Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

21.Kapitola

Princ byl jiný.

Toho si Krkavčí všimla okamžitě, když se k večeru vrátil do tábora - s hromadou úlovků v tlamičce. Cítila z něj moře.
Celou dobu ho ostražitě pozorovala, protože nevěděla, co má od tohoto nového Prince čekat.

Shiela k němu klasicky přišla a pochválila jeho schopnosti v lovu - dělala to skoro u každého Vzbouřence - a místo toho, aby ji Princ odbyl, na ni vděčně kývl a poděkoval.

Krkavčí přivřela oči a sledovala ho, jak si jde pro kořist. Viděla, jak se si dodává odvahy, než se se svou kořistí posadil u Černodrápa a Změny. Ani jeden z nich to nekomentoval a Černodráp jen pokračoval ve svém povídání. Princ nic neříkal, ale poslouchal, zatímco jedl. Snědl svou kořist celou. Nevynechal jediné sousto.

Krkavčí zasvrbělo v zátylku. Nevěděla, co si má o téhle, tak náhlé změně myslet. Samozřejmě věděla, že se Princův stav jednoho dne zlepší - ať už jejím přičiněním, nebo času. Ale opravdu... Opravdu nečekala, že to bude tak rychle a hlavně tak najednou. Jako kdyby z ničeho nic. Bylo jasné, že s tím má co do činění porod Odplaty a Princova návštěva Temného lesa, ale to přece nemohlo znamenat...

Princ vstal a na něco se zeptal Změny. Ta zavrtěla hlavou a Princ znovu zamířil k hromadě s úlovky. Vybral pěkně velkou myš, ale místo toho, aby si ji šel sníst, s ní zamířil do školky. Asi ji nesl Odplatě.
Krkavčí to nechápala. Jak to dokázal? Co se stalo?

Kočky pomalu dojídaly, dokončovaly svou očistu a mířily do svých doupat. Jediný Princ vstal a vyrazil přímo ke Krkavčí. Prošel kolem ní, jako kdyby čekal, že ho bude následovat.

Krkavčí byla zmatená a moc se jí to nelíbilo, ale nehádala se, vstala a vyběhla za ním.

Uvědomila si, že míří k pláži.

Mlčeli, když šplhali po kopcích a z nich dolů, když se jim půda pod nohami změnila v kameny a pak v písek. Až když se posadili přímo na pláži, tak blízko vodě, až jim omývala tlapky, slyšela Princův roztřesený nádech.

,,Není to tak, že bych mohl sedět u moře a nic necítít," svěřil se. ,,Jen... Je to lehčí. Chci tu chodit každý den. Chci, aby to bylo pořád snazší."

Krkavčí ho obezřetně pozorovala a pak pokrčila rameny. ,,Jak si přeješ," řekla.

Princ sklonil hlavu ke svým tlapkám a prohrábal jimi písek. ,,Na tom útesu... Čekali jsme na vás, ale vy jste nepřišli. Lovec věděl, že nepřijdete. Věděl o Povstalcích, o našem plánu. Já... Proběhla menší šarvátka a já jsem pak skočil do vody. Nechtěl jsem, aby mě Lovec dostal živého," řekl.

Lovec. Říkal mu Lovec.

Krkavčí se snažila nedat najevo, jak moc ji překvapilo, že o tom mluví. Věděla, že si nechává detaily pro sebe a že se toho nepochybně stalo víc, než jen tohle, ale skutečnost, že jí to řekl...

,,Co se stalo, Princi?" Zeptala se. ,,Co ta náhlá změna?"

Princ zvedl hlavu a zadíval se na moře. Viděla, že je celý napjatý, ale že se snaží s tím vypořádat.

,,Našel jsem svůj cíl," vysvětlil. ,,Našel jsem důvod, proč stálo za to, že jsi mě na téhle pláži nenechala umřít. Pořád to bolí. Všechno. A myslím, že noční můry a vzpomínky mě budou strašit pořád. Ale teď už mám... Mám důvod, proč žít dál. Byla moje chyba, co se stalo v mém životě. Chyba mé vlastní slabosti a hlouposti. Ale nechci dovolit někomu dalšímu, aby zažíval to samé. Nechci, aby Lovec zabíjel další nevinné kočky. Nechci, aby se tak už kdokoliv někdy cítil."