Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

60.Kapitola

Uplynuly další dva dny. Princ s Černodrápem se pořád nevrátili, ale Krkavčí Pěvkyně ani nečekala opak. I kdyby už dorazili na místo - o čemž pochybovala - tak je čekala ještě cesta zpátky. A upřímně doufala, že se nebudou vracet sami.

Ty dva dny však využila nejlépe, jak jen mohla. Kromě toho, že se osobně snažila cvičit s každou kočkou - ať už od Vzbouřenců, městských Společenství nebo bývalé Bezhvězdné - tak si taky se všemi promluvila.

Potřebovala je všechny povzbudit, přesvědčit je, nebo jim ulevit od vlastních bolestí. A také si až příliš dobře uvědomovala, že tohle budou poslední dny, které s nimi stráví.

Jako první začala se Shielou a jejím kotětem Jiskříkem. Drobný, zrzavý kocourek, dřív plný energie a nadšení, se nyní skoro pořád jen mračil a cvičil usilovněji, než všichni ostatní. Krkavčí si uvědomovala, že chce jít s nimi bojovat, ale Jiskřík byl víc ještě kotě, než dospělý válečník a ona by ho nemohla do toho masakru s klidným srdcem poslat.

To byl jeden z dalších důvodů, proč si sedla vedle Shiely a jejího syna. Ti seděli na břehu potoka a pozorovali, jak se jeho hladina třpytí v paprscích ranního slunce.

Poslední dny, navzdory tomu, že už se ochlazovalo, byly překvapivě pěkné a jasné. Krkavčí se v jednom kuse zastavovala - když chodila na lov, cvičila, nebo prostě jen seděla - a dívala se po důvěrně známém okolí a vzpomínala na období padajícího listí, které tady trávila s matkou. V době, kdy bylo vše o dost jednodušší.

,,Nic co řekneš, mou bolest nezmenší," promluvila konečně po dlouhém mlčení Shiela nakřáplým hlasem.
Jiskřík se o ni opřel a zavřel oči.

,,Já vím," přikývla Krkavčí. Většina sourozenců spolu neměla ani zdaleka tak silný vztah, jako Shiela a Tigger. ,,Nic to nezlepší, kromě času. A ani ten není vždy všemocný. Bude to bolet pořád a bude to tvá součást už navždy."

Shiela sklonila hlavu. ,,Stejně jako s mými koťaty," zašeptala. ,,Bolí to pořád, kdykoliv si na ně vzpomenu. Není to fér. Všechno."

Krkavčí si matně vzpomínala, že spolu už jednou podobnou konverzaci vedli. ,,Ne, není," souhlasila. ,,Už před nějakou dobou jsem usoudila, že samotná podstata života je sobecká, krutá a ošklivá - vždycky si něco bere a málokdy dává."

,,Tak jaký to má smysl?" Nechápala Shiela. ,,Jaký má smysl bojovat, trpět, brát a nakonec stejně zemřít?"

Krkavčí se napřímila a pozvedla hlavu, aby se mohla podívat na malé údolí mezi skalami zalité slunečními paprsky. Aby se mohla nadechnout svěžího, ranního vzduchu. Aby si mohla poslechnout lehké zurčení a bublání potoka před jejími tlapkami.

,,Myslím, že díky tomu vynikají ty dobré věci," odpověděla nakonec. ,,Díky tomu se vše stane o tolik vzácnější, protože si uvědomuješ, jak snadno ti to může vyklouznout. Protože víš, jak málo máš času. Život a všeobecně svět kolem nás je odporný, ale je v něm tolik krásných věcí, že by byla škoda před nimi zavřít oči."

Věděla, že to Shiela pochopí dobře. Vždycky patřila mezi ty optimističtější kočky a dokázala ocenit život i všechny jeho krásy.

,,A co když o všechno krásné přijdeš?" Zeptala se Shiela a pohlédla na ni. Vypadala rozhodně zaujatě, když nic jiného.

,,Je rozdíl mezi tím, kdy si myslíš, že všechno, za co stojí žít, už neexistuje a tím, kdy to tak skutečně je," vysvětlila Krkavčí Pěvkyně. Sama to skutečně pocítila. V tomhle těle a v této mysli se nedokázala dívat na všechny ty dobré, krásné věci a myslet si, že si je snad zaslouží. Ne, když prolila tolik dobré krve, když měla hlavu pořád plnou ohně a v tlapkách kusy skla. To všechno ji táhlo pořád dolů a dolů a i když občas vykoukla nad hladinu, nikdy nad ní nemohla zůstat dlouho. I proto musela zemřít, i kdyby tento čas nebyl jen vypůjčený. ,,A v takovém případě to znamená, že už je všemu konec. Ale to není tvůj případ, Shielo."