Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

11.Kapitola

,,Pokračujte sami," řekla Krkavčí Zlatobleskovi, Lípě a Princovi, když odnesli větvičky do tábora. ,,Později se k vám zase připojíme."

Neuvedla důvod a nikdo z nich se na to nezeptal. Jen Princ po ní vrhl nečitelný pohled, než se ona a Shiela otočily a zase vyrazily z tábora.

,,Musíš mě vést," řekla Krkavčí. ,,Nevím, kde zemřela."

Shiela přikývla a vyrazila zase k lesu, ve kterém byli teprve před chvílí.
Nějakou dobu šly mlčky a to i ve chvíli, kdy je obklopily stromy a příjemné, lesní vůně.

Krkavčí už už začala přemýšlet a plánovat, ale Shiela se stačila zeptat: ,,Jak je na tom Princ? Vypadá, že se snaží nespat."

Krkavčí se na ni podívala a vlastně se ani nedivila, že se o to zajímá. Shiela mezi Vzbouřence nikdy moc nezapadala. Navzdory tomu, že měla dost důvodů, proč elitní válečníky a Lovce nenávidět, nikdy se mu nechtěla vyloženě pomstít. Chtěla jen místo, kde může ona, její syn a bratr bezpečně žít. Byla až moc starostlivá. Navzdory všemu.

,,Už se tomu neubránil," řekla Krkavčí stručně. ,,Aspoň usnul, když nic jiného."

Shiela zase na chvíli zmlkla. Krkavčí měla odjakživa pocit, že se hnědá kočka v její přítomnosti nikdy necítila moc dobře. Věděla, že je jí vděčná, že jí a její rodině poskytla domov a že ji částečně obdivuje za její zacházení s klanem, ale... Krkavčí měla pocit, že ji občas děsí. Že se na ni občas Shiela dívá se zvláštním výrazem ve tváři.
Snažila si toho nevšímat.

,,Proč?" Zeptala se zničehonic.

Krkavčí se k ní zmateně otočila. ,,Co proč?" Zeptala se. Většinou neměla problém odhadnout, na co její kočky myslí, když řeknou něco podobného, ale zrovna tohle proč se mohlo týkat spousty věcí.

,,Proč pořád bojujeme? Proč se to pořád děje? Proč nemůže žít v míru? Proč musí pořád někdo umírat?" Vychrlila ze sebe Shiela. Shiela s čistým srdcem.

,,Protože žije on," odpověděla Krkavčí prostě a odvrátila se od Shiely, která se tvářila naléhavě, jakoby chtěla, aby Krkavčí plně pochopila to, co tím myslí. ,,Dokud žije, tak se tohle bude dít pořád a pořád."

Krkavčí skoro slyšela, jak se Shiela nadechla, aby něco řekla, ale jakoby si to na poslední chvíli rozmyslela.
,,Nebylo by snazší utéct a nechat ho za sebou?" Zamumlala Shiela.

Krkavčí Pěvkyně sebou trhla. ,,Nikdy bych to neudělala," zavrtěla hlavou. ,,Nikdy bych ho nenechala, aby dál ubližoval."

A přesto se jí to pořád nedařilo. Navzdory všem jejím slibům, všem bitvám, všemu co říkala a dělala, Lovec pořád dýchal, živý a zdravý.

Protože Krkavčí byla slabá. Protože nedokázala přijmout oběti. A protože měla co ztratit.

Poté už nepromluvily ani slovo.

🔥🔥🔥

V dálce Krkavčí po nějaké době zaslechla šumění řeky a jen tak tak ovládla nutkání se zamračit. Nebýt té řeky, Lovec už mohl být mrtvý.

Čím víc se přiblížily k řece, tím víc les vypadal poškozeněji, jak se voda při bouři vylila z břehů. Teď byla taky širší než jak ji Krkavčí znala a když se podívala na její hladinu, byla celá zkalená, plná větviček, listí a jehličí.

Ohlédla se dozadu. Tábor měly pravděpodobně někde za sebou. Krkavčí byla vlastně ráda, že ho neviděla. Že neviděla připomínku jejího dalšího zklamání.