku a koukal na zeď.

,,Rose-" začal Luke. ,,Ashton je-" nedořekl to.

,,Mrtvej?!" vytřeštila jsem oči.

,,Ne," řekl a potichu rpo sebe zašeptal ,,Svým způsobem."

,,Tak co teda?" zaškemrala jsem, aby to už řekl.

,,On. Si nic nepamatuje." vyhrkl.

Oči mi zalili slzy, koukala jsem z jednoho na druhého, jestli si náhodou nedělaj srandu. ,,Jak. Jak to. Myslíš?" zeptala jsem se přerušovaně.

,,Ztratil paměť, nepamatuje si nic. Bylo hrozný, když ležel naproti mě a probudil se. Byl jsem rád, dokavaď se mě nezeptal kdo jsem." řekl Luke a utíral si slzy z tváře. ,,A teď ho ještě odvezli na tu operaci."

Svalila jsem se na zem, ale nebrečela jsem. Všechno ve mě křičelo "BREČ!" ale já jsem nějakým způsoběm nemohla.

Ani nevím jak, nějak jsme se dostali domů. Nikdo z nás neměl náladu něco dělat. Seděli jsme na gauči a čekali. Čekali jsme až zazvoní mobil, čekali jsme na hovor od doktora, jak dopadla Ashtonova operace. Pořád jsem nemohla uvěřit, že si nic nepamatuje. Podle doktora to přece nebyl moc velký náraz, tak jak je to možné?

Byla jsem přitulená k Michaelovi a doufala jsem, že začnu brečet, ale prostě nic. Mikey si vytáhl telefon a přihlásil se na twitter. Koukala jsem se mu tam, nevadilo mu to.

,,To si snad." vydechl. Podívala jsem se tam kam se právě koukal.

,,Jak to můžou?" vyděsila jsem se.

,,Co se děje?" zeptal se Calum a koukal na nás.

,,Na twittru už o všem ví. Někdo sem dal, že kluci měli autonehodu, že Ashton ztratil paměť, že má operaci a..." najednou bylo ticho. Mikey rychle telefon zhasnul a schoval ho do kapsy. Nestihla jsem si přečíst to co tam ještě bylo.

,,A co?" všiml si toho drobného slovíčka Luke.

,,Nic!" řekl ihned Michael a podíval se jinam. Bylo mi jasný, že lže, ale kdyby chtěl tak by to řekl. Kluci to dál taky neřešili. Koukala jsem na Mikeyho, který se na mě otočil a naznačil očima, že si semnou musí promluvit. Přikývla jsem a šla nahoru do svého pokoje.

Mikey tam zachvíli přišel a zavřel dveře. 

,,Co se děje?" zeptala jsem se nervózně.

Podrbal se na hlavě a pak chvíli váhal. ,,Noo, víš někdo nás asi viděl, když si byla na té kontrole. Někdo přidal na twitter to že si těhotná."

Vyvalila jsem na něj oči. ,,Jak to můžou vědět?"

,,No spíš si to myslí, když tě tam viděli. Problém je, ale větší. Přidali tam i fotku tebe a mě, jak jsme seděli na zemi v čekárně a myslí si, že to dítě máš semnou."

,,CO!?" vyštěkla jsem. ,,Sakra co? Kdo to tam přidal? Proč si to? Do háje!"

,,Nevim, ale měla by si to říct klukům. No hlavně Lukovi ten o ničem neví. Vím, že jsem Calumovi to o tobě a Ashtonovi vykecal a za to se omlouvám, ale aspoň to přijme líp. Musíš jim to říct, než si to přečtou." vysvětlil mi Mikey. Souhlasila jsem.

Sešli jsme dolu, kde pořád napjatě oba čekali. Stoupla jsem si před ně a Mikey si k nim sedl.

,,Musím vám něco říct." začala jsem, když se na mě oba koukli pokračovala jsem. ,,Cale ty už to víš. Luku, nevím možná něco tušíš, možná vůbec, ale prosím nezlob se." řekla jsem trošku normálně. odívala jsem se na Cala, ten přikývl. Potom jsem se podívala na Luka, vůbec neměl tušení o čem mluvím. Sedla jsem si na stolek před ně.

,,Lukey chodím s Ashem." vybalila jsem na něj. Trošku se pousmál, ale nic na to neříkal. ,,To neni všechno." dodala jsem. ,,Víte, dneska, když jsme s Mikeym šli něco zařídit, byla to pravda. Víte já. Já jsem těhotná."

Oboum spadla brada, až skoro na zem.

,,To jako vážně?" zasmál se Calum.

,,Jo, ale problém je, že jak řekl Mikey to "a" k tomu twitteru. Někdo to ví, ale myslí si, že jsem z Michaelem." dořekla jsem a čekala na jejich reakci.

,,To se vyřeší." řekl bez problémů Luke. ,,Neboj a necháš si to dítě?"

Nic jsem neříkala a přemýšlela. ,,Uvažovala jsem nad tím, dokonce jsem si řekla, že pokud bude chtít Ash tak jo, ale problém je, že když si nic nepamatuje tak mám jasno." řekla jsem nakonec.

,,To ne, ne, ne. Já chci bejt strejda!" protestoval Calum.

Nemohla jsem nic říct, protože náš rozhovor přerušil telefon. Calum to bez zaváhání zvedl a když zjistil, že je to doktor dal ho nahlas.

,,Jsem rád, že stojíte při svém kamarádovi i v takových těžkých chvílích. Nevíme, jak pan Irwin ztratil paměť. Je to překvapující. Je pri nás těžké zjistit jestli jde o chvilkovou, dočasnou nebo celou ztrátu paměti, ale to se po čase vyvrbí samo. Teď k operaci. Při jejím průběhu, nastalo pár komplikací." odmlčel se a my jsme ztratili naději.  ,,Ale váš přítel o ruku nepřijde. Sice jí nějakou dobu nebude moc používat, ale asi po dvou měsících bude ruka v pořádku. Pokud se tedy nestane nic vážného nemusíte se bát."

Spadl nám kámen ze srdce, když jsme se dozvěděli, že Ashton je v pořádku. svým způsobem. Chvíli jsme štastněji povídali.

,,Promiňte." řekl Mikey a vytáhl si telefon. ,,Tohle musím vzít."

Zvedl hovor, ale nic neřekl. Viděla jsem na něm, trochu nejistoty. Najednou telefon odložil a sedl si do křesla.

,,Co je Mikey?" zeptala jsem se.

,,To byla Evie. Ona. Ona četla to co někdo přidal na twitter. Uvěřila tomu a právě se semnou rozešla. Ani mě nenechala si to vysvětlit. Ani se nezajímala o Lukyho a Ashtona, prostě na mě řvala a pak dala konec." 

Mikey se trochu klepal, nemohla jsem uvěřit, že by tomu Evie uvěřila "Takovéhle blbosti?"