Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

6.Kapitola

,,Přízrak, Černodráp, Půlnoční dravec a Jiskřík půjdou na lov, " sdělila Krkavčí Pěvkyně Změně, sotva vyšlo slunce a kočky se začaly probouzet. Vzduch byl chladný, kopce se topily v mlžném, ranním oparu, kterým jen těžko pronikaly paprsky slunce. Krkavčí však věděla, že se mlha brzo rozpustí a oteplí se. Přecejen, už nějakou dobu bylo novolistí. Kočky kolem ní se protahovaly, budily se navzájem a čistily si srst.

,,Mám někoho poslat na hlídku k hranicím?" Zeptala se Změna.

,,Ne, nemusíš. Mám takový dojem, že Lovec bude mít teď dost své práce. Teď hlavně potřebujeme udělat tábor, takže zbytek koček, o kterých jsem nemluvila, bude pomáhat při stavbě nového tábora. Budeš na to všechno dohlížet. Vydejte se do lesa, k moři, na louku, je to jedno, hlavně sežeňte něco, na čem se dá spát a něco, díky čemu nám nebude pršet na hlavu," prohlásila Krkavčí. Pak se k ní naklonila a ztišila hlas: ,,Dej pozor na Prince. Kdyby se chystal udělat něco... Nepředvídatelného, zastav ho. Dohlédni na to, aby se zapojil do stavby tábora."

Změna bezeslova přikývla, vstala a šla shánět kočky, které vyšle na lov.
Krkavčí se rozhlédla, aby našla bílý kožíšek léčitelky, ale nemusela se rozhlížet dlouho – Duchařka už stála vedle ní.

,,Můžeme jít," řekla Duchařka.

,,Víš, občas je to otravné," poznamenala Krkavčí Pěvkyně. ,,Že víš, na co se tě chci zeptat ještě předtím, než to udělám."

Duchařka pokrčila rameny. ,,Co naděláš," ušklíbla se a aniž by na ni čekala, obrátila se a začala šplhat po kopci nahoru. Krkavčí ji následovala.

,,Potřebuji sehnat nějaké bylinky," poznamenala Duchařka, když s ní Krkavčí srovnala krok. ,,Něco jsem si vzala s sebou, ale samozřejmě jsem nestihla pobrat všechno."

,,Já hlavně potřebuji prozkoumat Kopce," řekla Krkavčí. ,,Jestli tady není žádné nebezpečí."

,,Mám ti rovnou sdělit, že není?" Odfrkla si Duchařka.

Krkavčí jí neodpověděla a místo toho se podívala po okolí. Údolí měli za zády a přímo před nimi byly jenom a jenom kopce.

,,Jak chceš, já se s tebou klidně projdu, i když je to prakticky zbytečné," pokrčila Duchařka rameny a začala scházet z kopce dolů. ,,Beztak si chceš pokecat."

,,Zajímalo by mě, kolik nám toho o svých vizích budoucnosti neříkáš. Co všechno vidíš. Má to nějaké pravidla?" Ptala se Krkavčí.

Duchařka po ní vrhla letmý pohled. Samozřejmě, že bílá léčitelka nebyla normální kočka. Ale to Krkavčí taky ne. Jenže ona aspoň věděla, v rámci možností, proč. Duchařka byla jedno velké, chodící tajemství.

,,Nevidím všechno," řekla Duchařka. ,,Vidím jen určité verze budoucnosti, ty nejpravděpodobnější. Je jich mnohem, mnohem víc a každé jednotlivé, malé rozhodnutí, je může úplně změnit. Například vidím, co se stane na téhle naší procházce, ale nevidím, co by se stalo, kdyby si šla, co já vím, se Změnou. A taky, vidím jen nejbližší budoucnost. Nedokážu ti říct, jestli porazíš Lovce, nebo ne. Nedokážu ti říct, jak to všechno dopadne."

,,Já vím," zamračila se Krkavčí. Už se jí na to ptala. Častokrát. Před každou bitvou. Navzdory tomu, že Duchařka nenáviděla, že se jí na to pořád ptá. Bitvy prý byly jednou z nejsložitějších věcí na předvídání budoucnosti, protože to zahrnovalo strašnou spoustu koček a každá z nich mohla drasticky změnit výsledek bitvy, takže Duchařka už jen kvůli tomu odmítala cokoliv k bitvám říkat.

,,Proč jsi neviděla potopu?" Zeptala se Krkavčí po chvíli. Po celou dobu rozhovoru se rozhlížela kolem sebe a větřila. Přesně jak si myslela, mlha se pomalu rozpouštěla a kopce zalévalo sluneční světlo. Tráva byla mokrá, lepila se jim na srst a jednou málem uklouzla po blátě, když slézaly jeden kopec. Za celou dobu nezaregistrovala nic zvláštního, snad jenom králičí noru, u které si v duchu poznamenala, že se zmíní Změně.