Morgan Blackwolfová (16) je studentkou Kruvalu která přestoupí do Bradavic. I přesto že je nesmírně nádherná, působí velmi tajemně dokonce i na profesora lektvarů Snapea, kterému je její příjmení strašně povědomé. Morgan má tu nejtemnější minulost...
Morgan šla za Krumem na ošetřovnu. Sedla si k němu na postel a chytla ho za ruku. "Druhé místo" řekl. Už se to totiž k němu dávno dostalo. "Nebuď zklamaná vaše škola vyhrála. Můžeš slavit, vim že ses nesnažila o výhru. Přijdeš mi teď trochu jiná od doby co jsi tady." Morgan vstala. "Myslíš že jsem to udělala schválně?"
"A neudělala?" "To nemyslíš vážně, na zítra si řekni někomu jinému z tvé školy, protože já po dnešku končím Viktore. Zapsal ses do poháru tak si to teď vyžer!" "Počkej Morgan!" zavolal Viktor když odcházela. Jenže ona se už nezastavila. Seděla na věži a Snape za ní došel. Už začínala mít pocit že jí sleduje. Byl na každém místě kde byla ona. Už jí to štvalo.
"Zdravím profesore zase se opět setkáváme" "Gratuluji vám k vašemu umístění" "Není k čemu moc jsem se nepředvedla". "Ale tady nejde o výhru. Především by jste měla ukázat, že dokážete přežít v náročných podmínkách" "Někdy právě ti druzí jsou ve skutečnosti ti co zemřou, nevím jestli tohle je správně"
"Většinou to chodí tak že ti první jsou ti druzí a naopak" Morgan se opřela o zeď a dávala pozor co říká. "Ze života?" odhadovala. Snape pohodil hlavou. "Jistě..." Popravdě u Morgan člověk nikdy nevěděl co má čekat. Její reakce byli vždy nečekané. "Možná si to vezmu pro příště k srdci profesore" usmála se Morgan. To bylo poprvé co viděl na ní úsměv. Popravdě ho to trochu okouzlilo.
Chvíli bylo trapné ticho. Snape nevěděl jak se k ní má chovat. "Nechcete se projít slečno?" řekl sám od sebe a zarazil se když to vyslovil. Morgan asi taky byla dost překvapená. "Není na to trochu pozdě?" "A čeho se bojíte? Že vás někdo najde? Navíc budete semnou a to se dá lehce omluvit" "Nebojím se" její hlas byl ostrý jako břitva a zastřený.
Šli spolu. "Nejste unavená?" "Ne bývám zvyklá být dlouho vzhůru" "Zítra máte třetí úkol, potřebujete dost energie" Morgan se pozastavila. "Já mám poslední úkol? Myslela jsem že mě čekalo jen to jezero, do dalšího úkolu už nejdu" "Karkarov o tom s vámi nemluvil?" "Ne a ani nevím kde je, ať si najde někoho jiného já už nemám zájem, jak je vlastně možné že ty úkoly můžu dělat za Kruma? Když vhodil své jméno do poháru, je to jakoby vytvořil tím smlouvu kterou nemůže porušit. Nemůže zkrátka jen tak odstoupit a nebo nechat někoho ať soutěží za něho"
"Jenomže Krum s Karkarovem se před turnajem dohodli na záloze. Vaše jméno napsali neviditelným inkoustem na papír, aby jste byla pro jistotu součástí" "I tak to nedává smysl. Jak je možné že si toho Brubmál nevšiml?" "Jistě že si toho všiml, ale Karkarov je Karkarov" Morgan byla vzteklá. Nechápala jak Brumbál s tím mohl souhlasit, už toho začínala mít dost. "Jste na tom stejně jako Potter. Už nemáte jinou možnost"
Morgan zakroutila hlavou. Myslela si že se jí to jen zdá. Tohle byl pěknej podraz. Zadívala se do lesů. Úplněk svítil na obloze. "Ta ruka se vám zahojila rychle, vidím že nemáte ani jizvu to je trochu zvláštní ne?" "Použila jsem ještě jeden lektvar, urychluje hojení a nezanechává jizvy" vysvětlila Morgan. Snape se postavil vedle ní a díval se někam dolů. "No to snad.." Už to ale nedořekl. Viděl v dálce tři postavy studentů jak jdou k Zapovězenému lesu. Morgan je viděla taky. "Zdá se že nejsem jediná která není ve své koleji"
"Vraťte se na svou kolej, tohle bude mít ještě dohru" řekl a nebezpečně se vydal chodbou pryč. Morgan ale věděla že se na kolej vrátit nesmí. Je úplněk. V dálce slyšela vytí vlčí smečky. Morgan se musela připravit. Vyběhla ven nenápadně z hradu a začala se měnit v černého vlka. Vylezla na vysoký kámen a zavyla aby dala odpověď své smečce.
Pak se rozběhla k lesu. Cítila pachy několika osob. Profesora Snapea, Pottera, Weaslyeho, Grangerové ale taky ještě jeden dost známý pach. Remuse Lupina a také Siriuse Blacka. Morgan ale po těchto stopách nešla. Utíkala dál lesem jako černý stín. Až byla na konci lese uviděla před sebou ve tmě mýtinu a za ní hory. To byl její cíl.
Vytí její smečky sílilo. Morgan byl docela vysoko a tak se zastavila a zavyla ze všech sil. Vytí kolem utichlo, jen Morgan vyla dál a dál. Náhle jí někdo srazil k zemi. Byl to obrovský mohutný vlkodlak, jeho rudé oči se propíjeli do těch jejích a jeho dech byl načichlý krví. Tiše vrčel a drápy jí zarýval do ramene. Cítila jak jí pomalu vzniká nová rána ze které ztéká krev. Byl to její otec Damien a za ním celá jeho smečka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Morgan odevzdaně ležela. Její otec jí pustil. "Jdeš pozdě" procedil skrz zuby. "Měla jsi tady být už před hodinou!" zařval a jeho drápy se mu zaryli hlouběji do její kůže. Morgan ale musela dál mlčet. "Hodná holka, musíš si ale zapamatovat kdo tu velí!" "Promiň nemohla jsem dojít dřív"
"Dobře mě poslouchej, nikdy nebudeš dávat přednost těm červům proti své vlastní rodině. Tak smečko! Jdeme na lov a ty jdeš jako poslední místo Arguse!" Morgan se zařadila na své místo a tiše šla za smečkou. Býr na poslední místě bylo pro vlkodlaka z vyššího postavení ve smečce ponižující. Pobíhali po lesích a držela se svého teritoria. Pak slyšela najednou v dálce další vytí. Byl to Remus.
Došlo jí že se Remus proměnil a jestli jsou poblíž ostatní můžou to odskákat. Morgan se rozhlédla kolem sebe. Její otec byl mimo dosah a tak se rychle rozběhla za tím vytím. Než vyběhla z lesa dala na sebe lidskou podobu. Kromě jejich špičáků, dlouhých ostrých nehtů a zelených očí vypadala jako člověk.
Viděla jak Sirius v podobě psa vrčí na Remuse který se proměnil do vlkodlaka, zatímco Snape chrání Hermionu, Harryho a Rona. Morgan je sledovala aby věděla co a jak a vběhla na prostranství. Remus si jí všiml a svou pozornost věnoval jí. "Morgan ne!" zavolal Harry. "Vraťte se na zpět!" nakázal Snape který chtěl jít pro ní ale nemohl. Remus se kolem sebe oháněl.
Morgan se mu upřeně dívala do očí a pomalu šla k němu. "Morgan!" zavolal Sirius. Chtěl jí jít na pomoc ale Remus ho odrazil svou tlapou a Sirius spadl v podobě psa do příkopu. Harry se rychle rozběhl a utíkal za ním. Morgan se postavil před Remuse aby mu zabránila v cestě k Harrymu a Siriusovi.
Snažil se na ní dorážet ale Morgan šla ještě blíž k němu a dívala se stále na něho. Remus se pomalu uklidnil. "Lasă-l pe Remus. Părăsi! Lasă-i singuri!" Promluvila Morgan jazykem, který překvapil Hermionu, Rona i Snapea. Remus vypadal že rozumí a proto bez jakéhokoliv odporu utekl pryč. Morgan se napřímila a otočila se na Snapea.
Viděl její rány na tváři i na rameni. Jakmile uslyšela další vytí z lesa rychle odtamtud odešla. Proměnila se pak do vlčí podoby a uháněla lesem. Někdo jí zase srazil k zemi. "Kde jsi byla co?" zařval její otec a dal jí silnou facku. Morgan spadla na zem. Proměnila se zpět na svou lidskou podobu a oslabeně ležela na zemi. "Přerušila si nám lov! Teď mě dobře poslouchej, já věděl že budeš taková mrcha když se spolčíš z tou špínou. Ale neboj se brzy tě provdám, tvůj budoucí manžel ti ty lidi vyžene z hlavy"
Teď jí silně bouchl do břicha. Způsobil jí obrovskou ránu na krku těsně u tepny. Morgan tam pomalu ležela v krvi. "Vstaň! No tak dělej vstaň! Teď už tu není tvá proradná matka! Nikdo ti nepomůže!" Donutil Morgan vstát. Zbytek smečky byl za ním a nikdo se neodvážil nic udělat, dokonce ani její straší bratr. "Teď běž! Utíkej nebo zapomenu že jsi moje dcera!" Morgan ale utíkat nemohla. Nohy se jí podlamovali a krvavé rány jí bránily v jakémkoliv pohybu.
Její otec jí čímsi švihl. Byl to ostnatý drát. Znovu jí švihl po zádech. "Utíkej!" Morgan bušilo srdce a bolelo jí celé tělo. Musel utíkat jinak jí zabije. Snažila se utíkat a její otec utíkal za ní. A kdykoliv jí doháněl švihl jí drátem. Morgan nesměla ale vykřiknout. Utíkala jak to jen šlo. Teprve až doběhla k bráně školy čar a kouzel se zastavila.
Už nemohla dál. Její nohy se jí podlomily a ona přestávala vnímat své okolí. Přála si zemřít. Dokonce i ve spánku měla pocit že tu bolest cítí.
