Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

8.Kapitola

Zastavili se na vrcholu jednoho kopce, ze kterého měli výborný výhled na malé městečko dvounožců, ležící mezi kopci a mořem.

Krkavčí zasvrběly tlapky, když viděla, že tady země končí a ze dvou stran ji obklopuje jenom moře, táhnoucí se dál, než byla schopna dohlédnout.

Už z dálky se k nim od města nesly hlučné zvuky dvounožců. Jejich světlá doupata, vestavěná i na úbočí kopců, se tísnila těsně na sebe a po kamenných cestičkách se procházeli dvounožci a jezdili příšery. Krkavčí je nikdy moc nepotkávala a nebyla na ně moc zvyklá, ale nemusela být, aby jí došlo, že jsou nebezpečné a že se jim budou muset vyhnout.

Přímo u moře, na dvounožčí cestě, byl největší ruch. K dřevěným molům stojící nad hladinou byly připoutané malé, i obrovské... Krkavčí si nebyla jistá, jak to pojmenovat, vypadalo to často jako převrácené skořápky ořechů a některé spíš připomínaly příšery dvounožců. Každopádně pluly na hladině a když se podívala dál, tak nějaké viděla i na širém moři, nepřipoutané a očividně ovládané dvounožci.

,,Tomu se říká přístav," vysvětlil Tigger, když zahlédl směr jejího pohledu. ,,Aspoň myslím. Říkal mi to jeden starý kocour, který pocházel odtud."

,,Přístav," zopakovala Krkavčí. Bylo tam nejvíce dvounožců. Což znamenalo nejvíce jídla.

Ohlédla se na Prince. Díval se na své tlapky, ale Krkavčí slyšela, jak trochu uštvaně dýchá.

Znovu v ní zahlodaly pochybnosti, jestli byl dobrý nápad ho s sebou vzít, ale teď už se nemohli vrátit.

,,Jdeme," rozhodla a začala sestupovat z kopce, k doupatům dvounožců.

🔥🔥🔥

Ten hluk byl příšerný. Všude kolem nich vydávali dvounožci ty svoje zvuky, furt něco cinkalo, drnčelo, praskalo a to všechno bylo až moc citlivé pro uši Krkavčí. Nechápala, jak tady někdo může žít. Dvounožci museli být úplně hluší.

Zprvu, sotva se dostali do stínu jednoho z prvních doupat, se drželi v ústraní, snažili se nikomu nechodit do cesty, ale brzo jim došlo, že dvounožce absolutně nezajímají.

Proto bez problémů vyšli na jednu z těch cest, po které chodili dvounožci. Krkavčí se zvědavé rozhlížela. Po jednom boku měli doupata dvounožců, ze kterých se linuly příjemné, lahodné vůně a po druhém moře, dřevěná mola a ty plující skořápky. Obloha byla bez jediného mráčku a slunce jim pálilo do kožíšku mnohem víc, než na kopcích. Všeobecně, kolem dvounožců bylo horko.

,,Támhle," upozornil Tigger a Krkavčí se podívala jeho směrem. Spatřila několik dvounožců, kteří vykládali z plující skořápky bedny plné stříbřitých, až k ní vonících ryb.

Olízla si tlamičku. Už teď věděla, že město dvounožců se bude vyplácet.

Krkavčí si se svými kočkami – s výjimkou Prince, který se stále díval na své tlapky – vyměnila pohled.

,,Tiggere, ty zaměstnáš dvounožce. Já se k nim přikradu a vezmu nějaké ryby. Vy dva zůstaňte tady," nařídila Krkavčí. Byla v pokušení otestovat Princovy pověstné schopnosti plížení, ale vypadal tak unaveně, že to po něm nemohla chtít.

Vlkobijkyně se posadila na zadek, zatímco Tigger sebevědomě vyrazil se zvednutým ocasem k dvounožcům.

Jeden z nich na něj něco zakřičel a obranně se postavil k rybám. Krkavčí napadlo, že kočičí krádeže tady asi budou časté.

Tigger ale nedal najevo jediný zájem o rybu, plácl sebou na zem a začal se rozvalovat a natahovat.

Krkavčí v tu chvíli vyběhla, bříško těsně u země a proplížila se dvounožci za záda. Sbíhaly se jí sliny, když ucítila lahodnou vůni ryb. Byla si jistá, že nevezme víc než dvě, ale i to bylo dost. Okamžitě, co se dostala k bedně, popadla dvě ryby do tlamičky – překvapilo ji, jak moc byly kluzké a jak je musela pevně sevřít zuby, aby jí nevyklouzly – otočila se a upalovala pryč. Dvounožec si ničeho nevšiml a ona tak bez problémů položila ryby před Prince a Vlkobijkyni. Tigger se ještě chvíli válel, aby to nevypadalo podezřele, ale pak taky vstal a přišel k nim.