Píseň Krkavce(WaCa FF)✓

12.Kapitola

Když se vracely, panovala v mysli Krkavčí nepříjemná atmosféra. Nenáviděla tyhle chvíle. Ty chvíle, že ať už udělá cokoliv, nic se nezmění. Že by bylo jednodušší, prostě toho nechat.

Ale kdyby to udělala, Lovec by vyhrál. A ona to nemohla dovolit.

Slunce už bylo dávno vysoko na obloze, když se vrátily do tábora.
,,Vše je hotovo," poznamenala Lípa, která je zahlédla jako první. ,,Tábor je hotový."
Krkavčí na ni vděčně přikývla. Aspoň jednu starost už mohla vyškrtnout.

,,Můžeš si jít odpočinout," řekla Krkavčí Shiela. Drobná kočka přikývla a zamířila do jednoho z doupat, zatímco Krkavčí se rozhlédla po Princi. Ležel před svým vlastním doupětem, s očima zavřenýma - ačkoliv Krkavčí pochybovala, že spí. Taky že se jí to potvrdilo, když přišla blíž a Princ okamžitě zvedl hlavu a zadíval se na ni.

,,Jdu se podívat na výcvik," oznámila mu. ,,Jdeš taky."
Nebyla to otázka a Princ to moc dobře věděl. Aniž by cokoliv řekl, vstal a vyrazil za Krkavčí, která už zase mířila pryč z tábora.

Na ostatní kočky narazili jen kousek od tábora - Krkavčí je zahlédla už zdálky a když se přiblížili, zaslechla i občasné výkřiky a vrčení.

Pár koček sedící opodál a odpočívající, či sledující průběh výcviku, vytvořilo pomyslný kruh, v jehož středu se bojovalo - s dostatečnými rozestupy a místem mezi sebou.

Krkavčí mezi sedícími nebo ležícími kočkami zahlédla Tiggera s Jiskříkem po boku - Tigger očividně komentoval všechno, co kočky dělaly - a Vlkobijkyni se svou učednicí Bouří, které si očividně dávaly na chvíli pauzu. Zbytek koček, kromě těch, které Krkavčí poslala na lov, viděla uprostřed kruhu.

Krkavčí zamířila k Vlkobijkyni, která vstala hned, co ji zahlédla.
,,Krkavčí," začala. ,,Na hlídce jsme-"

,,Ta hlava?" Zeptala se Krkavčí.
Vlkobijkyně přikývla.

,,Vím o ní," ujistila ji Krkavčí. ,,Ještě něco?"

Velká kočka zavrtěla hlavou a dodala: ,,Chlad tam zůstal. Říkal, že se vrátí až večer, aby mohl hlídkovat dál. Já jsem se vrátila na výcvik - Bouře potřebuje více cvičit."

Krkavčí souhlasně zamručela a odešla od Vlkobijkyně, aby se mohla dívat na výcvik. Posadila se nedaleko Tiggera a Jiskříka a Princ kousek od ní.

Slyšela Tiggera, jak vysvětluje Jiskříkovi všechno, co ostatní kočky dělaly - Jiskřík byl učedníkem jen chvíli a do bojového výcviku se ještě nezapojil.

Změna bojovala s Němým - a byl to vskutku vyrovnaný a skvělý souboj. Změna útočila dravě, rychle a přesně, jako had. Zaútočila a pak zase odtancovala pryč, nikdy nezůstala na jednom místě déle, než pár vteřin, snažila se ale minimalizovat energii, které do úskoků vykládala - Krkavčí věděla, že si každý krok pečlivě promýšlí, aby uspořila co nejvíce energie. Vyrazit, zaútočit a zase zmizet a to v co nejmenším časovém rozmezí.

Němý ji však bez problémů stíhal. Byl drobný, ale naprosto soustředěný na každý svůj pohyb, když se Změna pohnula, on se pohnul s ní, využíval své velikosti, aby jí proklouzl a pak mohl sám zaútočit, když ještě ani nestíhala zaregistrovat, že se pohnul.

Byl to takřka nekonečný tanec, při kterém Němý zrcadlil každý pohyb, jež Změna udělala a oba jen čekali na příležitost, kdy ten druhý udělá chybu. Ti dva dosáhli v boji takřka na úroveň mistrovství a upřímně se neměli moc kam jinam posouvat.

Nedaleko od nich spolu bojovali Skleněna a Půlnoční dravec, kde už ty síly zas tak vyrovnané nebyly. Skleněna se sice snažila a neměla problém s uhýbáním - na to, jak byla malá, byla neuvěřitelně mrštná - ale Půlnoční dravec byl přesnější a zkušenější. Stačilo mu jen být nějakou dobu vytrvalý a navzdory energii Skleněny, se mu ji podařilo unavit a srazit k zemi.