No Problem? (5SOS)

Secret

Odpoledne nás z nemocnice propustili s potvrzením, že nám nic není. Mikey pro nás přijel a pak nás odvezl domů.

,,Rose musím ti něco říct." přivítala mě Evie.

,,Co?" zeptala jsem se.

,,Měla jsem ti to říct už na tvoje narozeniny, ale něja jsem na to zapomněla. To je fuk, moje máma s tebou chce nutně mluvit." informovala mě.

,,Dobře takže k ní mam jet?"

,,Chceš odvézt?" nabídl mi Michael.

,,To by bylo skvělí." souhlasila jsem.

,,Jedu taky a pak si zajdem do Macca´s Mikey jo?" zeptala se Evie, když jsme šli do auta.

,,Fajn." zasmál se.

Jeli jsme až k Evie, tam mě vysadili a jeli do Macca´s.

Zaťukala jsem a zachvíli mi otevřela Evie máma. ,,Dobrý den." 

,,Ahoj Rose. Pojď dál." pozvala mě.

Vešla jsem dovnitř a s paní Niccals jsem si sedla na pohovku.

,,Takže teď k tomu proč s tebou chci mluvit." začala. ,,Měla jsem ti to říct už na tvé narozeniny, ale Evie ve vyřizování vzkazů moc dobrá není." zasmála se. ,,Slíbila jsem tvé mámě, že pokud by se jí něco stalo na tvoje narozeniny ti mám říct její tajemství." sehnula se a vzala z pod stola nějakou krabici. ,,Tvoje máma, předtím něž poznala tvého tátu, byla dost finančně nezajištěná. Měla přítele a otěhotněla s ním. Porodila dceru a ten její jí opustil a ona dala dítě k adopci. Potom poznala tvého tátu a tři roky na to měla tebe."

,,Já mám sestru?" nechápala jsem.

,,Ano máš." usmála se a otevřela krabici. Potom mi jí podala.

Koukla jsem se do ní. Byli tam různé fotky, nějací plyšáci a papír. Vzala jsem ho do ruky a hned poznala mámi písmo.

,,Dráhá Rose. Chápu, že na mě musíš být hrozně naštvaná, že jsem ti neřekla pravdu o tvé sestře, ale nešlo to jinak. Doufám, že mi odpustíš. Chápu, že když tohle čteš už jsem po smrti. Doufám, že se kvůli mě tolik netrápíš." četla jsem a začaly mi stékat slzy. Četla jsem si dál potichu, bylo to takové divné, ale smutné. Když jsem padla na konec, stálo tam. ,,Musíš žít šťastně a hlavně se na mě nezlob. Můžeš zkusit vyhledat svojí sestru. Jmenuje se Keithy, ale příjmení nevím."

Zastavilo se mi srdce. jediná Keithy, která mě v tu chvíli napadla byla Midge a u tý bych jí fakt nechtěla mít za sestru. S Evie mámou jsem chvíli ještě něco řešila a potom jsem si krabici vzala a šla za Mikeym a Evie do Macca´s. Po cestě jsem trošku posmrkávala a modlila se, aby Keithy Midge nebyla moje sestra, ale asi by to byla náhoda.

,,Co se děje Rosie?" zeptal se Mikey, když jsem k nim došla a byla asi dost červená.

,,Mluvila jsem s tvojí mámou." koukla jsem se na Evie a přisedla si k nim. ,,Řekla mi, že mám sestru."

,,Sestru? Tak to je snad dobře ne?" postrčila mě Evie.

,,Prý se jmenuje Keithy." řekla jsem jim a oba na mě vykulili oči.

,,TO jako Keithy, ta Keithy Midge?" zajímalo Michaela.

,,To nevím, ale doufám, že ne." odpověděla jsem.

Dojedli a potom jsme se vrátili domů. Calum byl asi v pokoji, Luke by na zahradě a Ashton. Ashton seděl na gauči s Niallem a Harry stál kousek od nich.

Ani jsem nepozdravila a šla do pokoje. Všichni na mě nechápavě koukali. Skočila jsem do postele a přitulila se ke svému polštáři.

Něco mě napadlo. Vytáhla jsem si telefon od Mikeyho a našla Ashovo číslo. Doufala jsem, že ta Keithy Midge ten telefon pořád má.

"Musím s tebou mluvit." napsala jsem. Odpověď přišla za pár minut.

"O čem Rose?" odepsala.

"Prostě si potřebuji nutně promluvit. Máš čas?"

"Dobře. Za hodinu v kavárně, kousek od vás." byla poslední zpráva. Vyskočila jsem z postele a šla potichu dolu. 

Všichni si tam povídali, ale já jsem potřebovala nenápadně proklouznout. Věděla jsem, že mě stejně někdo uvidí a tak jsem to neřešila a šla ke dveřím.

,,Kam jdeš Rose?" uslyšela jsem Ashtona.

,,Musím něco zařídit." odpověděla jsem a nečekala na nějaké odmlouvání nebo tak, prostě jsem vyběhla ven a šla do té kavárny.

Objednala jsem si a čekala na Keithy. Přišla přesnbě za hodinu. V tichosti si ke mě přisedla a objednala si latte.

,,Tak co si potřebovala?" zeptala se, když si usrkla z hrníčku.

,,Si moje setsra?" vyhrkla jsem.

Přišlo mi, že trošku sklopila pohled a neodpovídala.

,,Tak si nebo ne?" zvýšila jsem hlas.

,,Ano." řekla.

Seděla jsem jak přimražená a zírala na ní. asebcfhjdh vbedvb \dhbsjhgf nc nbwdghevfhdkjbc hsbjchsabc. Are you kudding me??? To snad neni možný!!

,,Ne to neni možný!" křikla jsem, až se na mě všichni podívali. Postavila jsem se a nenávistně na ní koukala. ,,Proč si mě teda vydírala?"

,,Nikdy bych ti neublížila!" ujišťovala mě. ,,Chtěla jsem jen vědět jaká si. Musela jsem tě poznat. Mám špatné zkušenosti s lidma a nechtěla jsem mít za sestru mrchu."

,,Hahahahaha." ironicky jsem se zasmála. ,,A co to jak si mi zmáčkla tu ruku, mířila na mě pistolí nebo jak si získala Ashtonův telefon?"

,,Za tu ruku se omlouvám, muslea jsem být trošku uvěřitelná a ta zbraň byla umělá. Byla to jen replika a Ashův telefon jsem mu prostě ukradla." řekla a podala mi jeho telefon.

Sebrala jsem jí ho. Cítila jsem zase slzy v očích. Nemůžu mít za sestru takovou mrchu! Nechci! Proč? Proč vlastně? Proč já? To nejde!

,,Nechci bejt tvoje sestra! Zmiz mi ze života, ani ses tu neměla ukazovat, prostě ne!" křikla jsem a vydala se ven.

,,Rose!" zastavila mě a chytla za ruku.

,,Ne!" zakřičela jsem a schodila jí na zem. Všichni v kavárně na mě zírali a já se rozbrečela a vyběhla ven. Chvíli jsem běžela směrem k baráku kluků, ale nechtěla jsem jít za nima. Sedla jsem si na lavičku a položila si obličej do dlaní a začala znovu vzlykat.

,,Proč mamí? Proč jste mě opustili? Proč si mi to neřekla? Přece to nejde, aby jsem měla sestru. ne to neni možný a já to tak nechci. Tak moc se nenávidím. Kvůli mě se všechno děje. kvůli mě lidé trpí a teď mi chcete dát na krk ještě sestru? I kdyby byla hodná a to co dělala bylo jen, aby si mě vyzkoušela. Co když ublížím i jí? Ublížila jsem všem na kterých mi kdy záleželo. Všem a teď? Ani nevím koho miluju nejvíc, nevím koho bych se mohla vzdát a bez koho bych nemohla dál žít. Nechci takovejhle zmatenej život. Chtěla bych bejt normální holka s normálními problémy a ne s tímhle. Nechci to! Proč to mám snášet jen já? Já to totiž nezvládám a nedokážu se se vším vypořádat, hlavně ne sama." brečela jsem a šeptala si sama pro sebe, a doufala jsem, že to máma nebo táta z nebe uslyší.