Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

59.Kapitola

Když se Krkavčí Pěvkyně a Vlkobijkyně vrátily do tábora, Princ a Černodráp už v něm nebyli.

Krkavčí doufala, že se jim povede lépe, než jí a Vlkobijkyni, protože jinak budou jejich šance na vítězství mizivé. Ať se to však vyvine jakkoliv, tento úplněk zaútočí.

Krkavčí vzhlédla ke skoro celému měsíci, který jí zářil nad hlavou a poté obrátila svůj pohled ke kočkám cvičícím u břehu potoka.

Už se přivítala s Duchařkou a oběma vůdci městských Společenství a informovala je o výsledku jejich cesty. Nikoho zvlášť nepovzbudila skutečnost, že horské kočky budou bojovat po boku Lovce duší a Krkavčí si nemohla nevšimnout pohledů, které si vyměnili Maska a Stínodráp. Určitě už si nebyli tak jistí jejich vítězstvím.

Proto Krkavčí okamžitě nařídila, aby všechny zdravé, nezraněné kočky zase začaly cvičit - co nejvíce to jde. Pozorovala nyní Přízraka a jednu kočku z Šedého společenství, jak spolu zápolili. Přízrak vypadal nesoustředěný a druhá kočka mu tak uštědřila spoustu ran, kterým by se mohl snadno vyhnout, kdyby se více soustředil. Bylo to však pochopitelné.

Krkavčí přemýšlela, jestli si s Princem promluvil předtím, než odešel. Jestli s ním mluvil vůbec.
Rozhodla se, že jakmile skončí, tak si o tom s ním popovídá. Po bitvě už možná ti dva nebudou mít čas.

,,Takže... Potkala jsi Ducha," ozval se vedle ní Duchařčin hlas, když se posadila.

Krkavčí se k ní obrátila. ,,Ducha?" Zopakovala skepticky. ,,Jak... Originální."

Duchařka se zašklebila, ale tentokrát v tom úšklebku nebyla obvyklá veselost a sebevědomí. ,,Jo, já vím," odfrkla si. Na chvíli se odmlčela a pak se zeptala: ,,Jak na tebe působil?"

Krkavčí se zamyslela. ,,Jinak," odpověděla nakonec. ,,Jako kdyby sem nepatřil. Což je zvláštní, protože u tebe takový pocit nemám."

Duchařka souhlasně přikývla. ,,To dává smysl. Navzdory tomu, kolik let tady oba jsme, on strávil víc času... Jinde. Já to mám naopak. Asi se to na nás obou podepsalo."

Mluvila trochu zasněně a... Možná i smutně.

Krkavčí její slova zaujala. Jaké jinde? Chtěla se zeptat, ale věděla, že by jí Duchařka neodpověděla - pravděpodobně ani nemohla - takže se k tomu dále nevyjadřovala, jen se zeptala: ,,Věděla jsi, že Lovec na svou stranu přetáhl horské kočky?"

Duchařka chvíli váhala a pak přikývla. ,,Bohužel, kdybych ti to řekla, vložila bych Duchovi do tlapek větší moc, než si můžeme dovolit. Věř mi, tyhle blbosti s rovnováhou mě rozčilují stejně, jako tebe."

Krkavčí rozladěně mávla ocasem. Nějakou dobu zase mlčely a pozorovaly bojující kočky. Městské kočky se zlepšovaly velmi rychle, ale pořád nebyly dostatečně dobré, aby se vyrovnaly elitním válečníkům. Nebo kočkám z horského kmene.

Krkavčí se zhluboka nadechla a snažila si u sebe udržet tu pomíjivou, křehkou naději. Bylo to těžší, než čekala, obzvláště když se jako poslední plamínek ohně třepotala ve tmě a vichru zoufalství a obav.
Proto se rozhodla soustředit na něco jiného.

,,Musíme si promluvit o tom, co se stane, pokud vyhrajeme," začala.

Duchařka zkřivila tvář. ,,Musíme?" Zeptala se podrážděně.

Krkavčí pokrčila rameny. ,,Očividně ano. Takže, jestli vyhrajeme, budeš se muset postarat o klan. Nejen o Vzbouřence, ale i o Bezhvězdné. A také o horský kmen, protože jsem jim slíbila odplatu, jestli budou bojovat za Lovce. Jestli to budeš chtít naplnit, to bude jen na tobě-"