Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

31.Kapitola

,,Kde je Změna?"

Krkavčí zvedla hlavu a podívala se na Prince pod sebou. Celou noc seděla na větvi, zírala do prázdna a snažila se nemyslet. Ne, že by se jí to podařilo.

,,Co je se Změnou?" Zamračila se Krkavčí, když si všimla jeho lehce ustaraného výrazu.

,,Nevrátila se do tábora," vysvětlil Princ. ,,Je s tebou?"

Krkavčí přejel nepříjemný mráz po zádech. ,,Ne..." Odpověděla pomalu. ,,Neviděla jsem ji celou noc."
Seskočila z větve a snažila se ignorovat, jak sebou Princ cukl, když se dostala do jeho blízkosti.

Protože tě miluji, ty hlupačko!

Krkavčí jen doufala, že se Změna nerozhodla udělat nějakou blbost.

,,Ostatní už ji hledají," dodal Princ.
Krkavčí kývla a aniž by cokoliv řekla, zamířila ke hranicím s Bezhvězdným klanem. Začínala mít nepříjemný pocit.

Minulost se opakuje. Jedna. Dva. Tři. Jedna. Dva. Tři. Bolí to, bolí to, bolí. Strach. Bojí se, bojí se, bojí se.

Oblohu pokryly šedé mraky a vypadalo to, že brzo začne pršet. Krkavčí přidala do kroku, suché listí jí křupalo pod tlapkami. Jindy by déšť uvítala, tohle období hojnosti zatím ještě ani jednou nepršelo, takže začalo být nepříjemné sucho a horko, ale teď se jim opravdu nehodil. Déšť smyje všechny stopy.

,,Tady," řekl Princ, který šel o kousek dál a zachytil pach jejich zástupkyně.
Krkavčí mrskla ocasem a vydala se po jejím už starém pachu. Srdce jí těžklo, když si uvědomila, kam míří.

Pravděpodobně šla na hlídku. Koneckonců, byla to Změna, povinnost nadevše.

Jenže... Jestli se nevrátila...

Krkavčí se přinutila utnout ty myšlenky hned v zárodku. Ne. Odmítala připustit, že by se Změně cokoliv stalo.
Prostě. Ne.

Po srsti jí sklouzla první kapka deště.
Krkavčí se rozběhla, odmítala ztratit její pach. Slyšela hučení své krve v uších, když si uvědomila, že už se blíží k hranici.

A pak zachytila pach krve.

Zpomalila, přes větve se začaly dostávat další kapky deště a kromě jejich jemného bubnování na suché listy, neslyšela Krkavčí v lese jediný zvuk.

Polkla a přinutila se pokračovat v chůzi. Ostražitě se rozhlížela kolem sebe, zatímco pach krve sílil a její strach s ním. Každý další krok byl najednou těžší a těžší.

Prosím... Nemohla být...

Pohled jí padl na rozházené listí a rozrytou půdu, těsně u hranic. Země tu byla nasáklá krví. Všude se vznášely pachy Změny a elitních válečníků.

Krkavčí Pěvkyně si chvíli nebyla jistá, jestli ví, jak dýchat. Pomalu zvedla oči od svých tlapek a zadívala se mezi stromy, na druhou stranu hranice.

Slyšela jen kapky deště. V lese bylo ticho.
Pach Změny neomylně mizel na území Bezhvězdných.

Svrběly jí tlapky.

Zabije je všechny. Jestli jí cokoliv udělají, zničí je.

Bylo jí jedno, kolik koťat, kolik starších, kolik nevinných koček tam mají.
Zabije je.

Udělala jeden krok.

,,Krkavčí," ozval se za ní hlas Prince. Dobře, nebyla tu úplně sama. Její špeh tu byl také.