Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

30.Kapitola

,,Co budeme dělat?" Zeptal se Princ Změny o pár dní později. Krkavčí Pěvkyně teď trávila většinu času na lovu a nevšímala si jich. Vzbouřencům to dělalo starosti. Princ držel pocity z té noci v sobě, dokud už to nebyl schopen vydržet a řekl to Změně.

Tříbarevná kočka se na něj podívala a ačkoliv měla ve tváři klidný výraz, Princ jí viděl na očích, že je také znepokojená.

Princ jí neřekl to, co se od Krkavčí dozvěděl. Všechna slova, která na něj vyrchlila. Jen jí řekl, co... Udělala Spárovi, že vypadá, že není sama sebou a že jeho tělo odtáhla k hranicím, jako pozdrav Lovci. Což už Změna věděla - jejich hlídky jim nahlásili, že tam to tělo našli.

,,Tohle už se jednou stalo," ozval se něčí hlas a Princ málem vyletěl z kůže, když se vedle nich objevila Duchařka. Bílá léčitelka s fialovýma očima měla projednou ve tváři vážný výraz. ,,Nějakou dobu trvalo, než se srovnala."

,,Bylo to v době, kdy jí městské kočky začaly říkat Rudooká, že?" Zeptal se Princ. Proti své vůli pořád nepřestal být fascinovaný Krkavčí Pěvkyní a její minulostí. Ale to, co se stalo tu noc, ho vyděsilo. Nikdy... Nikdy by ho nenapadlo, že se Krkavčí nenávidí. Skrývala všechny své emoce tak dobře...

Duchařka přivřela oči, ale pak přikývla. ,,Ano," odpověděla pomalu.

,,A co pomohlo?" Zeptala se Změna.

Léčitelka zaváhala a zavařila se rozpolceně. Nadechla se a zdálo se, že přemýšlí. ,,Ona... Zatlačila to pryč."

Ignorovala to.

Nesnažila se si pomoct.

Všichni tři mlčeli, protože všem běželo v hlavě to samé.

Krkavčí se vždycky snažila pomoct ostatním Vzbouřencům, utěšovala je po jejich nočních můrách a snažila se tu pro ně vždycky být. Ale co ona? Nezáleželo snad i na ní?

,,Nebudu zabíhat do detailů. Jsou to věci, které se týkají jen Krkavčí," pokračovala Duchařka. ,,Ale v případě, že by Lovec zemřel, Krkavčí zemře taky. Prostě to tak je."

Byla přesvědčená, že nemá smysl se snažit, že?

Princ to skoro vyslovil nahlas, ale ani nemusel, protože věděl, že Změna i Duchařka myslí na to samé.

Princ strávil tolik času nenáviděním Krkavčí Pěvkyně... Ale nyní by nemohl říct, že k ní necítí vděčnost a obdiv. Dala mu důvod, proč pořád žít. A byla dobrá velitelka.

Nemohli ji v tom přece nechat samotnou. Obzvláště po tom, co slyšel. Jak velkou bolestí, o které neměli ani tušení, procházela?

A jsem tak sobecká, protože to nenávidím, protože chci umřít a přitom vím, že umřít nesmím, protože je to ta poslední věc, kterou si kočka jako já zaslouží!

Při těch slovech, které se vynořily v jeho mysli, sebou trhl.

Napadlo ho, jestli za to můžou oni. On. Za to, že ji nutil vzpomínat, že se snažil zjistit to, co ona chtěla zapomenout. Byla to jeho chyba?

Jak vůbec můžou pomoct Krkavčí, když... Když nevěděli jak? Nikdo z nich nebyl schopný se vypořádat se svou minulostí, tak jak můžou pomoct Krkavčí?

,,Promluvím si s ní," rozhodla Změna.

,,Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?" Zeptal se Princ nejistě, ale sám neměl lepší. Nechat Krkavčí, aby to zase odsunula? Ano, dělala to po celou dobu, co byla velitelkou Vzbouřenců, jestli to Princ pochopil dobře a pravděpodobně by se zase stala tou velitelkou, jakou ji znají, ale... Bylo to opravdu dobře?