Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

35.Kapitola

Krkavčí Pěvkyně se probudila v jeskyni a v tu chvíli si byla jistá, že to všechno, celý život se Vzbouřenci, byl jenom sen, iluze, kterou si vymyslela její bolestí zkroucená mysl.

A teď to všechno začne, doopravdy.
V čumáčku jí svrběl pach kouře a jeho pachuť měla i v tlamičce.

Všechno to byla jen iluze. Vzbouřenci, Duchařka, Změna, Princ... Nic z toho se nikdy nestalo.

V jeskyni bylo chladno a vchodem do jeskyně, který viděla daleko před sebou, dovnitř pronikaly jasné paprsky úsvitu.
Pomalu se zadívala na svou hruď. Na jizvu, jediný důkaz toho, co se stalo.
Najednou nemohla dýchat.

Byla to jen iluze a přesto tu byla znova.
Znovu ji přivedli zpět, znovu ji donutili žít, znovu jí dali tohle odporné, nepřirozené tělo.

Uvědomila si však, že má srst plnou popele. To minule chybělo. Minule, když se probrala, po tom všem, jí jako jediný důkaz skutečnosti, zůstala jizva. Rány na hlavě, na tlapách, spálená srst a spálené maso, to všechno zmizelo.

Teď měla kožíšek pokrytý popelem.

Byla to předzvěst? To, co si její mysl vymyslela, ukazovali jí, co má dělat? Co musí udělat, aby zabila Lovce duší?

Protože nevěřila, že by byla až tak kreativní, aby si její mysl vymyslela něco takového a vzápětí se to opravdu stalo.

Polkla, i když jí škrábalo v krku a podívala se na kaluž slané, mořské vody u jejích nohou. Podívala se na svůj odraz, na rudé, zářící oči.

Ach ano. Dělo se to znovu.

A o všechno přišla.

Existovala vůbec někdy Duchařka? Změna? Ano, Změna existovala. Když žila v Bezhvězdném klanu, věděla o ní. Věděla, že tam je. Ano, Změna existovala. A co Princ? Ten se teprve musí narodit.

Najednou nemohla dýchat. Bude to muset všechno vybudovat znova? Bude muset vést Vzbouřence další dlouhé úplňky proti Lovci? Bude se muset znovu dívat na zohavené tělo své zástupkyně? Bude muset zase strávit dny i noci beze spánku, uzavřená ve své vlastní mysli?

Ne. Tentokrát ne.
Zabije Lovce hned teď.

Pokusila se vstát, když vtom se ozval čísi hlas: ,,Jsi vzhůru."
Prudce sebou trhla a pohled jí padl na Prince, který prošel vchodem jeskyně a v tlamičce nesl kořist.

Krkavčí na něj nevěřícně zírala a myšlenky se jí zadrhly. Princ... Princ tu byl? Co tu dělal? Vždyť... Ještě nemohl žít. Nemohl existovat.

Byla tak zmatená. Co se vlastně dělo? Jak moc bude tento život jiný, od toho, který si vymyslela její mysl?

,,Princi," vyslovila jeho jméno. ,,Co..?"

,,Nevím, co se stalo s ostatními Vzbouřenci," zašeptal Princ. ,,Po celém území hlídkuje Lovec - který ten pád stromu bohužel přežil - a elitní válečníci. Šli se podívat i sem, takže jsem nás musel na chvíli schovat do nejtemnější části jeskyně. Nevím, jestli jsou ostatní v pořádku, nebo jestli jsou živí. Nevím... Jestli jsme nezůstali jen my dva."

,,Jen... My dva?" Krkavčí zmateně zamrkala. Vzpomínala si... Vzpomínala si oheň v táboře. Objevil se tam Lovec. A pak... Spadl strom? A ona se topila v plamenech a hořela zaživa...

Byla to skutečnost? Co byla pravda?

Najednou měla pocit, že se na ní stěny jeskyně nepříjemně tlačí. Uši jí zaplnil Lovcův nadšený smích, zatímco utíkala a všechno ji bolelo a pak oheň a -