Zákon čistokrevných

34.Kapitola

Morgan byla poslední večer s Xandorem. Měl se zase vrátit na chvíli zpět. Už to začínal být takový stereotyp. Při večeři jí Xandor podal pohár s krví. Morgan se ho napila a po večeři šli spát spolu. Xandor se měl vrátit později ráno a Morgan za chvíli na to vstávala taky. Xandor akorát odjížděl.Po dvou dnech se vracela do Bradavic. Šla lesem aniž by se proměnila ve vlka. Už vkročila na Bradavické pozemky, když v tom sepřed ní objevili dvě postavy a šli za ní. Vypadali docela obyčejně, ale i tak Morgan z nich cítila hrozbu.  

Začala se chovat ostražitě a zpomalovala svoje tempo. Postavy se před ní zastavili jen o metr. Morgan zaplavil pocit strachu. Něco se jí na tom všem nezdálo. Chvíli se na sebe v tichu dívali když jedna postava vytáhla hůlku a snažila se jí zasáhnout. Morgan byla rychlejší a kletbu od sebe odrazila.Pak to zkusila druhá postava a pak zase ta první. Morgan kletby  bez pomocí hůlky odrazila. Jenomže pak vytáhli opravdové zbraně. Morgan se začala soustředit. Ale byli rychlí oba. V tu dobu jí jeden poslal kletbu. Druhý toho využil a bodl jí nožem do boku. 

Morgan vyjekla ale její reflex neselhal. Vytrhla mu nůž z ruky a proměnila se ve vlka. Napadla jednu postavu muže a začala ho trhat na kusy. Když ten druhý zjistil že mu nemůže pomoct, dal se zběsile na útěk. Až ho zabila hnala se i zatím druhým, bez ohledu na své zranění. Hnala ho přes vrcholky hor. Pak se otočila a vrátila se  zpátky. Zranění si stáhla čátí jejího rukávu. Aspoň prozatím. Sama sebe překvapila co právě teď udělala. A až teď jí to došlo úplně. Porušila svůj řád. A zabila kouzelníka. Navíc jí nikdo nemohl dosvědčit nevinu. Teď by se měla začít modlit aby jí nezavřeli. Morgan šla na to místo kde leželo znetvořené tělo.

Nevěděla že to udělala až tak moc brutálně. Jeho čelist byla vyrvaná spolu s rukou a jeho vlasy byly doslova vyrvané. Po těle měl hluboké škrábance. Tohle bude mít velkou dohru. Vylekaně z toho místa odešla. Vrátila se do hradu a opláchla se od krve. Umyla si obličej a podívala se na sebe do zrcadla. Všechno se začíná kolem ní hroutit. A to doslova. Vyšla z koupelny ale byl tam jak naschvál Severus. Vlezl jí do cesty tak žejí zabránil aby odešla z koupelny. Zavřel za ní dveře a Morgan přirazil ke zdi. "Proč si mi neřekla kam jdeš? Nevěděl jsem že se musela vrátit domů" "Ne nemusela, ale chtěla jsem" 

"Co se ti stalo? Vypadáš hrozně" poukázal na její zranění. Morgan se zasmála. "To jsi jště neviděl tělo toho chlapa" řekla se hrůzostrašým hlasem. "Jakého chlapa? Morgan o čem to teď právě mluvíš" Morgan se ale smála dál. "Nenechám se zbít jak pes rozumíš mi" sykla. Severus jí chytl za ramena. "Morgan podívej se na mě! Tohle nejsi ty. Prober se. Co se to s tebou děje?" "Jednou jsem ti přece řekla starej se sám o sebe" "Tak proč semnou vůbec jseš? Jestli chceš takhle dál fungovat tak prosím, ale tím pádem bych ti měl říct že by jsme oba měli zapřemýšlet nad tím jak to bude s náma dál"

Morgan se tvářila pobaveně. "S náma a dál? Kdo říkal že spolu budeme dál" Pak se její výraz dočista změnil. Teď byl spíše plný vzteku a bolesti. "Mám ti sakra říct co se stalo? Tak fajn no tak se na to připrav. Před nějakou dobou jsem potratila chápeš? To se stalo" Severus změnil dočista výraz. Byl bledší než kdy předtím. "Chceš říct že jsi byla semnou..." "Jo přesně tak" "Proč si mi předtím o tom neřekla?" "Protože to prostě nešlo" Severus jí objal. Tahle rána dostala i jeho. Morgan se od něho odsunula. "Nemůžeme být spolu Severusi" "Proč bychom nemohli?" "Podívej co se všechno děje. Já jsem vlkodlak a ty čaroděj. Tohle spolu prostě nesedí. Proto si nesmíme brát čaroděje, mudly a nikoho podobného. Jsem to co jsem. Nedá se to změnit" Severus zakroutil hlavou. "Já tě nepoznávám Nedávno jsi mluvila něco jiného" "Jo to bylo nedávno. Já jsem vlkodlak a tak to prostě je. To je náš zákon." "Ať je zákon jaký chce. Ale žádný ti nemůže rozkazovat s kým máš být a ským ne. Ty jsi ty. Máš právo si vybrat kým chceš být ať jsi kdo si" "Nemyslím si. Navícto má něco do sebe" "Prosím tě" ušklíbl se Severus. "Jenže to ty nemůžeš pochopit" 

"To máš pravdu. A byla doba kdy ani ty jsi to nechtěla chápat" "Ta doba je pryč. A náš vztah taky. Promiň ale dál to nejde. Tohle je konec" Morgan si stáhla z ruky prsten a vrátila mu ho. "Ne já ho nechci Morgan tohle je jen zkrat" "nesnaž se to zachránit Severusi" "Takže teď je mezi náma konec?" Morgan přikývla. "Definitivní" "Fajn tak to řekni!" řek Severus. "Co jako?" "Že mě nemiuješ" řekl Severus. Morgan se na něho dívala a cítila se jako kdyby si vyarzila dech.  Nemohla promluvit. Severus dál čekal. "Proč to chceš slyšet?" "Ty moc dobře víš proč tak se neptej" 

Morgan se dál na něho dívala. "Nemusím ti nic říkat" "Tím pádem nevidím důvod proč bychom nemoli být spolu" Morgan se zhluboka nadechla  a ticho dál pokračovalo. Morgan ho ale nakonec se svou odpovědí prolomila. "Nemiluju tě!" řekla. Severus se usmál. "Nevěřím ti Morgan" "Možná ti pomůže tohle. Víš proč ten prsten když jsem potřebovala pomoc nezměnil barvu?" Severus pozvedl obočí. Morgan se na něho nepřetržitě dívala.

Pak zvážněl a sjel Morgan svým pohledem. "Nemyslíš to vážně" "Ale ano. Řekla jsem ti co jsem chtěla. Teď mě nech odejít. Budeme si raději oba dál žít svými životyů "Životy? Vážně je tohle život Morgan? Řekni sama. Je tohle to život?" "Je to krutý, nespravedlivý a bolí. Takže ano je tohle život. Pravý život profesore" Tohle byli její poslední slova než odešla úplně. Severus se necítil nikdy tak zlomený jako teď. Tolik moc se bál že jí ztratí až jí doopravdy ztratil. Co bude dál nikdo neví. Zítřky jsou skoro v nedohlednu. Jsou prázdné a ponuré. Plné stereotypu, beznaděje a samoty. Takový bude jeho život bez ní.