Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

29.Kapitola

Následující část obsahuje poměrně hodně grafický popis mučení. Pokud je vám to proti srsti(a to nemyslím vůbec zle, jako... Pokud je vám s takových věcí špatně, tak je samozřejmě nečtěte XDD), můžete přeskočit do části, kde se objeví Princ.

,,Znovu."

,,N-nevím!"

Krkavčí lhostejně pokrčila rameny, prudce trhla jeho ocasem a s uspokojením poslouchala, jak mu v něm pokřupaly kosti.

Bylo to tak jednoduché.

Spár se rozkřičel. ,,Já nevím! Nevím, nevím, nevím!"

,,Ptám se znovu. Co přesně Lovec duší plánuje?" Zeptala se chladně. ,,Další na řadu přijdou tvoje přední tlapy."

O zadní už přišel. Polámala je a rozkousala tak silně, že z nich zbyla jen krvavá fašírka. Bylo to jednoduché, když jeden věděl, na která místa sáhnout.

,,Stejně tě zabije. Špeh, který nemůže špehovat, mu je k ničemu. Ne, že bys byl k čemukoliv už předtím," dodala.

,,Ale já nic nevím!" Vykřikl Spár. ,,Nic nevím!"

Fajn.

Krkavčí se naklonila k jeho předním tlapám, když zničehonic Spár vyjekl: ,,Něco... Něco s Kostnicí!"

Zastavila se a pozorně se na něj podívala.
Spár lapal po dechu, celý se třásl a bylo jasné, že ze sebe jen těžko dostává slova. ,,Kostnice... Čeká na vhodnou příležitost, nebo tak něco."

,,Vhodnou příležitost?" Zeptala se Krkavčí Pěvkyně. ,,Co to znamená?"

Spár neodpověděl, takže mu zaryla drápy do kožichu na břiše a vytrhla celý chuchvalec chlupů i s kusem kůže.

Spár se znovu rozkřičel: ,,Nevím! Nevím, nevím! Něco jako s tou povodní!"
Něco jako s povodní? Čekal, až Vzbouřence něco oslabí? Ale jak by to mohl zjistit? Zášleha zabili.

,,Jaká je její sestra?"

,,No... Podobná."

Dušička sice říkala nesmysly, ale Krkavčí si nemohla nevšimnout občasných předpovědí věcí, které se teprve mají stát. Co když Kostnice uměla to samé? A Lovec našel způsob, jak její proroctví rozluštit?

,,Kdy?" Zeptala se.

,,Nevím!"

V hlavě jí začalo nepříjemně hučet. Vycenila zuby, prudce obrátila Spárovu hlavu čelem k sobě a zaryla mu drápy přímo do očního důlku.

Spár ze sebe vydal vysoký skřek, ze kterého tuhla krev v žilách, ale Krkavčí to nijak nezajímalo.
Vytrhla mu oko i s nervy a sevřela ho v tlapě.

,,Sežer to!" Vykřikla. V uších jí praskaly plameny, spalovaly ji zevnitř. Musela jim uniknout. Musela, musela, musela... Tak moc to bolelo! Proč ona?!

Narvala Spárovi jeho vlastní oko do tlamy a nedokázala se ubránit hysterickému záchvatu smíchu.

Nenáviděla je. Tolik je všechny nenáviděla.

,,Pořád chceš sloužit Lovci, co?" Křičela. ,,Pořád chceš být jeho špehem?! Pořád mě chceš zabít?"

Nedokázala popadnout dech přes záchvat smíchu. Naposledy se takhle smála jako Rudooká.

,,Mám ti vytrhnout i to druhé oko? Kam bys chtěl, abych ti ho narvala? Víš co, mám nápad," řekla mu.

Hořela zevnitř. Byla to příšerná bolest. Proč ona? Musela se toho zbavit. Ať to přestane! Ať to přestane! Ať to přestane!
Spár se třásl, vzlykal a křičel a ona mu mezitím ukousla malý kus masa na břichu.