Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

26.Kapitola

Nadcházející večer byl ten večer.
Večer Příběhů.

Pro Prince to měla být první zkušenost a Krkavčí si ani nebyla jistá, jestli mu někdo pověděl, o co vlastně jde, když po večeři, místo toho aby se kočky rozešly do doupat, utvořily kruh uprostřed tábora.

Dělali to každých pár měsíců – byl to způsob, jak upevnit vztahy mezi Vzbouřenci a zároveň dát možnost některým kočkám udělat další krok na cestě překonávání všech jejich špatných zážitků.

Tento večer byl příjemně teplý, vzduch doslova šuměl životem – přes bzučící hmyz, cvrčky v trávě až po ptáky přelétající nad jejich hlavami. Obloha se zbarvila do krásného, fialovo-růžového odstínů a těch pár mraků na jinak čistém nebi, bylo červeno-růžových.

Všechny kočky se posadili do kruhu a mlčky čekali.

Krkavčí se letmo podívala na Prince, který se trochu nechápavě mračil a očividně se snažil přijít na to, co se tady děje. Krkavčí se mu to nenamáhala vysvětlovat. Šťoural se ve věcech, ve kterých neměl, takže ať si to zjistí. Vedle něj seděli jen Němý a Změna a ta nevypadala, že má náladu na vybavování.

Krkavčí přemýšlela, jestli dnes něco řekne. Nebyla si tím jistá, protože každý minulý Večer Příběhů mlčela, ale... Věděla, že to Změna bere jako důkaz síly. A že se už dlouho snaží o to, aby se dokázala překonat a mluvit.

Než se nad tím stihla více zamyslet, z kruhu vystoupila Duchařka a udělala pár kroků dopředu.

,,Zdravím vás všechny na dalším Večeru Příběhů," začala. Fialové oči se jí zvláštně leskly. ,,Zní to hloupě obřadně, já vím, ale všichni víme, jak je tento den vážný. Je to večer, kdy každý, kdo chce, kdo je připravený, kdo to potřebuje mluví o své minulosti. O tom, co ho přivedlo ke Vzbouřencům, o svých nočních můrách, o čemkoliv, s čím se potřebuje svěřit. Je to důležitá chvíle, protože všichni zde si něčím prošli. A tyhle zážitky, nenávist k Lovci, vzájemné pochopení... To všechno nás dělá silnějšími, než kdy budou moct být Bezhvězdní. Ať už kdokoliv řekne cokoliv, jeho slova a činy nebudou souzeny. Takže, jo. Tímto vyzývám kohokoliv, kdo chce začít mluvit."
S tím Duchařka couvla dozadu a mezi kočkami se rozhostilo ticho.

S touto tradicí začali díky Vzbouřenkyni, která zemřela v jedné z bitev proti Lovci. Podobně jako oni si pod jeho vládou prošla odpornými věcmi a po nějaké době se z toho potřebovala vyzpovídat. Začala o tom říkat Krkavčí a dvěma dalším kočkám, až si její příběh přišli poslechnout další a další. Vytvořili kruh a když dotyčná Vzbouřenkyně domluvila, další kočka se přidala se svým vlastním příběhem, aby dala najevo, jak moc oceňuje její upřímnost.
Takhle to začalo a pokračovalo to dále.

Jako první předstoupila Shiela, po boku se svým bratrem. Ti dva ještě nikdy na Večeru Příběhů nemluvili, protože nebyli u Vzbouřenci tak dlouho, ale i přesto většina koček věděla, co se stalo.
Shiele narozdíl od většiny Vzbouřenci pomáhalo o tom někomu říct. Tvrdila, že jí to poskytuje pohled i do jiné perspektivy a zároveň ví, že mezi Vzbouřenci se vždy setká s bolestným pochopením, které je často mocnější než jakákoliv slova.

,,Jmenuji se Shiela," představila se, ačkoliv ji všichni znali. Pečlivě se rozhlížela, žádnou tvář nevynechala. ,,A já a můj bratr Tigger jsme byli domácí mazlíčci. Jenom pro orientaci, žili jsme ve městě nedaleko Bezhvězdného klanu, ne toho u moře. Každopádně musím být upřímná, měla jsem ráda ten život, ačkoliv miluji svobodu, kterou mám teď. Nikdy jsem neměla hlad, vždycky mi bylo teplo a vždycky jsem měla někoho, kdo se o mně staral."