Zákon čistokrevných

12.Kapitola

Bylo ráno a Morgan se probrala. Svítilo slunce a vzduch byl chladný a čerstvý. Protáhla se a rozhlédla se kolem sebe. Blesk s ní nebyl. Seběhla dolů a napila se vody. Když zvedla hlavu od hladiny vody spatřila Bleska, který držel v tlamě králíky. Šel za ní a položil je před ní. "Byl jsem ráno na lovu" "To vidím" řekla Morgan. "Schválně jsem šel na králíky, na ráno to stačí" "Bohatě" uznala Morgan.

"No tak dej si" Morgan ho poslechla, zakousla se do šťavnatého králíka. Po snídani se proběhli po hřebenu hor. Když se vrátili zpátky, Morgan se musela rozloučit. "Musím odejít Blesku" Blesk jí olízl čenich. "Kam máš namířeno?" zeptal se jí. "Do Godrikova dolu" (Omlouvám se jestli tato část s Bleskem zní lehce ujetě) Blesk se napřímil. "To bych ti mohl ukázat cestu, znám odsud zkratku můžu ti to ukázat kdybys chtěla" Morgan ho zaujatě sledovala. "Vážně? To by bylo skvělé" 

Blesk si nadšeně olízl pysky. "Tak pojď" zavyl a vyrazil do lesa s Morgan v patách. Běželi lesy a mezi tím se cestou proháněli. Ubíhalo jim to rychle, skoro ani nepostřehli že už jsou u Godrikova dolu. Blesk se zastavil a Morgan taky.  "Jsme tady, dál už musíš sama" Morgan k němu přitiskla čenich. "Díky Blesku za všechno, dávej na sebe pozor" "Ty na sebe dávej taky pozor snad se ještě uvidíme" řekl Blesk a olízl jí ucho a Morgan na oplátku taky.

Pak seběhla dolů z kopce. Uslyšela za sebou vytí. Morgan se otočila na kopec a zavyla taky. Blesk se potom otočil a šel svou cestou. Morgan se ocitla sama. Proměnila se konečně zase v člověka. Už několik dní strávila ve zvířecí podobě. Její pravá podoba jí chyběla. Kolem ní byli staré domy a nikde nikdo. Procházela rozpadlými ulicemi.

Bylo tady celkem chladno a šero. Ucítila jak poletuje sníh. Procházela se po ulicích. Náhle uviděla jeden dům. Cítila z něj negativní sílu. Rozhodla se že půjde dovnitř. Dveře byli zavřené. Morgan přitlačila na kliku. Dveře se otevřeli a Morgan šla dál.

V domě byli rozházené věci. Procházela celý dům. Šla do druhého patra. Morgan tušila že tady není něco v pořádku. Neměla by tady být. Věděla to. Už chtěla jít dolů ale otevřeli se dveře a slyšela někoho vejít, bylo jich víc.

Morgan se tiše schovala do rohu místnosti, kde stála skříň za kterou se skryla. Tiskla se ke stěně a byla zticha. Slyšela ze spodu hlasy. Pak ale někdo šel nahoru. Spatřila Bathildu Backshotovou. Tohle není ona! Řekla si v hlavě. Za ní někdo šel, byl to Harry. Morgan proudila krev v žilách. Nebyl tady ale sám.

Bathilda mlčela a kamsi ho vedla. Udělala pár kroků, pak se otočila na Harryho. Harry s ní měl zvláštní pocit. V ruce svíral hůlku. Bathilda ho probodávala pohledem. Za Harrym stála Hermiona a Snape. Ron stál úplně dole. Snape tušil že to nevěstí nic dobrého. Bathilda se chystala zaútočit na Harryho. Proměnila se nečekaně v hada a chtěla zabít Harryho.

Morgan byla rychlejší vyskočila z úkrytu a srazila hada kouzlem. Dávala pozor aby si jí had nevšiml. Měla přes hlavu kapuci. Byla to Nagini. Když zjistila že ji jde o život ztratila se. Morgan tam stála a chtěla odejít ale Harry ji zastavil. "Kdo jsi?" Morgan si dala kapuci dolů a otočila se na ně. Všichni na ni hleděli jak na zjevení. I Snape. "Morgan?" Řekl Harry. "Co tady děláš?" Zeptala se Hermiona.

"Nic z toho co jste teď viděly se nestalo jasné?" Začala Morgan. " To co tady hledáte tu stejně není" dodala. "To byla Nagini." řekl Snape. "To vím taky"  "Tady by jste neměla být" prohodil Snape který se postavil před Harryho. "Taky vás ráda vidím profesore"

Snape pohodil hlavou. "Co znamená vaše přítomnost Blackwolfová" "Nevím co bych měla říct. Jděte si po svém a já půjdu taky." "Být vámi si raději promyslím každý svůj krok na své cestě, nebo můžete přijít k úrazu. Čistě všeobecně"