Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

15.Kapitola

,,Chci vědět, co umíš," vysvětlila Krkavčí, když ji Princ probodával pohledem.

,,Včera jsem lovil. O výcviku jsi nic neříkala," namítl. ,,Nemůžeš..."

,,Ach ano, můžu," ujistila ho Krkavčí. Jen do toho. Naštvi se.
Princ se od ní odvrátil a očividně přemýšlel, jak by se tomuto mohl vyhnout.

Její kočky právě začínaly s výcvikem. Pár z nich před chvílí vyběhlo po louce pryč, v jejich každodenním běhu na vytrvalost a ty další se připravovaly na nadcházející výcvik.

Přikrčila se, nedala Princi šanci se vůbec pohnout, vyskočila a přimáčkla ho k zemi.

,,Mrtvý," oznámila mu, s drápy na jeho hrdle.

V očích se mu zableskla zuřivost, když se na ni podíval.
Přesně tak. Tak je to správně.
Ty uhlíky tam byly. Může z nich rozdmýchat něco víc.

Ustoupila od něj a kývla. ,,Znovu. A tentokrát se snaž," řekla mu a opět se přikrčila.

Princ se opět ani nepohnul, ale ve chvíli, kdy na něj zaútočila, odskočil dozadu a vzápětí se sehnul před jejím drápy.

Krkavčí udělala rychlou otočku, aby vyrovnala svůj pohyb a skočila po něm znovu. Tentokrát jí Princ uhnout nestihnul a ona ho tak znovu svalila do trávy.

Podívala se mu do tváře a viděla jen prázdnotu. Mlhu.
Zaryla do něj drápy silněji a přiblížila svou tvář k jeho, tak těsně, až slyšela jeho dech.

,,Jsi slabý," vydechla. ,,Slabost ti je vzala."

Ve skutečnosti nevěděla, co se mu stalo. Ale dařilo se jí dát dvě a dvě dohromady – ztratil někoho ze své rodiny, někoho, kdo mu byl blízký. Určitě toho bylo více, jizvy minulosti, ale tohle byla ta nejčerstvější rána.

Zocelila se před výrazem čiré bolesti, která se mu objevila v obličeji.

,,Jsi slabá. Jsi hloupá a naivní a úplně k ničemu."

To jí říkala Duchařka. Krkavčí ji nenáviděla. Nenáviděla tu fialovookou léčitelku, která se objevila zničehonic a rozhodla se ji udržet naživu. Nebo aspoň tak naživu, jak to jen šlo.

Nejdřív to bolelo. Bolelo to strašně moc a ona těm slovům věřila, protože věděla, že jsou pravdivé. I v současnosti byly občas chvíle, kdy se tak cítila.
Ale naučila se ty slova přijímat. Naučila se z nich těžit svůj hněv.
Hněv, který živil její existenci.
Znovu od Prince odstoupila.

,,Vstávej a bojuj," řekla mu tvrdě.
Princ však pořád ležel na zádech, se zavřenýma očima.

Chvíli ho sledovala, bojovala s nutkáním jít za ním a poskytnout mu útěchu, jako to dělala u ostatních Vzbouřenců. Připomněla si však, že byl jako ona. A ona tu útěchu nikdy nedostala.

Odvrátila se od něj a podívala se na ostatní Vzbouřence, kteří pořád cvičili. V tu chvíli do ní něco zezadu prudce vrazilo, strhlo jí k zemi a ona ucítila ostré zuby, které se jí zabořily do zad. Pohotově zareagovala, překulila se a přimáčkla útočníka pod svou váhou. Vzápětí se obrátila, aby se nad něj postavila a přitiskla Princi drápy ke krku. Sledoval ji se zuřivým výrazem, ale okamžitě sebou přestal škubat, když trochu přitlačila na jeho krk.

Naklonila hlavu na stranu, jako kdyby předstírala, že si teprve teď všimla, že v něm něco je.

,,Přesvědč mě," vydechl. Pral se s tou mlhou. Viděla to na něm. ,,Přesvědč mě, že ho dokážeš porazit."