Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

17.Kapitola

Krkavčí očima pečlivě přejížděla uličku mezi několika doupaty dvounožců a zastavila se jimi na pootevřené mřížce v zemi.

Podívala se na Prince po svém boku, který se díval na stejné místo a když zachytil její pohled, jemně přikývl.
Byli tu správně.

Už dávno padl večer, stíny zahalily město a oblohu zpola zakryly cáry mraků, takže jediným zdrojem světla byla ta drobná, žlutá slunce dvounožců.

Na výpravu do města si kromě Prince vzala s sebou ještě Vlkobijkyni a Černodrápa, kteří seděli na střeše vedle nich. Chtěla, aby jejich skupinka vypadala co nejzvláštněji. Chtěla, aby se městské kočky děsily jejích Vzbouřenců. Koneckonců, Princ se uměl plížit jako duch, Vlkobijkyně byla ta největší kočka, kterou kdy Krkavčí poznala a Černodráp byl liška - těžko říct, jestli městské kočky někdy nějakou lišku vůbec viděly. A o ní a Duchařce, s jejich podivnou barvou očí, vůbec nemohlo být řeč. Chtěla, aby si uvědomily, že se Vzbouřenci není radno si zahrávat. A že pro ně bude ve všech ohledech výhodnější, když s nimi budou spolupracovat.

Krkavčí zbystřila, když zahlédla nějakou šedohnědou kočku procházet přímo pod nimi.

Šedé společenství má doupě v kanalizaci, vzpomněla si na slova, které jim řekl Princ předtím, než vyrazili. Vchod vždycky hlídá minimálně jedna kočka.
Zjistil tolik věcí za tak krátký čas... Princ byl opravdu užitečný.

Krkavčí dala své skupince znamení ocasem, odlepila se od střechy a v naprosté tichosti skočila přímo na procházející hlídku. Kočka nestihla vydat jediný zvuk, protože Krkavčí udeřila s její hlavou o zem a omráčila ji.

Chvíli čekala, jestli se něco stane, jakékoliv znamení toho, že byla její akce spatřena, ale v tmavé uličce bylo ticho, narušované jen vzdálenými zvuky dvounožců.

Zvedla oči k střeše a ostatní rovněž seskočili na zem.
Krkavčí ustoupila od kočky a nechala Prince jako prvního přijít k pootevřené mřížce.

Budeme muset chvíli jít. Je tam tma, takže se držte za mnou. Tunel, kterým půjdeme, ústí do místnosti, kde má Šedé společenství takzvaný tábor.

Princ seskočil přímo do tmy a když se ozvalo jeho tiché zamňoukání, Krkavčí přišla k mřížce rovněž. Trochu se jí sevřelo hrdlo, když zírala do naprosto čiré tmy, ale přinutila se na to nemyslet a skočila dolů.

Málem jí podklouzly tlapky na vlhkém, hladkém povrchu a v nose ji okamžitě zašimral tak nechutný a odporný zápach, že se rozhodla, že nebude dýchat nosem. Nechápala, jak tu může Šedé společenství žít. Ale každopádně to vysvětlovalo, proč tak smrděli. Někde vedle nich líně protékala voda a jediným zdrojem světla byla mřížka nad jejich hlavami. Cítila, jak se jí krátí dech. Měla pocit, že se na ni temnota tlačí ze všech stran.

Něco se jí dotklo. Jen stěží potlačila výkřik, ale byl to jen Princ, který do ní strčil, aby uhnula Vlkobijkyni, jež zrovna seskakovala dolů.

Velká kočka dopadla se znatelným zaduněním a všichni ztuhli, ale kromě bublání vody a jejich dechů - konkrétně jejího a od Vlkobijkyně, protože Princ byl tichý i v těchto věcech - Krkavčí nic neslyšela. Černodráp ji následoval a zdálo se, že zadržuje záchvat kašle. Krkavčí ho litovala. Lišky měly mnohem lepší čich, než kočky.

,,Jdeme," zašeptal Princ takřka neslyšně. ,,Za mnou."

Zvuky se tam silně rozhléhají, říkal jim Princ. Musíte být naprosto zticha.