No Problem? (5SOS)

Accident...

Čao lidi. Je tu 40 část... Já snad budu brečet :33 Kolik už přečtení a votes?? :D úplně vás miluju 33 nikdy jsem nečekala, že by to mohlo být až takhle :O I za 100 přečtení a 1 vote bych byla ráda :333

,,Už je pryč." oznámila mi Evie.

,,Super. Co jste vůbec celou dobu dělali? Já jsem se strašně nudila." zasmála jsem se a šla s Evie do kuchyně.

,,Nic moc." mrkla na mě. ,,Hele víš že se s nima budeš muset spojit a hlavně s Ashem si musíš promluvit. Mikey řikal, že ho to prej strašně mrzí."

,,Já vím." sklopila jsem pohled a sedla si na barovou židličku.

,,Čím dříve tím lépe." zasmála se a vytáhla mléko s čokoládovýma kolečkama.

Nasnídaly jsme se a Evie musela do školy, takže jsme se rozloučily a ona šla a já si ještě lehla na gauč.

Kolem jedenáctý jsem se rozhodla, že se vrátím ke klukům.

Vyšla jsem z Evie baráku a šla směrem ke klukům.

No Evie bydlí docela daleko a takhle po ránu, je to hrozná nuda. Vešla jsem do jedné z uliček a pak jsem jí uviděla.

Stála naproti mě a já jsem ctila, jak se mi krev vaří.

Otočila jsem se a šla na jinou stranu, neušlo mi, že jde pomalu za mnou.

To co se stalo pak jsem nečekala.

Proti mě se řítilo auto. Za volantem seděla mladá holka a nepřišlo mi, že ztratila kontrolu nebo, že by se snažila zastavit.

Mířila si to přímo na mě. Zavřela jsem oči a čekala prudký náraz, který bych nepřežila.

Najednou mě, ale něco strhlo na stranu a já jen cítila závan vítru kolem mojí hlavy, když jelo auto.

Otevřela jsem oči, ležela jsem na zemi a Keithy mě držela.

,,Proč si neuskočila?" křikla na mě a pustila mě.

Čuměla jsem na to auto, jak rychle odjíždí pryč a Keithy jsem si nevšímala, ani mi nedošlo, že mi právě zachránila život.

Byla jsem v šoku.

Keithy mě zvedla na nohy a vedla mě, asi ke svému autu. Strčila mě dovnitř, já jsem neprotestovala, byla jsem úplně mimo.

Rozjela se, chvíli to trvalo než jsme zastavili. Vytáhla mě z auta a táhla mě k baráku kluků. Když jsme došli ke dveřím automaticky jsem si sedla na zem.

,,Co děláš?" zeptala se a sedla si vedle mě.

,,Já-" vydrala jsem ze sebe. ,,Ty si mě zachránila?" podívala jsem se na ní. Poprvé jsem byla ráda, že je vedle mě. Poprvé jsem vůbec byla ráda, že jsem jí potkala.

,,Musela jsem, ještě by tě srazila. Ty si tam stála, jak pecka. byla by si na místě mrtvá." vysvětlovala, ale byla nesvá.

Obejmula jsem jí. Ani nevím proč. Sakra proč jsem to udělala? Vždyť jí nenávidím!

,,Díky." špitla jsem a hned se odtáhla.

Keithy se postavila a zazvonila. zachvíli jsem slyšela, že se dveře otevřeli.

,,Co chceš?" slyšela jsem otrávený hlas Mikeyho. ,,Rose?" asi si mě všimnul.

Proběhl kolem Keithy a hned byl u mě.

,,Kde si byla?" zeptal se mě.

,,U Evie." usmála jsem se.

,,Co se stalo?" podíval se směrem na Keithy. Asi mu došlo, že něco nehraje, když jsem taková bez života.

Mlčela jsem a tak to za mě převzala Keithy. ,,Málem jí srazilo auto."

,,Co?!" vyděsil se a šlehl po mě pohledem.

,,Nebyla by to nehoda. Ta holka na ní mířila naschvál. Rose by byla na místě mrtvá." vysvětlovala Keithy dál.

,,Děláš si srandu?" nemohl tomu uvěřit.

,,Ona mě zachránila." zmohla jsem se konečně něco říct.

Mikey se letmo usmál a pomohl mi se postavit, ptom mě dovedl dovnitř a Keithy pozval dál.

Posadil mě na gauč a to už byli v obýváku všichni, krom Ashe a Luka.

,,Co se stalo?" zeptal se Cal a šlehl pohled na Keithy.

Michael jim vše vysvětlil. Keithy byla dost nesvá mezi lidma co jí nenávidí.

,,Ona mě chtěla zabít." zamumlala jsem, ale spíše než otázku jsem to konstatovala. Podívala jsem se na Keithy, která přikývla. ,,Kdyby si tam nebyla byla bych už mrtvá."

,,Kdyby jsem tu nebyla ani by si neměla důvod bejt tam venku, aby tě ta holka chtěla srazit." usmála se na mě a vydala se k odchodu.

Nadějně jsem se podívala na Mikeyho, kterej ihned pochopil.

,,Kam chceš jít?" zastavil jí.

,,Nechci tady překážet." vysvětlila a šla dál ke dveřím.

,,Nepřekážíš tu." přemlouval jí Mikey.

,,To nic." řekla a hodila milej směv směrem ke mě a potom už odešla. Mikey s ní ještě chvíli venku mluvil.

Najednou se mi začali zavírat oči, až jsem je úplně zavřela. Cítila jsem, jak mě někdo zvedá a nese po schodech. Potom jsem cítila měkko pod sebou, bylo mi jasné, že jsem v posteli.

Musela jsem usnout, ale proč jsem věděla co se semnou děje?

Nemohla jsem se hýbat a ani jsem nemohla otevřít oči, jako kdybych byla uzavřená ve svém vlastním těle.....