I can remember? NO?

2.1K 161 3
                                    

Seděla jsem na té lavičce dost dlouho. Věděla jsem, že kluci budou chtít vědět kde jsem byla. musela bych jim říct co jsem zjistila, ale jak bych mohla? Vždyť jak můžu tohle vykládat, když jsem se s tím sama nevyrovnala?

Už se začalo stmívat a tak jsem se zvedla a zamířila zpátky domu. Po cestě jsem si utírala slzy a snažila se uklidnit.

Najednou jsem něco zaslechla a dostala jsem strach. Přidala jsem do kroku a měla jsem pocit, že i to co jsem slyšela byli kroky.

Chtěla jsem se rozeběhnout, ale to bych asi zhoršila. Už jsem uviděla náš dům, bylo to asi poprvé co jsem fakt vděčná, že ho vidím. Došla jsem ke dveřím a porozhlédla se.

Kousek odemě jsem viděla divnýho chlapa celého v černém. Došlo mi, co by se asi možná stalo, kdybych tady nebydlela. Otevřela jsem dveře. Pro moje štěstí nikdo nebyl v obýváku, ani jsem nikoho neslyšela z jiných místností. Vyšla jsem do svého pokoje, shodila ze sebe věci, vzala si kraťasy a tričo a lehla jsem si do postele. pochvíli jsem usnula.

Probudil mě něčí hlas.

,,Je tady!" slyšela jsem.

Otevřela jsem oči a nademnou se skláněli skoro všichni. Ashton, Mikey, Luke i Calum.

,,Kde si sakra byla?" zeptal se mikey podrážděně.

Promnula jsem si oči a sedla si.

,,Já jsem se byla projít." lhala jsem.

,,Jasně." odfrkl Cal. ,,Skoro tři hodiny."

,,Dobře řeknu vám to, ale až zítra?" žadonila jsem, neměla jsem chuť jim teď vyprávět, že mám rodinu.

,,Fajn." odpověděli naráz a potom odešli z mého pokoje. Lehla jsem si a chtěla dál spát, ale než jsem usnula zazvonil mi telefon. SMS od Keithy.

"Promiň za všechno, nemůžu z tvého života zmizet. Zmizím, ale teď ne. Chci tě poznat a chci, aby si poznala ty mě, prosím. Dáš mi ještě jednu šanci. Moc už jich nemám....." napsala mi.

Hodila jsem telefon na stolek a odfrkla si. Jak to myslí, že jich moc nemá?

S touhle myšlenkou jsem usnula.

---

,,Rose spíš?" uslyšela jsem.

Vydala jsem pouze dlouhé ,,Hmmmm." takže ten někdo vešel, sedl si na kraj mojí postele a pohladil mě po tváři.

,,Kde si včera byla?" zeptal se ten cute hlas.

,,Já ještě spím." zabručela jsem a zachumlala se víc do peřiny.

,,Fajn." zavrčel Ash a ze srandy si vlezl ke mě pod peřinu, hrozně jsem se lekla, protože jsem tam měla teploučko a Ashton mi tam nacpal hroznou zimu.

,,Ashi!" vydechla jsem, když se ke mě ještě přitulil.

,,Copak zlato?" zašeptal mi do ucha.

,,Zima." řekla jsem jenom a on se začal smát.

,,promiň." omluvil se, přitáhl si mě ještě blíž k sobě a hladil mě po zádech.

,,Nevadí." zašeptala jsem. ,,Tohle je mnohem lepší." natáhla jsem hlavu a políbila ho. Ptom jsem si lehla, opřela si hlavu o jeho hruď a znovu usnula.

Když jsem se znovu prbudila, Ashton ležel vedle mě a v tichosti podřimoval. Vylezla jsem z postele, vzala si věci a šla do koupelny, tam jsem si dala sprchu a potom jsem se oblékla. Sešla jsem dolu do kuchyně, nalila jsem si džus a k tomu jsem si vzala croissant. Sedla jsem si na gauč a v klidu to snědla.

,,Už jseš vzhůru?" zeptal se mě Niall a přisedl si ke mě.

,,Jo." odpovědělla jsem, bez jediného pohledu na něj.

,,Kluci o tebe včera měli strach. Docla tady vyváděli." zasmál se. "Báli se, že tě někdo přepadl nebo tak."

,,To je od nich hezký." zamumlala jsem a upila ze svého džusu.

,,Co se děje? Udělal jsem něco špatně?" zeptal se.

,,Ne vůbec." odpověděla jsem. ,,Jen je všechno teď tak trochu divné." 

,,Aha. Mluvíš o té tvojí sestře?" 

,,Co jak to víš?" divila jsem se.

,,Kluci se zmínili." pokrčil rameny a odešel do kuchyně. Dopila jsem džus a šla do pokoje. Ashton pořád spinkal, jak malej a tak jsem si vedle něj lehla a koukala na něj.

,,Co taky zíráš?" zamumlal asi po pěti minutách.

,,Jseš roztomilej, když spíš." usmála jsem se.

,,Roztomilej?" zopakoval po mě a otevřel oči.

,,Jo." 

,,Nechtěla si říct sexy?" 

,,Ne. Chtěla jsem říct roztomilej." vyplázla jsem na něj jazyk a chtěal vstát z postele. Ashton si mě, ale přitáhl zpátky k sobě a přišpendlil mě k posteli.

,,A ty seš roztomilá pořád." řekl a usmál se.

,,To ty taky, ale moc často ti to nikdo neřiká. Hlavně, když plešatíš." škádlila jsem ho.

,,CO?" vyjekl. Vyskočil z postele a ujistil se, že jeho milované vlasy jsou v pořádku. ,,Nedělej si ze mě srandu!" pískl. ,,Hlavně ne ohledně mých vlasů!"

,,Já jsem musela." zasmála jsem se a schovala se za deku.

,,Nemusela si." zamračil se a vrátil se ke mě do postele. Propletla jsem si s ním prsty a koukala na naše ruce.

,,Ty máš hrozně dlouhý prsty!" nadhodila jsem.

,,Hahahaha." zasmál se ironicky. ,,Já vím."

,,Že jsem si toho nikdy před tím nevšimla." 

,,No Mikey to řiká pořád." zmínil.

Počkat? Co to řekl? "Mikey to říká pořád?" Jak to může vědět? Vždyť stratil paměť a v žádným videu to neviděl!

,,Jak to bíš, že to Mikey říká?" zajímalo mě.

,,No" prohrábl si vlasy a odvrátl se odemě. Chvíli přemýšlel. ,,Viděl jsem to na videu."

,,Ashi, na videu si to nemohl vidět. Jak to výš?" zvýšila jsem hlas. 

Ashton se na mě pořád nekoukl a já nevěděla co si myslet.

,,No víš-" odmlčel se a podíval se na mě. ,,Protože si to pamatuju?" sklopil pohled.

,,Co že? Ty si to pamatuješ?" zopakovala jsem nevěřícně po něm.

,,No, včera jsem si vzpomněl na nějaké věci." vysvětlil.

Úplně jsem se rozzářila, snad víc než slunce. ,,takže ty si můžeš vzpomenout?"

,,Já nevím. Prostě jsem si zpomněl na moje setkání s klukama a na nějaký koncerty a potom na tohle." usmál se, ale stále měl sklopený srak.

Chytila jsem ho za bradu a zvedla mu hlavu. ,,Ashi, to je skvělí." políbila jsem ho. ,,Proč si nic neřekl?"

,,Nechtěl jsem to zakřiknout." odpověděl a já se nad tím pousmála. ,,Prosím, ale klukům to ještě neříkej."

,,Co nám nemá říkat?" skočil do pokoje Michael.

,,Ty nás odposloucháváš?" vyjela jsem na něj.

,,Ne, jen mám pokoj hned vedle a potom, jak Ashton vyjekl mě probudil a dál už se spát nedalo, tak jsem vás tak částečně poslouchal." vysvětlil. ,,Ale co nemá kdo říkat?"

,,ale nic." usmála jsem se a vyskočila z postele. ,,Jdeme dolu." táhla jsem Mikeyho ven, aby se Ashton mohl trošku uklidnit.

,,Řekneš nám, teda co si včera dělala?" zeptal se Mikey na chodbě.

,,Fajn, tak počkejte v obýváku." odpověděla jsem a už ho hnala dolu.

No Problem? (5SOS)Kde žijí příběhy. Začni objevovat