Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

3.Kapitola

Plán byl jednoduchý.

Věděla, že Lovec je... Lovec. Nemilosrdný lovec, který si se svou kořistí rád pohrává, než ji zabije. Rád cítí strach, vyžívá se v něm. A že jeho způsob zničení Vzbouřenců bude udělat to co nejdelší, nejkrutější. Udělat z nich exemplární příklad, aby tak navždy zabránil jakýmkoliv vzpourám.

Krkavčí o tom informovala Duchařku. Vzbouřenci se neměli kde schovat, nikdy by Lovcovi neutekli a v otevřeném střetu s celým klanem by prostě prohráli.

A proto se všichni rozprchli. Rozdělili se do malých skupinek a každá z nich utekla někam pryč, tak aby nezůstali pohromadě a donutili Lovce, který dorazí do opuštěného tábora, rozdělit svůj vlastní klan, aby je všechny pochytal. Vezme to jako výzvu. Bude si myslet, že je může všechny uštvat. A udělá tak ze sebe kořist.

Krkavčí se trošku naklonila a pozorně si prohlédla kočky, které dole procházeli. Jestli si dobře pamatovala, dvě kočky byly elitní válečnice – Kostra a Noční můra. Rychlé a hbité, ale ne nijak extra silné. Třetí kočku, světle žlutou nepoznávala, ale hádala, že není elitní válečnice, vzhledem k tomu, jak se tvářila. V obličeji měla žal, vztek a nenávist, který prakticky sršel na dvě kočky před sebou. Na celý svět.

Každopádně to znamenalo, že Lovec nevěděl, že byla u hranic a že to ona utekla s ostatními. Jinak by osobně vedl celý svůj klan za ní.

,,Vlezli do toho jezírka," ozvala se Noční můra, když očichala mokrou trávu u břehu. ,,Aby skryli svůj pach."

Krkavčí měla přímo pod sebou tu světle žlutou kočku. V rychlosti zavětřila. Tohle by klidně mohla být past, jak je dostat dolů a pak by se na ně odevšad vynořili válečníci. Cítila však jen ty tři a les byl až moc klidný na to, aby se tu skrývala nějaká hromada koček. Kývla tedy na tu světlou kočku a naznačila Vlkobijkyni a Ostřížovi, že tu si bere ona. Oba dva přikývli a připravili se k seskoku.

,,Takže-" začala Kostra, ale v tu chvíli se Krkavčí prudce vymrštila z větve a seskočila přímo na světlou kočku. Ta vyjekla překvapením, když jí Krkavčí dopadla na záda, ale ta jí mezitím silně přitiskla k zemi a zabořila čumáček do země.

Vlkobijkyně a Ostříž seskočili ve stejnou chvíli jako ona a oba se okamžitě vyřítili směrem ke Kostře a Noční můře.

Noční můra nestačila nic udělat, když do ní Vlkobijkyně vrazila rameny, strčila ji do jezírka a sevřela hlavu tlapou, aby se elitní válečnice nemohla vynořit.

Kostra byla ale dál a nyní se obratně rvala s Ostřížem.

Krkavčí by mu šla na pomoc, ale sama měla problém udržet tu světle žlutou kočku u země.

Ostříž ji přitiskl k zemi a zakousl se jí do břicha, jenže Kostra se mu obratně vykroutila, sekla ho přes tvář a okamžitě vystřelila mezi keři – ani se neohlédla. Ostříž vyběhl za ní, prodral se větvemi a keři a zmizel jim z dohledu.

Krkavčí se podívala na Vlkobijkyni, která už odstoupila od nehybného těla Noční můry, jež měla hlavu pořád pod vodou. Pocítila jisté zadostiučinění. Tohle Lovce rozhodně oslabí. A kdo ví, jak si povedou její válečníci.

,,Tak co ty?" Řekla si sama pro sebe, když odtáhla tlapu od hlavy světle žluté kočky, aby se mohla nadechnout. Přesto ji však nepouštěla – nehodlala ji nechat zdrhnout.
Světle žlutá kočka vyprskla hlínu a zavrčela: ,,Vzbouřenci!"

,,Bravo," odvětila Krkavčí suše. ,,A ty jsi kdo?"

Kočka neodpověděla, jenom sebou začala ještě víc mrskat.