Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

Prolog:

Hnízdiště racků zalévaly jasné paprsky půlměsíce, když hnědá mourka lehce našlapovala po písku a přeskakovala po chladnoucích kamenech. Moře, jež omývalo pláž a tříštilo se o skály, tiše, pokojně šumělo a jeho vlny připomínající roztříštěné křišťály vesele šplouchaly.

Hnízdiště racků nebylo na pohled nijak zajímavé-jen hromada velkých kamenů a malých skal navršených kolem sebe, jako nějaká nízká, nevzhledná hrouda. Hnědá mourka však věděla, že tohle místo je mnohem důležitější, než jak vypadalo.

A tmavý, velký kocour kráčející přímo za ní, si to uvědomoval taky.

On byl důvodem, proč se nedokázala uvolnit, když zamířila k temné skulině mezi dvěma přes sebe položenými kameny. Proč se malá, černá kočička kráčející vedle ní, vyděšeně třásla a neodvážila se vydat jediný zvuk, když se jim jeho oči zabodavály do kožíšku.

Obě dvě se protáhly temnou skulinou a kocour je následoval.

Kočky okamžitě pohltila tma a šumění moře ustoupilo do pozadí, když vzduch zhoustl a oni se v naprosté slepotě prodíraly průchodem. Pod tlapkami jim šustil písek a sem tam se otřely kožíšky o drsné, drolící se kameny.

Hnědá mourka naslouchala dechu velkého kocoura, který šel za nimi a jako vždy naivně čekala na jakýkoliv náznak toho, že by se bál. Že by se bál předků, které zapověděl krví, již prolil. Ale jeho dech byl klidný, vyrovnaný. Jakoby se jím smál Hvězdnému klanu do obličeje.

Před nimi se zničehonic objevilo slabé světlo a vzápětí se prostor kolem nich rozšířil, když se ocitli v jeskyni s nízkým stropem, ve kterém zela velká, zubatá díra. Z té do jeskyně plné písku a kamenů proudilo měsíční světlo, jež se odráželo na klidné hladině jezírka, které se nacházelo ve středu jeskyně a jehož voda jakoby kopírovala noční oblohu.

Hnědá mourka se neodvážila ohlédnout se na tmavého kocoura, který zůstal skrytý ve stínech, když spolu se svou učednicí vykročila vpřed. Na tyhle chvíle se vždy těšila. Na chvíle, kdy spatří Hvězdný klan, který je pořád neopustil - byl tu s nimi a snažil se jim pomoct. Na chvíle, kdy bude pryč.

Ona i černá kočička si dřeply k třpytivému jezírku, zatímco půlměsíc zaléval jeho hladinu, a začaly z něj pít - jeho voda nebyla slaná, jak by se mohlo zdát, když se nacházelo tak blízko moři, ale čistá a jasná. Ať už se tu vzalo jakkoliv, bylo tu a sloužilo jako jediné místo, kde se léčitelky mohly setkat s Hvězdným klanem.

Když obě dopily, lehly si hned vedle jezírka a zavřely oči.

Půlměsíc zvolna postupoval po obloze, zatímco obě léčitelky uvolněně, pravidelně oddechovaly, ponořené do magického spánku a tmavý kocour je zamračeně sledoval.

Přerušil veškerý jiný kontakt s Hvězdným klanem - nevybral si jméno související s měsícem, každý obřad pozměnil a zabíjel za každou zmínku o hvězdách a jejich předcích. Tohle byla jediná chvíle, kdy něco svolil - a jen proto, aby se dozvěděl, co se jim Hvězdní uráčí říct. Aby si vychutnal jejich porážku a bezmoc.

Hnědá mourka sebou neklidně trhla, zalapala po dechu a prudce se vzbudila.

Tmavý kocour zbystřil a vyhledal pohledem její zlaté oči, které jakoby zářily nadpozemským jasem. Nijak ho to neohromilo.

Černá kočička se vzbudila o chvíli později a zamyšleně se rozhlédla kolem sebe.

Reakce hnědé mourky však byla podstatně výraznější, což tmavého kocoura zaujalo. ,,Co ti řekli?" Zeptal se chladně, tiše.

Nenamáhal se dodržovat jakékoliv pravidla Hvězdného klanu.

Hnědá mourka zaváhala. A mlčela, když na něj upírala vytřeštěné oči.

,,Odpověz," zasyčel tmavý kocour.

Léčitelka zavrtěla hlavou. Vzduch zhoustl napětím, když tmavý kocour vystoupil ze stínů a nechal na svojí srst dopadnout měsíční paprsky. ,,Nebudu to opakovat dvakrát," řekl nebezpečně klidně.

Černá učednice otevřela tlamičku, s vyděšenýma očima upřenýma na svou učitelku, ale ta znovu zavrtěla hlavou.

Tmavému kocourovi došla trpělivost. Překonal vzdálenost mezi nimi jedním silným skokem a prudce s ní mrštil do jezírka, až vysoko do vzduchu vystříkla voda, která se zatřpytila v měsíčním světle jako malé hvězdy.

Tmavý kocour sevřel krk léčitelky jednou tlapou a druhou jí vytrhl z břicha kus chlupů - nic vážného, ale důrazného, aby věděla, že příště bude mířit silněji.

Léčitelka sebou vyplašeně cukla, ale stále mlčela.

Tmavý kocour na chvíli znehybněl. Tenhle typ koček znal. Ty kočky, které radši zemřou, než aby něco prozradily. A ačkoliv si byl jistý, že by ji dokázal rozezpívat, kdyby si dal záležet, neměl na to zrovna čas a náladu. Okamžitě léčitelku pustil a než stačila něco udělat, popadl do tlap drobnou, černou učednici a přitiskl ji k zemi.

,,Ne!" Vyjekla hnědá mourka a s námahou vstala. Ze srsti jí stékaly čůrky vody. ,,Ne, nech ji!"

Tmavý kocour cítil, jak se mu černá učednice silně třese pod tlapkami a v panice se mu snaží vykroutit. Byl to sotva zanedbatelný odpor.

,,Mluv," řekl tmavý kocour stručně a upřel na ní planoucí pohled.

Hnědá mourka pozvedla bradu a pohled mu opětovala. Věděla, že za tuhle opovážlivost zaplatí životem. ,,Mluvila jsem se čtyřmi veliteli. A s kočkou z Temného lesa."

,,S kočkou z Temného lesa?" Zasyčel tmavý kocour. ,,Nemluv hlouposti!"

,,Stalo se to tak, jak říkám," prohlásila léčitelka. ,,Byla tam kočka z Temného lesa, vedle velitelů. A oni řekli... Řekli, že tvá vláda skončí s písní krkavce."

Tmavý kocour ztuhl a začal přemýšlet. Píseň krkavce. Jindy by proroctvím Hvězdného klanu nepřikládal pozornost, protože už dřív mu předpovídali zkázu a nic se nesplnilo, ale jestli se proti němu spojil i Temný les...

Co jim vadilo? Dohodu uzavřel s nimi. Bude se muset v nejbližší době zeptat...

Tmavý kocour ledabyle pustil černou kočičku, která úlevně vydechla a zadíval se léčitelce do očí.

Věděla, co bude následovat.

Věděla to ještě předtím, než se k ní tmavý kocour vrhl a prokousl jí hrdlo. Její tělo s hlasitým šplouchnutím dopadlo do posvátného jezírka a tmavou hladinu zkalila krev.

Od stěn jeskyně se odrazil zoufalý výkřik černé učednice, když z léčitelky vyprchal život.

,,Jdeme," řekl tmavý kocour stručně a aniž by čekal na odpověď, vyrazil zpátky do temnoty.

Píseň krkavce.

To mohlo znamenat spoustu-

A najednou se zarazil. Ani nevnímal tichý vzlykot učednice, která klopýtala za ním, když mu to došlo.

Nedávno do klanu dorazila kočka, o které nevěděl, že žije. Že vůbec existuje. Měl v plánu se jí v nejbližší době co nejvíce věnovat, ale...

Její jméno...

Její jméno.

Tvá vláda skončí s písní krkavce.

Ta kočka se jmenovala Krkavčí Pěvkyně.

Tmavý kocour usoudil, že se jí opravdu věnovat bude. Ale jinak, než původně zamýšlel.