No Problem? (5SOS)

Sorry

Hello people!! Můj dík směřuje k vám..... Už skoro 2k přečtení ? :O Thanks!!

Další část je tu a já doufám, že se bude líbit....... :DD Těším se na vaše comments :3 Hrozně mě vždycky potěší... Kdo by chtěl věnovat kapitolu napište si a další bude vaše :D

S Mikeym jsme si všechno vyříkali, vysvětlila jsem mu, že si vůbec z té noci nic nepamatuji a přimněla jsem ho, aby si nemyslel, že je to jeho vina. Samozřejmě, že si to bral pořád.

,,Kde je Ash?" zeptala jsem se, když se vrátil Luke s Calem do pokoje.

,,Je u psychologa." odpověděl Calum.

,,Proč?" zajímalo mě, ještě by se mu něco stalo.

,,Zkouší si vzpomenou, ale nijak nepokročil." 

,,Aha." řekla jsem sklesle. ,,Kluci byla tu zase ta holka co mi vyhrožovala!" informovala jsem je. ,,A říkala, že jí Evie spoustu věcí řekla!"

,,Jo řekla." uslyšela jsem od dveří.

,,Co tady děláš?" zeptala jsem se a koukala trochu naštvaně na Evie.

,,Chci si s tebou promluvit." vešla dovnitř a chytila se s Mikeym za ruku. ,,Keithy tě už asi informovala o tom, že jsem jí skoro vše řekla."

,,JO!" prskla jsem. ,,Proč si jí to řekla?"

,,Měla jsem k tomu dost dobrý důvod! Možná i stejný jako ty!" bránila se. ,,Keithy mi taky vyhrožovala, že prý by ublížila Mikeymu, tobě nebo mojí rodině! Donutila mě, abych se rozešla s Michaelem. Myslela jsem, že to tím končí ale ona se za pár dní vrátila a vyslíchala mě!"

Teď jsem na ní musela koukat jak idiot, byla jsem na ní tak naštvaná a teď? Teď jsem měla hroznou chuť jí už konečně obejmout.

,,To jsem nevěděla." zamumlala jsem a sklopila zrak.

,,Jak si taky mohla čumáčku?" zasmála se a obejmula mě. ,,Nesměla jsem se s tebou vídat."

,,A jakto že už můžeš?" zeptala jsem se, když mě pustila.

,,Prostě mi to dovolila, nevím, asi protože jsem udělala to co po mě chtěla. Ale i tak moc se omlouvám." 

,,To já se omlouvám, ale asi tu bude problém." podívala jsem se na kluky, kteří zbystřili. ,,Možná jsem jí dneska trošku namíchla a bojím se, aby neudělala blbost."

,,Jak si jí nemíchla?" zeptal se Michael opatrně.

,,No řekla o mě dost hnusný věci a já jsem vypěnila. Poslala jsem jí pryč, ale neodpověděla jsem na otázky. Bojím se, aby někomu něco neudělala. Nejvíc se teď bojím o Ashe, protože vy jste tady a o všem víte, ale on ne."

,,Zavolám mu." vypískl Cal a vyběhl na chodbu.

,,Díky!" zavolala jsem ještě za ním.

,,Takže zase kamarádky?" natáhla ke mě Evie ruku.

,,Nejlepší." usmála jsem se a za ruku jí přitáhla k sobě, abych jí znovu obejmula. Tak dlouho bez sebe jsme totiž ještě nebyly.

Chvíli jsme ještě o něčem kecali, než se Calum vrátil. 

,,Nezvedá to, vždycky mu padnu do hlasovky." oznámil nám.

Všechny pohledy směřovali ke mě a já se obávala nejhoršího. Schovala jsem si hlavu do dlaní a začala brečet. V tu chvíli jsem byla ve velkém objetí.

Když se všichni odtáhli strhla jsem si z rukou ty divné blbosti co jsem tam měla připevněný a sedla se.

,,Rosie co to děláš?" zeptal se Michael.

,,Nebudu tu ležet, když mu ta mrcha může ublížit" řekla jsem a slezla z postele. Trošku jsem se zamotala a Luke mě včas chytil, jak vůbec nemluvil ani jsem nevěděla, že tam je.

,,Díky." zamumlala jsem a šla do rohu místnosti, kde jsem měla svoje oblečení. ,,Necháte mě se převléct nebo budete koukat?"

,,Jo-no-ehm." vykoktali skoro všichni, krom Evie. Ta je jen postrčila ven a ještě zavolala. ,,Počkáme venku."

Převlékala jsem se a najednou mi začalo něco vibrovat v kapse. Došlo mi, že to bude asi ten telefon od Michaela. Vytáhla jsem ho. Volal Ashton a tak jsem ho rychle zvedla.

,,Ashi? Kde si?" řekla jsem hned do telefonu.

,,Chyba." ozvalo se.

,,Keithy?" řekla jsem znva, ale dost naštvaně.

,,Bingo! Jak je zlato?"

,,Kde je Ash?" zeptala jsem se, spíš jsem skoro řvala, což přilákalo do pokoje ostatní. Hodili na mě tázavý výraz, ale já jim nic neřekla.

,,Zlatíčko ty si se ještě neponaučila co? Otázky tu kladu já ne ty a ty si mi pořád neodpověděla na ty moje." byla klidná jako pírko.

,,Neubližuj mi prosím." zašeptala jsem.

,,Ale já mu nechci ublížit, jen ráda motivuji lidi k tomu, aby dělali co chci. Jako třeba Evie, už jste spolu určitě mluvili. Neboj se pro ní a pro Michaela mám taky jedno překvapení." zasmála se a položila to.

Pustila jsem telefon a sesypala se na zem. Co jsem to udělala? Ona Ashovi ublíží a to je kvůli mě? Asi jsem vážně měla umřít, když už se t málem stalo.

,,Rosie co se stalo?" klekl si ke mě Mikey.

,,Ona-ona má asi Ashe." vykoktala jsem.

Docela je to sebralo, ale nic neříkali. Mikey na kluky pokývl hlavou a kluci běželi pryč. Evie mi dala pusu na tvář a taky šla pryč.

,,Kdyby jsem umřela Keithy by vás nechala." zavzlykala jsem.

,,To neni pravda." protestoval Mikey.

,,Stejně by jste si ani nevšimli, kdybych tu nebyla."

,,Ale jo všimli." usmál se.

,,Ne."

Nadzvedl mi bradu a donutil mě podvat se do jeho očí. ,,Znamenáš pro mě hodně." pošeptal mi do ucha.

Trošku mi to vźvedlo náladu. Obejmul mě a potom mi pomohl se postavit.

,,Pojď nakpeme tý mrše prdel!" zasmál se a táhl mě na chodbu. Než jsme mohli jít musela jsem podepsat ještě nějaké papíry a když jsem je podepisovala něco mi došlo.

Když mě Mikey táhl za ruku z nemocnice nachvíli jsem ho zastavila.

,,Co je dneska za den?" zeptala jsem se. Nějak nechápal proč mě to zajímá.

,,Osmnáctýho června proč?" odpověděl.

V duchu jsem se usmála a zavrtěla jsem hlavou, aby to neřešil a šla dál. Bohužel jsem se ho neměla ptát, protože to prostě musel vědět.

,,Proč?" zopakoval.

,,No já mám dnes narozeniny." usmála jsem se a pokračovala v cestě. Mikey stál za mnou a asi musel bejt dost udivenej. Dneska mi totiž je 18 let, takže prakticky už se nemusím bát děcáku. Teď se musím bát o to důležitější. O mojí lásku. O mého malého miláška. Musím se bát o Ashtona.....